„Kdybyste na začátku roku 1983 investovali sto tisíc dolarů do indexového fondu Vanguard 500 a zapomněli na to, mohli jste oslavit Nový rok 1991 s 308 450 dolary v kapse. Ale kdybyste investovali své peníze do průměrného akciového fondu, měli byste pouze 236 367 dolarů. (…) Během třiceti let [od roku 1960 do roku 1990] aktivně řízené fondy běžely bok po boku s indexy, přičemž aktivně řízené fondy měly jen nepatrný náskok.
Veškerý čas a úsilí, který lidé vynaloží na výběr správného fondu, ‚šťastné ruky‘ velkého manažera, ve většině případů nepřinesou žádnou výhodu. Pokud jste neměli dostatečné štěstí, abyste vybrali jeden z mála fondů, které soustavně překonávaly průměr (více o tom později), váš výzkum měl nulový výsledek. O metodě investování házením šipek do terče lze říci toto: kupte celý terč.“
Od slavného aktivního manažera bychom nečekali takto vstřícný přístup vůči indexovému investování, které je vlastně popřením metod fundamentální analýzy, Lynchovi tak blízké. Nicméně Peter Lynch je natolik poctivý, že uvádí i fakta, která nepodporují jeho oblíbené metody. Přesto zůstává přesvědčeným příznivcem vybírání jednotlivých akcií, a to i na amatérské úrovni. (Je pravda, že on si to se svým životopisem může dovolit.
Ale kdo v České republice se může Lynchovi svou profesionální minulostí vyrovnat nebo alespoň přiblížit?) Za zmínku stojí pasáž z Lynchovy knihy věnovaná výběru „velkých manažerů“ na základě minulých výsledků. Zvláště aktuální je dnes v ČR, kde žebříčky výkonnosti podílových fondů teprve začínají přicházet do módy.
„Jak si vyberete (…) fond, který překoná konkurenci?
Většina lidí se dívá na minulou výkonnost. Dívají se na historii za poslední rok, tři roky, pět let, a tak dále. Hodnotit minulou výkonnost fondů se stalo dalším národním sportem. Lidé mu věnují tisíce hodin. Píší se články a celé knihy na toto téma. Přesto, s nepatrnými výjimkami, jde o maření času.
Někteří lidé se podívají na fond, který zvítězil loni (…), a koupí jej.
To je zvláště pošetilý přístup. Fondy, které zvítězily v rámci jednoho roku, bývají obvykle řízeny někým, kdo vsadil na jedno odvětví nebo na jednu společnost a měl právě štěstí. Proč by se jinak umístil na prvním místě před zbytkem konkurence? Během dalšího roku, kdy tento manažer už nebude mít takové štěstí, se jeho fond octne na dně Lipperova seznamu.
Bohužel, vybírání vítězů podle minulé výkonnosti nefunguje ani při použití tříleté a pětileté výkonnosti. Studie provedená časopisem Investment Vision (nyní Worth) ukazuje následující: kdybyste během každého roku v období 1981–90 investovali do fondu, který byl nejlepší během posledních tří let, zaostali byste na konci za indexem S&P 500 o 2,05 procenta ročně. Kdybyste investovali podobným způsobem do nejlepších fondů během posledních pěti a deseti let, překonali byste index o 0,88 %, respektive o 1,02 % ročně. Tím byste však nevydělali ani na náklady nutné k přestupům mezi fondy. (…)Poučení: neztrácejte mnoho času studiem grafů nebo tabulek minulé výkonnosti.“
Následující tabulka ukazuje, že ani desetiletá historie špičkových výnosů nemá žádnou vypovídací hodnotu. S výjimkou hrstky šťastlivců nejsou investiční manažeři schopni překonávat průměr. Nelze předpovídat, kteří šťastlivci to budou. Mezi ně patřil i sám Peter Lynch, avšak tato informace dnes již nemá žádnou hodnotu. Od svého odchodu do „důchodu“ se Lynch věnuje pouze charitativní činnosti.
Je nutno zdůraznit, že zjištění ohledně malé „trvanlivosti“ nadprůměrných výnosů fondů platí obecně: jejich platnost není omezena na americké fondy během 80. let. Nepředvídatelnost výnosů se netýká jen fondů, ale také jednotlivých cenných papírů (zejména akcií) a prakticky všech kapitálových trhů všech dob.
„Nikdo nemůže předpovídat úrokové míry, budoucí vývoj ekonomiky anebo akciového trhu.“ Toto Lynchovo „zlaté pravidlo“ mějme jakožto investoři vždy na paměti – a to i přesto, že předpovídat vývoj ekonomiky a úrokových měr je do jisté míry možné.
Pořadí výkonnosti nejlepších pěti amerických fondů ze 70.let v 80.letech
| Název fondu | Pořadí 1970-1980 | Pořadí 1980-1990 |
| Twentieth Century Growth | 1 | 176 |
| Templeton Growth | 2 | 126 |
| Quasar Associates | 3 | 186 |
| 44 Wall Street | 4 | 309 |
| Pioneer II | 5 | 136 |
| Počet fondů | 177 | 309 |
Makroekonomické prognózy publikované velkými bankami, vládními úřady a ČNB obvykle alespoň v hrubých rysech vystihují budoucí trendy. Jsou užitečné jak pro sestavování podnikatelských plánů (každý podnikatel potřebuje aspoň hrubý odhad budoucí inflace a úrokových měr), tak pro účely makroekonomické stabilizační politiky (nezaměňujme ji ovšem s průmyslovou politikou „vybírání budoucích vítězů“).
Pro investora, který se pohybuje na trhu akcií, obligací či měn, jsou však veřejně publikované makroekonomické předpovědi příliš hrubým nástrojem. Proč? Právě proto, že jsou veřejné, žádný investor z nich nemůže mít výhodu oproti ostatním. Prognóza inflace či úrokových měr, kterou si přečtete v novinách, je již zahrnuta do kursů cenných papírů, které najdete o pár stránek opodál.
A Fidelity Magellan? Šlo přesně o případ, o kterém by Ted Aronson řekl, že „stroj na peníze“ sídlil v hlavě jediného člověka. Po Lynchově odchodu upadly výnosy fondu Fidelity Magellan do průměru. Během 90. let dosahovaly hodnoty 17,44 % ročně, zatímco roční výnosy indexu S&P 500 byly o 0,08 % vyšší. Během let 1994–99 zaostával Fidelity Magellan za indexem dokonce o 3,28 % ročně. Přesto nelze tvrdit, že by šlo o vysloveně špatné výnosy. Často je průměrný výkon lepší než nadprůměrné výnosy za cenu nepřiměřeně vysokého rizika.
Úryvek je z knihy Investiční strategie pro třetí tisíciletí (2.rozšířené vydání) z nakladatelství Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE např:
Moderní finanční produkty – repo obchody
Pohledávky – vzory smluv a podání
Penzijní připojištění
Na základě jakých kritérií se rozhodujete při výběru podílového fondu? Řídíte se podle historické výkonnosti? Těšíme se na vaše názory.
 |
