Podílejte se na výši bankovních poplatků

  • 76
Ministerstvo financí představilo na začátku června dokument, který má za cíl zlepšit postavení klientů bank v ČR. Co tento dokument obsahuje a jakou reakci vyvolal u bank a jejich klientů? Co by mohl přinést?

Ministerstvo financí ČR (dále jen MF) představilo dokument o ochraně spotřebitele v bankovnictví poněkud netradičním způsobem – nejprve s ním pomocí médií seznámilo občany, pak banky, a to včetně té hlavní - ČNB. Dokument je především reakcí na několik měsíců se vlekoucí debatu o bankovních poplatcích, které jsou označovány za příliš vysoké a také na „netransparentnost“ bankovních služeb.

Zároveň předložilo tento návrh nikoli jako striktní opatření, ale k veřejné diskusi, kdy se k  němu do 30. 6. 2005 mohou vyjádřit jak zástupci ČNB, jako sektorového regulátora, zástupci České bankovní asociace i jednotlivých bank, tak i zástupci spotřebitelských organizací a samotní klienti. S vyhodnocením a společným jednáním všech zúčastněných stran počítá MF ČR v červenci a srpnu a v září by již vyhodnocení diskuse včetně analýz a návrhů chtělo nejen zveřejnit, ale i předložit vládě ČR. MF by tak na základě legislativních i nelegislativních návrhů chtělo dosáhnout změn, jež posílí postavení klientů v tomto odvětví.

O čem chce MF diskutovat?

NENECHTE SI UJÍT
Auto (c) profimedia.cz/corbis
Jak vytěžit z leasingu co nejvíce
Leasing je tak populární formou pořizování majetku nejen díky jednoduchosti jeho vyřízení. Jaké jsou jeho další přednosti?
slučování
10 rad, jak sabotovat v práci
MF DNES přináší poslední ukázku z bible nespokojených zaměstnanců Lenosti... buď pozdravena! Corinne Maierové.
limonáda
Coly a džusy: Až příliš sladké pití
Kolik cukru vypijeme v 1 l džusu nebo coly? Sotva by někdo dal dítěti schroupat hromádku kostek cukru, ale dzus mu nabídnou bez problémů. Vyjde to nastejno.

Hned v začátku dokumentu je zmíněno, že se tento dokument nevyjadřuje k probíhajícímu šetření Úřadu pro hospodářskou soutěž ani k dalším diskusím o možné kartelové dohodě bank působících na českém trhu. Ale v dalším textu již MF chce navrhnout opatření, která by zajistila kvalitnější informace klientům, možnost lepšího a jednoduššího porovnání bankovních služeb, i snížení bariéry přechodu klienta od jedné banky k druhé. Takto definuje ministerstvo body, které mají být stěžejní pro diskusi. Za hlavní z nich považuje bariéry přechodu, která je údajně i hlavní překážkou skutečně volného konkurenčního boje na bankovním trhu v České republice.

Ministerstvo v zájmu posílení konkurenčního prostředí a zjednodušení přechodu mezi bankami překládá k diskusi následující návrhy :

  • Povinný přestupní servis v případě změny banky
  • Zrušení výstupních poplatků
  • Rychlost změny banky
  • Trvalé číslo účtu i po přechodu k jiné bance
  • Srovnatelnost informací u jednotlivých služeb (ceníky, ceny operací, jednotná databáze ceníků, povinné informování o změnách cen, časové omezení platnosti změn ceníku)
  • Další změny (cena balíčků služeb, platby státním orgánům, povinné informování o stížnostech)

Přesné znění dokumentu naleznete ZDE.

Co na to banky?

Bankám se iniciativa MF příliš nelíbí. Nebrání se sice v zásadě diskusi o službách a poplatcích, ale odmítají přímý zásah státu do bankovního sektoru, vzhledem k tomu, že přímá regulace státem by mohla zbrzdit rozvoj tohoto, z naprosté většiny soukromého, odvětví.

