Znáte Viliama Siveka? Možná jste o něm nikdy neslyšeli, ale je pravděpodobné, že jste někdy spali v „jeho“ posteli či jedli z „jeho“ talířů. Majitel a generální ředitel společnosti EuroAgentur Hotel & Travel pronajímá v současnosti okolo čtyřiceti ubytovacích zařízení a vlastní několik restaurací.
V letošním roce obdržel ceny Osobnost cestovního ruchu, Hoteliér roku v kategorii hotelových řetězců, Manažer odvětví cestovního ruchu a Podnikatel roku v oboru služeb. Jeho cesta za úspěchem však byla protkána řadou odboček, které se ukázaly jako neprůchodné.
Zkušenosti z pražské Pyramidy
V osmdesátých letech minulého století jste mohli Viliama Siveka potkat na chodbách hotelu Pyramida v Praze, kterému tehdy šéfoval. Zároveň studoval dramaturgii a produkci na AMU. V roce 1988 neprošel komunistickou prověrkou na práci se státním tajemstvím a byl odvolán z funkce. Po změně režimu v listopadu 1989 začal podnikat. Na rozběh svého podnikání si vzal velkou půjčku s dvacetiprocentním úrokem. „Tehdy byl takový úrok zcela normální, jiné možnosti na získání kapitálu či úvěru snad ani neexistovaly nebo jsem o nich nevěděl,“ říká muž, který se tehdy rozhodl vybudovat síť hotelů. Půjčku investoval do nákupu ubytovny Energovodu, kterou rekonstruoval na čtyřhvězdičkový hotel Selský dvůr, aby vzápětí pochopil, že tudy cesta nevede. Důvodem je vysoké daňové zatížení, odpisy nemovitostí, které v podstatě nákupy hotelů neumožňují. Tak si je tedy začal postupně pronajímat.
BEZ VIZITKY ANI KROK:Kde se stala chyba?
Viliam Sivek končí provozování jednoho útulného malého hotelu u Karlova mostu v Praze. „Je to nádherný hotel. Hosty vítáme pravým šampaňským s ovocem, zdarma poskytujeme denní tisk a připojení k internetu, a přesto ten hotel prodělává. Pokud vás prodělečný podnik nezabije, potom vás posílí, a já si po dlouhé době zase uvědomil, že musím dát na rady svých spolupracovníků, kteří byli proti pronájmu tohoto hotelu,“ vysvětluje Sivek a dodává: „Abych mohl vydělávat, musím někdy i prodělat.“
Odpovědnost někdy tíží
Viliam Sivek může porovnávat, jak se řídí hotel nyní a před dvaceti lety. Kromě toho, že dnes ze škol vycházejí vzdělaní odborníci v hotelnictví, není problém sehnat jakékoliv suroviny. „Pokud tehdy nebyly citrony u jednoho zelináře, tak prostě nebyly,“ směje se Sivek. A jaký je největší rozdíl mezi řízením státního hotelu a soukromé firmy? „Cítím zodpovědnost za pět set pracovníků a jejich rodiny. Za to, aby měli včas výplaty na účtu. Ve státním hotelu jsem o tom nepřemýšlel,“ uzavírá Sivek.
