Psal se rok 1996, když se Zdeněk Křivinka rozhodl společně s kolegou založit firmu pro výrobu betonového zboží. Pronajali vysloužilou zemědělskou stavbu v obci Lezník u Poličky a zakoupili technologii poloautomatického lisu. S obyčejnou výrobou se ale nespokojil.
Měl touhu betonářské výrobky zdokonalovat. Proto se pustil do vývoje vlastních výrobků. Cesta to nebyla rozhodně snadná. Společník se po čase rozhodl jít vlastní cestou a musel překonat řadu dalších překážek. Nikdy to ale nevzdal. Dnes je tak Stavoblock v oboru stavebnictví uznávanou firmou.
Do podnikání jste se pustil jen pár let po „sametové revoluci“. Jak vás to napadlo?
Zní to trochu nadneseně, ale už od dětství jsem byl zvyklý na určitou volnost a svobodu nejen pohybu, ale i v rozhodování. A to i přesto, že se raná éra mého života odehrávala v dobách totalitního režimu. Jsem kluk z vesnice, rodiče mě vedli k samostatnosti, hodně mě bavila rostlinná výroba, mechanizace a stavebnictví.
V zemědělském družstvě jsem také po vysoké škole zakotvil. Přišel listopad 1989, hodně věcí se měnilo, začal jsem hledat informace. Probíhala malá privatizace, nadšenci kupovali různé prodejny a spousta lidí, které jsem znal, se vrhala do podnikání v mnoha odvětvích. Mě vždy lákala stavba a dění s tím spojené. Začátkem roku 1991 jsem přišel domů a řekl: „končím, jdu podnikat“!
Jaké byly vaše začátky?
Nebyly nijak jednoduché a zádrhelů bylo mnoho. Vše jsem musel budovat z nuly. Na start jsem si půjčil půl milionu, zadlužil jsem právě dokončený dům. Přišlo i na chvíli, kdy jsem se rozhodl, že s podnikáním skončím. Vyhrál jsem výběrové řízení na ředitele společnosti zabývající se likvidací odpadů. Vydržel jsem tam 14 dní. Prostě mi chyběla svoboda.
Ing. Zdeněk Křivinka (60)
|
Byl jste tedy zpět na sólové dráze…
Přesně tak. Ale začalo se mi dařit zajišťovat stavební zakázky. Na konci devadesátých let vznikalo mnoho stavebních firem a také jich mnoho končilo. My jsme v té době měli kolem osmdesáti zaměstnanců.
Přesto jste ale tento byznys opustil. Proč?
Postupně mě začala lákat výroba stavebních dílců, a to byl začátek vzniku naší betonářské výroby. Těch prvních devět let to byla velmi tvrdá životní a podnikatelská škola. V roce 2001 se mi podařilo dohodnout spolupráci s kanadskou firmou a započala éra Novabriku a Stavoblocku v Čechách. Naučil jsem se komplikované věci nenazývat problémy a začal jsem je řešit jako výzvy, které přináší život.
Stavoblock nyní slaví 20. let na trhu. Jaké byly největší milníky vašeho příběhu?
Zmíněné nalezení strategického obchodního partnera a založení společného podniku v září 2001 považuji za rozhodující milník. Víte, najít a založit firmu se zahraniční společností, která je z frankofonní provincie, kde se mluví jen francouzsky a částečně anglicky, když moje znalost angličtiny byla v té době nulová…před tím smekl klobouk i sám kanadský ambasador, který se účastnil otevření našeho provozu v roce 2004.
Veřejnost si může myslet, že to pro nás bylo jednoduché, když jsme měli za zády takového mecenáše. Ale tak tomu nebylo. Ve skutečnosti nám kanadský partner posílal “přes oceán“ cihly Novabrik, my jsme je museli na českém trhu prodat a z toho se teprve rekrutovaly peníze pro společný podnik.
S tím otevřením nového provozu to ale nebylo tak jednoduché, že?
Bylo to přesně naopak. Rok před tím patří mezi ty nejtěžší v mém životě. Datum 13. září 2003 se nikdy nevymaže z mé paměti. Naše hlavní výrobní prostory totiž těsně před otevřením zasáhl rozsáhlý požár. Bylo to o to horší, že šlo o žhářství.
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Platí to i při takové události, jako je požár? Aspoň z určitého úhlu pohledu?
Poznal jsem spousty skvělých lidí a majitelů firem. Podržel nás i zahraniční partner. O rok později, tedy v červnu 2004, se nám podařilo výrobní halu skutečně otevřít a začít s výrobou.
Tomu se tedy říká opravdu milník. Přišly ještě nějaké další?
Rok 2016 byl pro mě neméně důležitý. Dohodl jsem se s kanadským partnerem na odkoupení jeho podílů a stal se tak jediným vlastníkem firmy.
