Když se před pěti lety vracela po tříměsíčním pobytu v nemocnici s nepříznivými prognózami domů, nevěřila Jana Bartíková, že by se ještě někdy mohla vrátit do normálního života.
Čtyři roky po ukončení hospitalizace úspěšně absolvovala někdejší pacientka královéhradecké fakultní nemocnice rekvalifikační kurz na rekondiční a sportovní masáže. A bez dlouhého přemýšlení se pustila do podnikání. Všechno se jí nakonec podařilo dotáhnout do konce, a tak v Králíkách, městečku pod Králickým Sněžníkem, od 1. června pracuje jako masérka.
Jaké bylo vaše původní povolání?
Než se projevil můj zdravotní problém, pracovala jsem roky s lidmi - řešila jsem problémy sociálně potřebných, a to nejen finanční, ale i rodinné.
Co vás přimělo k tomu, abyste si udělala rekvalifikaci?
Nebyla to rekvalifikace, ale pracovní rehabilitace. O rekvalifikaci může žádat uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. To já jako invalidní důchodce být nemůžu. A právě na možnost rehabilitace mě upozornily dobré duše na Úřadu práce v Ústí nad Orlicí. Když jsem se zotavila z nejhoršího, začala jsem přemýšlet, co budu dělat dál. Trvalo to několik let. Za tu dobu jsem zjistila, že člověk nestárne věkem, ale tehdy, když se zastaví, nic nedělá. Chyběl mi kontakt s lidmi, ale i adrenalin, který patří ke každému aktivnímu člověku.
Proč jste zvolila právě masáže?
Moje postižení je zrakové, takže nemohu číst, psát ani uklízet. Vzhledem k tomu, že potřebuji kontakt s lidmi, považuji masáže za možnost, jak se s nimi setkávat.
jana bartíkováJe jí 47 let, vystudovala Střední školu ekonomiky spojů v Pardubicích. Pracovala jako účetní a poté na různých pozicích v samosprávě. Předtím, než se dostavily zdravotní problémy, velice ráda četla, řídila automobil a jezdila na výlety. Nyní se věnuje masážím, ráda posedí s přáteli, hodně času tráví na procházkách se psem. Má čtyři dcery. |
Na kolik vás masérský kurz přišel a kdo ho zaplatil?
Kurzovné hradil úřad práce, já si platila cestovné a stravování. Další kurz - lymfatické masáže - jsem si pak uhradila sama.
Jak dlouho školení trvalo?
Ten první, základní kurz zabral tři měsíce a za úspěšné absolvování vděčím také lidskému přístupu majitelky královéhradecké agentury, která mi se svými kolegy vyšla vstříc. Velice mi pomáhala, abych zvládla i potřebnou teorii, kterou jsem si nemohla nastudovat ze skript. Děkuji i mým kolegyním z kurzu, které se mnou teorii trpělivě probíraly, ač je jim kolem dvaceti let a mohly místo toho třeba jít na rande.
Jaké potíže jste měla při vyřizování živnosti a dalších náležitostí?
Proč se mě nezeptáte, jaké jsem měla pozitivní zkušenosti? Nevěřím tomu, že lidé chtějí číst jen samá negativa. Vyřizování živnosti proběhlo úplně v pohodě, úřednice vše zařídila obratem, nebyl problém.
Opravdu bylo všechno ideální?
Při hledání provozovny jsem nedostala slevu na nájemném městských nebytových prostor, jak to umožňuje vyhláška radnice, takže se pátrání po dalším místě protáhlo. Hlavním problémem byl požadavek hygieny, aby v místnosti, kde se masíruje, byla teplá a studená voda. Úřednice orlickoústecké pobočky hygienické stanice byly nicméně vstřícné a i ony se mnou hledaly možná řešení.
Jak to nakonec dopadlo?
Vyšla mi vstříc jednatelka jedné firmy v Králíkách. Právě ona pro mne našla vhodné prostory, které schválily všechny instituce. Občas mám takový pocit, že mi pomáhá někdo shůry, mám štěstí na lidi.
Jak dlouho jste živnost po dokončení kurzu rozjížděla?
Vlastně ji teprve rozjíždím, začala jsem nedávno. Klientela se vytváří sice pomalu, ale mám radost, že lidé, kteří přijdou, se ke mně rádi vracejí. A že si moje masáže chválí.
Kde přesně máte provozovnu?
Na náměstí v Králíkách. Někdy, po telefonické domluvě, zajdu i ke klientům domů. Trochu mě trápí, že vzhledem ke svým fyzickým možnostem a aktuálnímu zdravotnímu stavu můžu pracovat jen dva, nejvýše tři dny v týdnu.
Jak je to s konkurencí? Na malém městě asi nebude snadné masáže provozovat.
Víte, masáží je hodně druhů. Já provozuji rekondiční a sportovní masáže a lymfatické. Pokud vím, jsme v okolí dvě. Nechci být nikomu konkurencí a ani si nemyslím, že mi někdo konkuruje. Každá z nás má své klienty, lidé si sami najdou přístup, který jim vyhovuje.
Vyděláte si masážemi dobré peníze?
Ve větších městech může být tahle činnost výdělečná, my ale žijeme v oblasti, kde lidé nemají práci, tudíž ani dostatek financí. A tak musíme jít s cenou hodně dolů. Za sebe musím říct, že to nedělám jenom pro peníze. Ale hlavně proto, že mě nabíjí kontakt s lidmi a především pozitivní ohlasy mých klientů.
V čem vidíte největší přínos pracovní rehabilitace a toho, že jste začala provozovat živnost?
Nemusím "hnít" doma, ale snažím se něčím pozitivním přispět ostatním a z toho čerpám sílu pro sebe.
Jaké zkušenosti má člověk se sníženou pracovní schopností s hledáním práce?
Veskrze negativní - tady můj optimismus bohužel končí. Zdravotně postižení těžce hledají zaměstnavatele, a když už ho konečně najdou, vstřícný přístup většinou očekávat nemohou. I to byl důvod, proč jsem se rozhodla podnikat.
Na jaké problémy jste narazila?
Mám speciální program pro nevidomé, takže mohu pracovat s počítačem. Začala jsem zpracovávat databáze pro jednu firmu. Ale ta po určité době prohlásila, že už se jí nevyplatí zdravotně postižené zaměstnávat, a se všemi ukončila pracovní poměr.
Zkoušela jsem také pracovat jako telefonistka pro obchodní firmu. Byla tam požadována taková agenda, že jsem seděla u počítače deset i více hodin denně a za pár tisícovek ztrácela i ty poslední zbytky zraku, co mám.
Další firma, pro kterou jsem zpracovávala databázi, si jako podmínku uzavření pracovní smlouvy dala požadavek, abych chodila na kurz angličtiny. Za ten mi měsíčně sráželi z výplaty téměř tři tisíce korun, tedy polovinu příjmu. A takhle bych mohla pokračovat.
Šla byste na rekvalifikaci znovu?
Teď hned. A doufám, že ještě nějaký další kurz absolvuji. Nejsem zvyklá házet flintu do žita a musím se přece v masírování dál rozvíjet.
