Marie Zemanová

Marie Zemanová | foto: archiv: ČSOB Penzijní společnost

Češi na důchod nemyslí. Spoří si, až když je pozdě, říká odbornice

  • 571
Říká se, že na smrt a na důchod se nikomu nechce moc myslet. A to podle ředitelky ČSOB Penzijní společnosti a viceprezidentky Asociace penzijních společností Marie Zemanové přesně odráží stav připravenosti Čechů na důchod. Spoří málo a pozdě.

Jak jsou lidé v produktivním věku připraveni na důchod?
Obecně lze říct, že si začínají spořit příliš pozdě a malé částky. Dokonce hodně z nich ani plně nevyužívá výhody, které jim jako motivaci pro spoření nabízí stát, tedy státní příspěvek až 230 korun měsíčně a daňový odpočet až 24 tisíc korun ročně. Není pak divu, že jim naspořené prostředky nemohou zajistit do té doby obvyklou životní úroveň. Státní důchod na to rozhodně nestačí.

Kolik si tedy spoříme?
Podle údajů z Asociace penzijních společnosti si momentálně průměrný klient spoří osm let, ukládá 651 korun měsíčně a má zatím našetřeno 77 tisíc korun. Jestliže takový člověk v důchodu průměrně stráví 20 let, je jasné, že to dostatečná úspora na přilepšení v žádném případě není, protože na jeden měsíc to činí 320 korun.

Ale podle průzkumu je řada Čechů přesvědčena, že jejich důchod bude kolem 60 % příjmů.
Na začátku roku 2017 činil průměrný důchod 11 750 korun, což odpovídá zhruba jen 43 % průměrné mzdy. Z toho je již na první pohled jasné, že životní úroveň při odchodu do důchodu dramaticky klesá, pokud nemá člověk nějaké další zdroje. Už teď každý dvanáctý z těch 2,4 milionu našich důchodců žije pod hranicí příjmové chudoby. Podle odborníků bude hůř, protože kolem roku 2050 má být státní důchod už jen 28 % hrubé mzdy.

Marie Zemanová

  • Je ředitelkou ČSOB Penzijní společnosti a viceprezidentkou Asociace penzijních společností ČR 
  • Před tím pracovala v ČSOB bance, kde od roku 2011 řídila oddělení vnitřní kontroly, působila i v oddělení auditu. 
  • Sedm let pracovala pro poradenskou firmu EY.
  • Vystudovala VŠE.

V jiných státech je toto procento výrazně vyšší. Například v Dánsku je to 68 %, v Nizozemsku dokonce 90 %. Lze se nějak těmto státům přiblížit?
Zvýšit objem prostředků na důchody. To lze dosáhnout buď zvýšením odvodů do státního rozpočtu, jeho přerozdělením, nebo zadlužením na úkor budoucích generací. Na vyšší státní důchody prostě musí mít stát prostředky. A jen připomínám, že stát není v tomto případně nějaká nehmotná entita, ale jsme to my všichni. Kolik do průběžného prvního důchodového pilíře přispějeme, tolik z něj může stát vyplatit.

Je potřeba říct, že ve zmíněných státech jsou penzijní systémy postavené na jiných principech, takže nelze je jednoduše srovnávat. Například v Nizozemsku jsou součástí systému zaměstnanecké fondy, do kterých si lidé spoří již od nástupu do prvního zaměstnání. Nabízí se tedy varianta zapojit u nás do systému více zaměstnavatele, aby svým zaměstnancům přispívali na jejich penzijní spoření.

Důchodová kalkulačka

Spočítejte si, kdy je vhodné začít odkládat a kolik vám úspory v důchodu přinesou. 

Navíc v západních zemích je obecně závislost na státních důchodech nižší. Občané jsou tam zvyklí si na důchod spořit i sami. V různých podobách. U nás tomu tak dříve bylo také, ale bohužel čtyřicet let reálného socializmu to přerušilo a teď se nám těžko navazuje. Obecně lze říct, že si lidé u nás zatím stále odkládají na stáří jen 2,5 % svých příjmů, přitom doporučováno jen 5 až 10 %.

Dnes v České republice vydělávají na jednoho důchodce dva pracující. Populace stárne. Jaká budou čísla budoucnosti?
Ano, populace zcela jasně stárne a v ne zcela vzdálené době bude mít každý 

pracující „svého“ důchodce. Kromě toho velkou zátěž pro systém budou znamenat nejen důchody, ale také rostoucí náklady na zdravotní péči. Celkové řešení důchodové otázky je samozřejmě závislé na rozhodnutích vlády. Asociace Penzijních společností nicméně průběžně předkládá tzv. Důchodové komisi své návrhy.

Bez penzijního spoření a dalšího spoření, investování, budou lidé se státním důchodem za deset, dvacet let pod hranicí chudoby. Souhlasíte s tím?
Obávám se, že v mnoha případech je tomu tak už teď a bez nějakých větších systémových změn se bude situace zhoršovat. Občanům nezbude než se řídit starým osvědčeným pravidlem „Voják se stará, voják má“, v tomto případě tedy „Občan se stará, občan má“.