A co loňský rok, který byl kvůli pandemii koronaviru značně turbulentní a spousta lidí a firem se dostala do problémů? Dopadá na vás také ekonomická krize?
Ve škole nás učili, že hlavním znakem ekonomické krize je vysoká nezaměstnanost. Jaká je to ekonomická krize, když je nezaměstnanost pouhá 4 procenta? Jaká je to krize, když stát dotuje podnikatele, kteří museli v důsledku opatření zavřít své provozy a tito v důsledku těch nešťastných vládních programů sedí doma a jen lamentují, místo toho, aby zapnuli hlavu a vymysleli nějaký nový business.
Nevymyslí, protože je nic nenutí. Všichni víme, že tento stav zde může být velmi dlouho, ale jak dlouho vydržíme MY, to si netroufnu vážně předpovědět. Jedno vím naprosto jistě, nám stát žádné dotace nedá.
Jak vidíte situaci pro letošní rok?
Když neskloníme hlavy, tak to dáme. I přes nepřízeň pandemie je jasné, že majitelé domů nechtějí nechat své nemovitosti chátrat a snaží se stále něco vylepšovat a zhodnocovat. Pandemie je více “přikovala“ k domovu, lidé méně utrácejí za cestování, a tak se snaží ušetřené peníze dávat do zvelebování svých obydlí. Očekávám v letošním roce ten samý výsledek jak v roce 2020 a budu spokojen.
Jak velká je vlastně vaše firma? Kolik máte zaměstnanců a jakých obratů dosahujete?
Já si na hodnocení velikosti firmy dle obratů, zisků a počtu zaměstnanců moc nehraji. Pro mě mají význam úplně jiné hodnoty. Ale pokud bych měl odpovědět, pak máme 32 zaměstnanců a práci dáváme více jak 100 montážním pracovníkům. Náš obrat je přes sto milionů korun.
Určitě bych lhal, že nepodnikám pro zisk. Ano, podnikám pro zisk, ale tak, abych ho mohl zpět vracet do rozvoje své firmy, abych si mohl splnit své sny, abych si mohl hrát, jsem přeci velký kluk a hlavně, aby lidé, kteří u nás pracují, byli maximálně spokojeni, i když po nich chci výkon.
Když projíždím republikou, jsem pyšný na domy a zahrady, kterým jsme dodali naše stavebnice. Zůstává po nás hodnota, která dělá lidem radost. Velikost firmy tedy měřím spokojeností svých spolupracovníků, zaměstnanců a počtem zrealizovaných zakázek, jejichž majitelům jsme uspokojili potřeby a splnili sny.
Obraťme trochu list. Podle vašich webových stránek nese snad polovina týmu Stavoblock vaše příjmení. Jste rodinnou firmou?
Ano, naše firma je rodinnou firmou a pevně věřím, že tomu bude i nadále.
Jakou roli hraje ve firmě fakt, že je tým propojen rodinnými kořeny?
Víte, ono vždy záleží na jednotlivcích, na jejich vzájemném souznění, schopnosti spolupráce, porozumění, naslouchání jeden druhému. Velmi důležitým faktorem je především vzájemná tolerance a respekt. Bez těchto dvou vlastností nemůže spolu spolupracovat žádný rodinný tým.
Byla vaše rodina do firmy zapojená už od jejího vzniku, nebo se začala zapojovat až postupně?
Dá se říct, že moje úzká rodina, tedy manželka a obě děti, David a Šárka, se mnou byli od začátku podnikání. Postupně se přidala snacha Žaneta a spoustu let již s námi pracuje i dceřin přítel Petr. Ve firmě pracuje také můj synovec. Pomaličku začíná dorůstat třetí generace našich vnuček a vnuků, tak snad nebudou stát opodál.
Dopadá i na vaše podnikání nedostatek kvalifikovaných pracovníků?
Ano, tento problém zasahuje i nás. Podnikáme v oboru, kdy si musíme operátory pro obsluhy technologie sami vychovávat, tak jak i pracovníky na pozici technických poradců a prodejců, kde je situace naprosto zoufalá. Ale za tento stav může vysoká zaměstnanost.
Počítám, že jen inzeráty nábor nových zaměstnanců nevyřeší. Jakými dalšími cestami nové zaměstnance hledáte?
Naše zaměstnance se snažíme hledat, pokud možno přímo „u komína“ provozovny. Pro operátorská výrobní místa jsme do vyhledávání nových zaměstnanců zapojili stávající operátory, aby si sami do svého týmu přivedli nové kolegy, což se nám osvědčilo. Vybraného žadatele o nový post následně schválí vedoucí výroby. Musím však říct, že je náš operátorský tým za posledních pět let naprosto stabilní a lidé se zde nestřídají, což je skvělé.
