Pavla Niklová, ředitelka Českého centra v New Yorku | foto: archiv P. Niklové

Práce v USA je intenzivnější, říká šéfka Českého centra v New Yorku

  • 16
Celý život sbírala zkušenosti v kulturních institucích a před dvěma a půl lety vyrazila do New Yorku, aby řídila České centrum. "Nějakým neuvěřitelným způsobem mi vyšlo výběrové řízení na tuto pozici," říká Pavla Niklová.

Je práce v USA zajímavější než v Česku, je v tom nějaký zásadní rozdíl?
Určitě je intenzivnější. Pro mě je zajímavé, že dřív jsem vždy pracovala v kulturních institucích zaměřených na jednu oblast, třeba výtvarnou nebo divadelní. Tady mám záběr širší, musím přeskakovat z jednoho oboru do druhého a komunikovat s různými odborníky.

Zajímavá povolání

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.
Další příběhy čtěte zde.

Jak se vlastnosti New Yorku promítly do způsobu vaší práce?
V Praze jsem se snažila stíhat všechno, co se v kultuře dělo, ale tady to nepřipadá v úvahu. Člověk se s tím musí vyrovnat, rozhodnout se, co je v danou chvíli nejdůležitější vidět, a pak už to neřešit. Je to náročnější i na organizaci práce, protože je jí opravdu hodně.

Co znamená České centrum pro vás osobně? Berete svou práci jako poslání?
To určitě. Už od začátku jsem měla představu, že centrum nebude jen výkladní skříň toho, co se děje v České republice, ale že to bude živé místo, kde vznikají nové projekty. Prostor, který odráží tvář tohoto města. A myslím, že se nám to podařilo. Snažíme se dávat místní lidi dohromady s Čechy, aby spolupracovali - třeba zdejšího kurátora a českého umělce. Když sem přijede a přijdou se na něj podívat lidé, je to to nejlepší, co se může stát. Z toho pak máme já i kolegové velkou radost a máme chuť plánovat dál.

Pavla Niklová

  • Vystudovala anglistiku na filozofické fakultě.
  • Dříve pracovala například v Židovském muzeu, Divadle Archa a v Nadaci Open Society Fund.
  • Má dvě děti Annu (17) a Tobiáše (13), občas za nimi do New Yorku přijede také jejich otec, výtvarník Petr Nikl.

Potřebuje člověk k řízení Českého centra dávku vlastenectví?
S odporem k Česku by tu práci opravdu nemohl dělat. Je pěkné, když se s vámi lidé na ulici dají do hovoru a dozvědí se, že jste z České republiky, začnou to s vámi probírat. Často padají známá jména, třeba Václava Havla nebo našich sportovců. Hodně lidí u nás bylo. Stává se také čím dál častěji, že místní už vědí o programu Českého centra nebo o České národní budově, v níž sídlíme. Začínáme mít na Manhattanu jméno.

Bylo by pro vás těžší pracovat v New Yorku, ale pro americkou instituci? Stýskalo by se vám víc?
To si neumím představit. Ale myslím si, že pro člověka je hrozně důležité nějakou dobu studovat nebo pracovat v zahraničí. V americké společnosti bych si asi musela zvyknout na jiný model organizace práce. Mám s tím ale už nějaké zkušenosti, a kdyby taková nabídka v budoucnu přišla, nebránila bych se jí.

Získala jste v práci nějaký čistě americký zvyk? Třeba pití obrovského množství kávy?
Kávu si na ulici kupuji spíš v létě, když je horko. To chodím, stejně jako všichni, s kelímkem ledového nápoje. Ale jinak u kávy radši sedím. Spíš jsem si musela zvyknout na jiné rozvržení jídla. Často se účastním večerních akcí, kde je občerstvení, a na to si moje tělo těžko zvyká.

Jak jste zvládla novou práci a zároveň změny v rodině?
Bylo to náročné. Děti se už o sebe umějí postarat, ale nechci, aby se cítily samy. Často se mnou chodí na kulturní akce. Bývá tu s námi na delší dobu moje maminka, občas také přijede jejich tatínek. Myslím, že jsme našli rytmus, který nám vyhovuje.