Doporučujete lidem přejít z transformovaných fondů do účastnických. Proč? Jaké jsou výhody a nevýhody obou produktů?
Záleží samozřejmě na každém individuálním případě, zejména s ohledem na věk a osobní preference klientů, ale v mnoha případech bych to doporučila. Hlavní výhodou účastnických fondů je vyšší očekávaný výnos, a pokud mi penzijko má sloužit k maximalizaci částky naspořené za dlouhou dobu, tak je to rozhodně důležitý faktor.

Transformované fondy naproti tomu nabízejí garanci, že se nedostanou do minusu, což hodně lidí oceňuje, ale bohužel se pak často diví, že nemají takový výnos, jaký by očekávali. Nechápou, že nižší výnos z transformovaných fondů je daní za tu garanci, protože penzijní společnosti mají zákonem velmi omezené možnosti, do čeho mohou prostředky klientů investovat. V době nízkých až záporných úrokových sazeb bychom museli být kouzelníci, abychom z instrumentů se záporným úrokem vykouzlili nějaký výrazný výnos.

Dalším rozdílem je třeba možnost dřívější výsluhové penze u transformovaných fondů nebo naopak možnost předdůchodu u účastnických fondů.

Dnes si na stáří v penzijním spoření spoří necelých 4,5 milionu lidí. Ne každý však ukládá dostatečně vysokou částku. Kolik bychom si měli ideálně měsíčně ukládat?
Lidé si začínají spořit kolem čtyřicátého roku života. A to není zrovna ideální věk pro to, abychom si na důchod naspořili zajímavou částku. Z našeho posledního výzkumu jsme zjistili, že lidé si nejčastěji začínají spořit až v období, kdy řeší otázku stáří a zabezpečení u svých rodičů. Penzijní spoření by mělo být průvodcem každého z nás od narození. Díky dlouhodobému horizontu si můžeme přizpůsobit částku, kterou si budeme spořit. V mládí a produktivním věku můžeme být dynamičtí, později můžeme volit konzervativnější cestu.

Jen pro ilustraci, čtyřicátník, který spoří 750 korun, a bude mít navíc ve stejné výši i příspěvek od zaměstnavatele, si do důchodu ponese přilepšení přes 600 tisíc korun. Pokud by ale začal spořit již v 25 letech, při stejných úložkách by si odnášel již 1,5 milionu. Pokud bude chtít čtyřicátník dohnat to, co zameškal, bude muset spořit spíše v řádu několika tisíc korun měsíčně, samozřejmě v závislosti na tom, zda mu přispívá zaměstnavatel, či nikoli. Je prostě lepší začít dříve. Pak stačí odkládat menší částky, získat více od státu i více od penzijní společnosti.

Jaké další produkty kromě penzijního spoření byste doporučila pro spoření na penzi?
Rozhodně je vhodné využít všechny státem podporované produkty, tedy penzijní spoření, stavební spoření a životní pojištění, protože státní příspěvky a daňové odpočty nejsou zanedbatelnou položkou stejně tak jako příspěvek zaměstnavatele. Pokud má člověk další volné prostředky, měl by investovat i do jiných produktů, například podílových listů. V ideálním případně formou pravidelných investic, které tolik nezatíží běžný rozpočet, ale po delší době mohou představovat zajímavou částku.

Kolem 30 % lidí v produktivním věku si na stáří zatím vůbec nespoří. Víte proč? A zlepšuje se postupně situace?
Často se jedná o mladé, kteří zatím spoření na důchod neřeší, nebo dokonce spoření obecně není jejich prioritou. Chtějí si užívat. Nebo řeší jiné životní situace a z rozpočtu jim zatím na spoření nezbývá.

Situace se ale postupně zlepšuje, i právě díky osvětě a také penzijku pro děti. Pro nás v ČSOB Penzijní společnosti je to velké téma, kterému se věnujeme. V letošním roce jsme mimo jiné spustili dětskou kampaň, která cílí právě na zvyšování finanční gramotnosti a cílí nejen na děti, ale i na jejich rodiče či prarodiče a já doufám, že i zajímavou edukativní a hravou formou.

Jak se by se měli zapojit zaměstnavatelé? Jaké procento firem nyní přispívá zaměstnancům na penzi? Měl by podle vás existovat nějaký povinný příspěvek zaměstnavatele?
Svým zaměstnancům přispívá pouze jedna pětina zaměstnavatelů. Některé firmy přispívají konkrétní fixní částkou, jiné procentem ze mzdy. Vzhledem k tomu, že firmy nyní soupeří o nové zaměstnance a začínají se předhánět v poskytovaných benefitech, stane se možná penzijko jakýmsi automaticky očekávaným příspěvkem. Přesto si myslím, že povinný příspěvek zaměstnavatele, minimálně pro některé rizikové pozice, by situaci rozhodně zlepšil a navíc daleko rychleji.