Zabít draka, přelstít černokněžníka, opatřit živou a mrtvou vodu a další zapeklité úkoly kdysi dostávali princové v pohádkách. Kdyby žádali o ruku princezny dnes, zřejmě by od krále slyšeli něco jako: sežeň mi do zámku šikovného řemeslníka. A protože by nikdo neuspěl, Jeho Veličenstvo by muselo slevit na: najdi mi kohokoli, kdo by pro mě mohl pracovat. Podnikům, hlavně těm výrobním, chybí pracovní síla a zkušení odborníci se vyvažují zlatem.
Proto překvapí, když si na toto téma někdo nestěžuje: „S tím problém nemáme, protože fluktuace u nás v podstatě neexistuje. Když jsme před více než dvěma desítkami let začínali, zaměstnanci k nám přivedli své příbuzné a známé, časem se vytvořil skvělý tým, který se naštěstí moc nemění,“ říká brněnský podnikatel René Novák, majitel firmy Le Bon, která se zabývá výrobou designového nábytku hlavně do koupelen a kuchyní. „Jen s námi stárnou, což je úsměvné sledovat,“ doplňuje jeho žena Klára Nováková.
Jak se vám podařilo udržet si zaměstnance tak dlouho?
Klára: Máme v továrně asi dvacet řemeslníků, vede je moc šikovný mistr. Pracovníci přesně vědí, jaké úkoly mají plnit. Pokud mají nějaký problém, René každý den prochází dílnu, takže se na něj mohou obrátit. Myslím také, že si uvědomují, že navzdory informacím v médiích o nedostatku zaměstnanců dnes není jednoduché zajistit si stabilní, slušně ohodnocené místo. Naši lidé jsou za svůj výkon adekvátně dobře zaplaceni, ale žádné speciální zaměstnanecké benefity nenabízíme.
René: Také se nám osvědčilo vždy povýšit někoho zdola, než sem vodit lidi zvenčí. Takže s náborem pracovníků nemáme moc velkou zkušenost.
VizitkaRené Novák (47)
Klára Nováková (46)
|
Ale když jste v 90. letech začínali podnikat, potřebovali jste řemeslníky...
Klára: Začátky byly opravdu pionýrské. Nikdo ten nábytek neuměl vyrobit celý. Sehnali jsme materiály, najali stolaře, nábytek lakovali v autolakovně… Nešlo to. Nakonec jsme vyškrábali peníze, kde se dalo, a zavedli vlastní výrobu.
René: Nebyla to legrace. Bavíme se o době, kdy byla po nábytku obrovská poptávka, všichni stavěli. Řemeslníci si ale s ničím nechtěli lámat hlavu, neměli na to kdy. Trvalo nějaký čas, než opustili staré metody a začali hledat nové cesty.
Proč jste si vlastně vybral tento obor?
René: Byla to náhoda. V rámci nástavby jsem na VUT v Brně studoval marketing, když se mi naskytla možnost praxe ve Velké Británii nebo v Itálii. Zvolil jsem druhou variantu, protože anglicky už jsem uměl, zatímco italsky ne. Když jsem navštívil v Boloni veletrh sanity a keramiky Cersaie, oslovilo mě to.
Dostudoval jste a rozjel byznys?
René: Ne hned. Začal jsem pracovat pro belgickou společnost, která dodávala změkčovače vody pro domácnosti. Ale tuzemský trh byl pro ni malý, tak jsem si založil vlastní podnik a dovážel jejich výrobky. Přidal jsem si k tomu italský nábytek, který byl ovšem hodně zdobný a drahý, prostě menšinovka. Přemýšlel jsem, co dál. Nakonec jsme se v roce 1996 s tehdejším společníkem, studentem architektury, dohodli, že zkusíme vyrábět koupelnový nábytek. Měl jsem spoustu nápadů.
Přes koho jste chtěli věci prodávat? V té době ještě neexistovala koupelnová studia…
René: Protlačit designové výrobky, které se liší od masové produkce, přes obchodní síť byl opravdu problém. Občas nastala zvláštní situace, kdy zákazníkovi, který byl ochotný dát do nábytku dost peněz, prodejce nabídl naši sestavu za 80 tisíc a německou za 120 tisíc. Klient si vybral tu dražší, protože chtěl investovat. Přestali jsme se tedy bát luxusních materiálů, časem jsme přerušili spolupráci s hobbymarkety a obchodními řetězci a prodáváme jen přes architekty a koupelnová studia.
Čtěte takéV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Je těžké přesvědčit zákazníky, kteří si zvykli na levné zboží na pár sezon, aby si pořídili něco dražšího, co přetrvá?
Klára: Ani ne, klienti jsou náročnější než dříve. Vědí, že když zaplatí za něco dražšího, déle jim to vydrží. Navíc dostanou za své peníze další služby: montáž, servis…
René: Lidé, kteří stavějí nebo rekonstruují, se na koupelnu stále častěji dívají jako na místo, jež se jim musí líbit. Není to jen technická místnost, do níž se chodí umýt.
Pomáhá vám v byznysu internet, nebo je pro vás spíš nepřítelem?
Klára: Vlastně obojí. Prezentujeme na něm své výrobky, je pro nás kanálem, jímž se o nás dozví většina zákazníků, ale…
René: …zároveň bere práci koupelnovým studiím. To je problém celé branže. Přijde zákazník, nechá si zdarma udělat 3D vizualizaci celé koupelny a pak si vše nakoupí levněji přes web. Takže studia už nechtějí návrhy dělat zadarmo, protože se jim to nevyplatí. Lidé k nim přestávají chodit a spousta z nich končí, i když se ekonomice daří.
V desátém ročníku soutěže Nábytek roku, kterou pořádá Asociace českých nábytkářů, bylo nedávno oceněno sedm výrobků. Mezi nimi i vaše koupelna z ohýbaného nábytku nazvaná Bonbon. Jak se rodí takový úspěch?
René: Vyznávám filozofii Steva Jobse: Lidem musíte poptávku vytvořit, musíte jim ukázat něco, co budou chtít. Ale přiznejme si, že spousta mých vizí skončila v odpadkovém koši. Většinou by jejich výroba byla tak drahá, že by si je mohlo dovolit jen pár lidí. Ale to mě neodradilo. Už na začátku podnikání mi bylo jasné, že budu vyrábět spíš makronky než rohlíky. Prostě dělat raději méně exkluzivních věcí než spousty obyčejných.
