„Na světě existuje asi dvacet firem, které vyrábějí hodinky jako my v malých sériích s vlastními strojky. To je příběh, na nějž lákáme naše zákazníky, protože v tom u nás nemáme konkurenci,“ ukazuje se zjevnou pýchou v hlase ředitelka společnosti Renata Červenák Nývltová vystavené fešáky: elegantní Brusel, nadčasový Diplomat, bytelný Orlík, stylovou Republiku nebo Traktor s noblesními křivkami.
Hodinky značky Prim dnes na zápěstí nosí lidé, kteří se dokázali ve svém oboru prosadit, nechybějí jim ambice, sebevědomí, odvaha. Patří mezi ně například kajakář Josef Dostál, krasavice Taťána Kuchařová, biatlonista Michal Krčmář a herec Hynek Čermák.
Přesnost na tisícinu milimetru
V tiché zasedačce mezi tikajícími drahokamy se ani nechce věřit, že jen o dvě patra níž, v suterénu budovy připomínající sídlištní základní školu, pracují CNC stroje.
Kdepak, nic se tu nelisuje. Z nerezové kulatiny, titanu, bronzu, damascénské oceli, zlata nebo třeba platiny se obráběním líhnou základy hodinek – pouzdra i jednotlivé díly. Vlastně spíš dílky. Možná i slovo dílek je nadnesené, když jsou některé z nich jen o málo větší než zrnko prachu. „Taková západka volnoběžky má 0,2 milimetru,“ líčí ředitel obchodu Aleš Vernar a ukazuje na cosi, co ani není vidět.
Vedle v organizéru jsou další součástky hodinek – různě velká ozubená kolečka, západky, vlásky, šrouby, ručky a kdoví, jak se všechna ta droboť nazývá. Jen pro představu, nejmenší zdejší metrický šroubek má na délku 0,4 milimetru.
„Mechanické hodinky se skládají ze 140 až 150 dílků. Každou součástku, než jde k hodinářům, musíme velmi pečlivě zkontrolovat, protože pracujeme s přesností na tisícinu milimetru,“ zabrousí obchodní ředitel do rozměrů, které jsou pro běžného smrtelníka za hranicí představitelnosti a viditelnosti.
777 hodinek s rodokmenem
Jenže tady to bez precizní práce nejde – a to platí i pro broušení a leštění jednotlivých hejblátek. Nenechte se zmást, že taková leštička má objem bytelné venkovské almary.
„Možná to není tak titěrná práce jako sestavování hodin, ale je velmi náročná na pečlivost, i tady se musí pracovat s lupou. Takové hodinové pouzdro se klidně leští dvě hodiny. Přitom stačí jeden neobratný pohyb a je znehodnocené,“ vypráví generální ředitelka společnosti Elton hodinářská, která v Novém Městě šéfuje 63 zaměstnancům.
Ne, věru to není firma, která by v nejbližší době mohla zaplavit český nebo středoevropský prostor hodinkami s logem Prim.
Elton hodinářská Nové Město nad Metují
|
„Vyrábět hodinky v desetitisícových sériích není naší ambicí. Samozřejmě pokukujeme po zahraničí, rádi bychom se etablovali na okolních trzích, ale pořád chceme zůstat malosériovým, do jisté míry exkluzivním zbožím,“ přibližuje Renata Červenák Nývltová plány a naznačí velké přání: „Naším cílem je ročně vyrobit tisícovku hodinek s in-house strojkem. Ale i k tomu máme ještě daleko.“ Jaké má firma, která patří do holdingu Czechoslovak Group miliardáře Michala Strnada, pro letošek plány, může zjistit každý návštěvník u vchodu do „továrny“.
Na zdi tady visí tabule se 777 políčky: co políčko, to jedny hodinky s rodokmenem, to jeden vyrobený kus z modelové řady Prim Manufacture 1949. Není potřeba být bystrým počtářem, aby si člověk odvodil, že za jeden den tu vyrobí zhruba dvoje hodinky. Až se nabízí zlidovělý výrok Járy Cimrmana: „A není to málo, Antone Pavloviči?“
„Jedny hodinky s manufakturním strojkem se vyrábějí ručně čtyři až šest týdnů, přibližně 75 procent produkce se přizpůsobuje přání zákazníka,“ vysvětluje Aleš Vernar, že tady nemá kvap místo, zato svatá trpělivost je nutná součást osobnostní výbavy všech zaměstnanců.
Malířské plátno velikosti jehly
Několik praktických ukázek, jak vypadá absolutní soustředění, je k vidění i v dílnách, kde se připravují číselníky. Na ně je potřeba pomocí tamponového tisku nanést drobné grafické prvky. Šikovná „malířka“ nejdřív namíchá barvu, tu natře na matrici, kterou obtiskne na ciferník. Výsledkem puntičkářských manévrů je tucet nepatrných červených rysek – co čárka, to hodina.
Další malířské plátno, které přijde na řadu, má rozměr jehly na vyšívání. „I ručky na hodinkách je potřeba nabarvit. Máme ručky ocelové, zlacené, pro sportovní hodinky bývají kryty luminiscenční barvou. Opravdu působivé jsou z modře kalené oceli,“ vykládá šéf obchodu, čímž nenápadně upozorní, že skutečný znalec neříká rafičkám ručičky, to je slovník dobrý tak do jeslí.
Takže číselník s ručkami už by mohl být touhle dobou připraven na cestu do sousedství, do výsadního hájemství hodinářských mistrů.
A co sklíčko, i to je přece důležitá část hodinek. „Kdysi měly primky sklíčko plastové, dnes je ze 100procentního safírového skla,“ vysvětluje Aleš Vernar. Pokud v hodinářské terminologii také plavete, vězte, že sklo vyrobené ze syntetického safíru je mimořádně tvrdé a odolné proti poškrábání. Na Mohsově stupnici tvrdosti má hodnotu 9, desítka náleží diamantu. Pokud tedy utržíte vryp na své orlíky či spartaky, můžete se utěšovat aspoň tím, že se pohybujete ve vybrané společnosti.
Dva týdny závratí na kolotoči
Rušit tucet mistrů hodinářů při práci věčným otvíráním dveří, štěbetáním, průvanem a prachem je hotová svatokrádež, u nich je koncentrace přímo hmatatelná. Jenže ono jim chce tolik lidí nahlédnout aspoň symbolicky pod ruku! V Eltonu to vyřešili šalamounsky: hodináře zavřeli do „skleníku“, velkého prosvětleného ateliéru. Za výkladní skříní vytvářejí hodináři ze systematického chaosu krásky, jež se za 24 hodin zpozdí nejvýš o 6 a předběhnou o 24 sekund.
„Možná někomu mohou připadat nepřesné, ale ve skutečnosti jsou spojením velmi funkčního strojku s exkluzivním šperkem,“ nedá Aleš Vernar dopustit na hodinky, které za sebou mají v okamžiku sestavení přibližně 2 500 postupných kroků.
A před sebou ještě dva týdny závratí na kolotoči. Každý vyrobený kousek totiž zažije na vlastní strojek sen většiny dětí – 14 dní se neustále vrtí a točí v mechanickém stroji imitujícím pohyb lidské ruky. Když vše přežijí, mohou hodinky putovat na skutečné zápěstí. A některé do trezoru, aby s každým dnem nabývaly na hodnotě.