Samozřejmě by pro banky bylo výhodné, kdyby se v rámci této debaty o problémy bank začali více zajímat jejich klienti a získali tím širší povědomí o bankovních službách. Větší problémy by však pro ně představovaly body dokumentu,  jako jsou: přenositelnost čísla účtu, unifikace názvů jednotlivých bankovních služeb. Za opravdu nesmyslné je pak možné považovat platby státním orgánům bez poplatku.

Očima odborníka

Platební karta (c) profimedia.cz/corbis

Která banka má nejlepší internetbanking? Čtěte ZDE.

Celý dokument byl posouzen odborníky z oboru ekonomie a např. hodnocení děkana Fakulty národohospodářské VŠE Jiřího Schwarze pro ministerstvo nevyznívá rozhodně pozitivně a poukazuje zejména na to, že státní regulace v bankovním sektoru by znamenala spíše problém navíc než vhodné řešení. Prezentace poukazuje zejména na problémy, které mohou díky uvedení dokumentu do praxe vzniknout.

Ať už se jedná o bod regulace přechodu k jiné bance (kdy MF požaduje odstranění bariér pro klienty, kdy není vůbec jisté, kolik klientů bude mezi bankami migrovat, jestliže přihlédneme k jejich věrnosti jedné - své - bance), nebo požadavek na srovnatelnost informací, který může vést až k unifikaci služeb - stojí klienti o takovou změnu?

Co však považovažuje zmíněné hodnocení za nehorázný, ba přímo „perverzní“ požadavek ze strany MF, jsou bezplatné služby státnímu sektoru. Tyto služby by totiž v konečné důsledku zaplatil soukromý sektor, případně by je stát platil nepřímo (např. daňovou úlevou, snížením zdanitelného základu apod.).

Myslíte si, že jsou bankovní poplatky v ČR vysoké? Výsledky hlasování naleznete ZDE.

Pohled za hranice

Ministerstvo na argumenty proti regulaci bankovního sektoru reaguje několika příklady ze zemí EU, které různým způsobem v bankovnictví určily „mantinely“ sektoru.

Prvním uváděným příkladem je Rakousko, které sice přímo neregulovalo odvětví, za to zde Nejvyšší soud určil, že jednostranné zvyšování poplatků je nezákonné a zvýšit je lze pouze v případě výjimek, na základě skutečností, které jsou mimo vliv banky (např. inflace, poštovné).

Příklad Španělska ukazuje, že volná tvorba cen je možná, avšak pod dohledem regulátora (centrální banky), který definoval přísná pravidla pro informovaní a transparentnost a zároveň kontroluje „řádnost, jasnost a srozumitelnost“ ceníků, které bez schválení nelze aplikovat do praxe.

Ještě přísnější poměry pak ukazuje třetí příklad v podobě země „trhu zaslíbené“ – Irska. Zde existuje regulace bankovních poplatků od roku 1989. Jakékoli změny schvaluje regulátor a banka má např. povinnost inzerovat zvýšení poplatků v tisku.

Ministerstvo financí zveřejněním pozičního dokumentu definovalo zájmy státu a nutí banky volit nejen to, jak se postaví k diskusi na dané téma, ale také to, zda budou se státem válčit či s ním najdou společnou řeč a potažmo i rozumné řešení, které je žádáno hlavně ve jménu klienta.

A co bankovní klient?

Bankovní klient by samozřejmě mohl přijetím některých navržených opatření získat lepší přehled o službách, či zrušení poplatků, avšak otázkou zůstává za jakou cenu, zda by banky nekompenzovaly ztráty v jedné poplatkové rovině křížově s cenami jinde. Nebo zda by požadovaná unifikace služeb nezbrzdila jejich další rozvoj.

Na výše zmíněné téma se hojně diskutovalo i na odborné konferenci, která byla uspořádána pod záštitou MasterCard Banka roku dne 16.6.2005 a zúčastnili se jí jak představitelé bank a tisku, tak i ministerstva financí.

Jak se vám líbí navrhované změny bankovního sektoru? Se kterými byste souhlasíli a které vám připadají nesmyslné? Napište nám své názory.