A co pozice technických poradců – prodejců?
S těmi je to už horší. Setkáváme se bohužel například i s tím, že uchazeč na osobním pohovoru nemá ani tušení, co vlastně vyrábíme. Alarmující jsou také znalosti základní geometrie, kdy mnozí ani neumí spočítal obsah trojúhelníku.
Přivřete třeba oči a zkusíte to i s kandidáty, kteří se na začátku nejeví jako úplně ideální?
Novým uchazečům se maximálně věnujeme formou vstupního školení. Víte, oči moc nepřivíráme, to se nám již několikrát nevyplatilo a přineslo to jen zbytečnou práci. Ono se velmi brzy pozná, zda potencionální uchazeč je skutečně ten, kterého hledáme.
Pokud má zájem a spolupracuje, rychle reaguje, má své dotazy „k věci“, pak se dá říci, že je na dobré cestě. Ano, zatím jen na dobré cestě. Bohužel nemůžeme jít a každého držet za ruku až přímo k zákazníkovi. A zde se láme chleba. Naše výrobky nejsou komoditou a technik tak musí předvést, zda dokáže vyřešit stavební požadavek díky produktům s přidanou hodnotou.
Vraťme se nyní k vaší výrobě. Co všechno Stavoblock vyrábí?
Na začátku rozhovoru jsem zmínil, že jsem kluk, který si rád hraje a přemýšlí. Proto vyrábíme stavebnice pro dospěláky! Naše stavebnice naleznete na fasádách rodinných domů, panelových domů, výrobních objektů, veřejných budovách, v zahradách, na veřejných plochách, březích rybníků a vodních toků.
Vaše výrobky mají vizi budoucnosti – betonové fasády s dlouhou životností bez potřeby spojovacích hmot, které si navíc člověk dokáže poskládat svépomocí. V čem je jejich přidaná hodnota?
Vaše otázka již na spoustu vlastností našich velkých stavebnic odpověděla. Hlavně na to, že se skládají suchou cestou, bez mokrých procesů. Má to hlavně tu výhodu, že stavební proces se tak nestává nevratným, ale můžete stavebnici kdykoliv rozebrat, přeskládat, vyměnit, přestěhovat.
Další znak, který upřednostňujeme, je, aby si stavebnici mohli dospělí kluci poskládat sami a nemuseli se tak spoléhat na stavební firmy, kterých je v současné době, především těch s kvalifikovanými pracovníky, jak šafránu. A aby to bylo kompletní, tak nezapomínáme s našimi stavebnicemi ani na malé kluky.
Můžete to více přiblížit?
Od roku 2015 vyrábíme malou stavebnici všech prvků do zahrad ve zmenšeném formátu. Tuto dětskou stavebnici využívají také projektanti a architekti, protože si mohou namodelovat skutečně reálný pohled na budoucí dílo. U reálné fasádní stavebnice, kde je velký podíl nosné a vymezovací konstrukce z kovových lišt a kotevních šroubů, si tyto vyrábíme, mimo plastových hmoždinek a spojovacích šroubků, všechny sami na vlastních strojích.
Na fasádní tašku z extrudovaného skla máte dokonce celosvětový patent. Objevuje se konkurence, která by se snažila vás kopírovat?Konkurence nikdy nespí. Snažíme se naše rodinné zlato, kterým je kompletní know-how výroby, držet jen v úzkém kruhu rodiny. Extrudované sklo není žádná novinka, ale vyrobit z něho na vibrolise štíhlý výrobek a ten ještě rozštípnout na polovinu, to již vyžaduje nějaké znalosti. Vývoj a zkoušky této nové, jak jste výstižně řekla “fasádní tašky“, nám zabral téměř 5 let a stále nás něčemu novému učí.
Jak velký podíl má na vývoji produktů vaše rodina?
Podíl rodiny na vývoji a uvedení do života všech výrobků Stavoblock je 100procentní.
Máte nápady na nějaké další vynálezy?
Nápadů je plný šuplík. Každý rok uvádíme na trh alespoň jeden nový výrobek. Letos to bude dvoutáhlo, vysoké 100 milimetrů, pro jednodušší stavbu opěrných zdí Stavoblock a spojovací kolík rohových bloků Stavoblock, který tyto rohové bloky zafixuje proti pohybu.
Na českém trhu je vaše firma dobře zavedená. Stačí vám to, nebo se snažíte proniknout i na zahraniční trhy? A případně jak významná část výroby tam jde?
Podíl exportu činí dlouhodobě 15 až 20 procent. S našimi stavebnicemi se můžete potkat na Islandu v Německu, Francii, Rakousku či na Slovensku. Již 5 let máme také licenčního výrobce Stavoblocku ve Spojených Arabských Emirátech v Dubaji.
