Jak sám říká, už si ani nepamatuje, čím chtěl být jako malý. „Myslím, že tradičně jako všichni kluci, popelářem a kosmonautem,“ vzpomíná s úsměvem Lukáš Drlík. Poměrně brzy, už v pubertě, začal tíhnout k práci typu restaurace, kavárny a bistra.
Volba střední školy tedy byla jasná, vystudoval obor kuchař – číšník v Litovli a maturoval na hotelové škole v Jeseníku. Jeho první zaměstnání bylo na zaoceánské lodi, pak působil jako manažer v několika hotelech na Moravě.
Statek v Bezděkově patří rodině již stovky let, tady se Lukáš narodil a žil do svých tří let. Když se s rodiči odstěhoval do nedalekého Zábřehu, na statek už jen jezdil za babičkou a za dědečkem na prázdniny. Místo si ale tak zamiloval, že jednu část statku si opravil na své bydlení.
Kdy jste se rozhodl na statku podnikat?
Já jsem na statku žil, ve volných chvílích jsem na něm i pracoval, a to mě moc bavilo. Byl jsem ale zaměstnán jako manažer hotelového komplex a na práci kolem statku nezbývalo moc času. A tehdy přišlo rozhodnutí podnikat. Důležitá pro mě byla samotná práce na statku, jeho zvelebování a potřeba vytvářet hodnoty. Takže přes různé myšlenky chování dobytka, vysázení sadů či pěstování česneku jsme se dostali nejdříve k bylinkám obecně a po čase se vyprofilovali na levanduli.
Proč zrovna levandule?
Levandule se nám z bylin prostě nejvíce líbila, byla a je velice populární bylinkou a přitom jí v tu dobu u nás, co se týče pěstování, nebyl věnován takový fokus. V roce 2014, když jsme začínali, jsme zaznamenali pouze dva, možná tři pěstitele levandule v České republice a nikoho z nich, kdo by to dělal takto naplno a takto komplexně včetně výrobků a služeb jako jsme měli v plánu my.
Vyrábíte levandulový olej, pivo, víno, zmrzlinu… Když jste vysazovali první levandulové políčko, měli jste už jasný „levandule byznys plán“?
Byznys plán byl jasný až do té části, kde jsou výrobky a Levandulová kavárna v Zábřehu. Vše další se pak vyvíjelo s postupem času.
Hodně nám pomohla výhra v soutěži začínajících podnikatelů T-Mobile Rozjezdy v roce 2015, což nám umožnilo podstatně rychlejší start, než jsme původně plánovali.
Jaké byly vaše začátky?
Začátky byly docela těžké. Většinu jsme financovali z vlastních úspor, ale využili jsme i nějaké úvěrové nabídky a dotační tituly. Naše levandulové zemědělství jsme nasměrovali ke službám a akcím na levandulích postavených. Tedy Levandulový festival, občerstvení u pole nebo další tři provozovny, z toho jedna restaurace, kde s levandulí i vaříme. Komentované prohlídky i masáže přímo v levandulích. Nebo levandulová galerie, kterou jsme vybudovali z bývalé hasičské zbrojnice. To vše nám postupem času začalo vydělávat peníze.
Jaký dnes máte obrat?
V loňském roce jsme měli obrat kolem šesti milionů. Jsme převážně rodinná firma, takže kromě mě a mé partnerky Verči na statku pracují i mí rodiče, kteří jsou již v důchodu, ale také můj bratr s manželkou a pokud je potřeba, přijede a pomáhá i širší rodina. Dnes máme pět stálých zaměstnanců a dalších dvacet spolupracujících na dohodu.
Co bylo nejsložitější, nejtěžší? Vymyslet projekt a výrobky, financovat rozvoj statku, nebo získat zákazníky?
Těžko říci, asi vše dohromady, vždy je ale nejtěžší udržet kvalitu a v dnešních dnech asi také překonat klacky, které nám lítají pod nohy ať už od závistivých lidí (není jich naštěstí moc, ale máme tady jednoho takového souseda) nebo umíněných úředníků. I když i to se zlepšuje.
Lukáš Drlík
|
Bezděkov má 70 obyvatel, váš levandulový statek ročně navštíví 25 tisíc lidí. Co na to říkají sousedé?
Až na jednoho občana nám všichni spíše pomáhají a jsou myslím hrdí na to, co zde vzniká, především levandulová stezka a levandulová galerie, jelikož jsme při těchto aktivitách mysleli také na historii a zajímavosti naší obce. A samozřejmě skvělé je to, že nápor návštěvníků je jen po dobu hlavní sezony v červenci a v srpnu, jinak tu máme překrásný klid. (smích)
Letos je to s akcemi a návštěvami kvůli epidemii horší. Způsobilo vám nějaké finanční problémy, že například nemůžete pořádat levandulové svatby a kurzy jógy?
Nás paradoxně v tomto roce podrželo ubytování, jelikož zatím nenabízíme klasické ubytování hotelového typu, ale jezdí k nám lidé v karavanech a stanech a to zatím zakázáno nebylo. Každopádně vše ostatní je na tom hodně zle. Provozovny zavřené, festival a všechny další akce zrušené.
Ovšem solidarita některých lidí byla až překvapující. Nejednou jsem zažil, že mi zákazník za kávu do kelímku zaplatil dvoustovkou a nechtěl zpět. Když jsem mu řekl: Neblázněte, to je moc, on odvětil: Jen berte, já teď neměl dva měsíce zavřené provozovny…
Co děláte teď? Levandule je sklizená, máte volno?
Předvánoční období pro nás bývá druhá sezona, loni tomu bylo trochu jinak a vláda nás zaměstnávala svými neustálými změnami v pravidlech, takže měníme naši prodejní strategii. Povedlo se nám zpracovat nový web a samozřejmě během celé zimy vyrábíme výrobky z levandule, kterou jsme v létě sklidili.
Jaké máte plány do budoucna?
Plánů je hodně, jenže jak to tak bývá, člověk plánuje, ale koronavir mění. V následujícím roce snad dokončíme na statku plánované malé muzeum zemědělské techniky (jak tomu tak u nás bývá, nepůjde ale o obyčejné muzeum) a stále se nevzdáváme myšlenky na levandulový penzion či rozhlednu přímo na kopci u levandulového pole.
V čem je tajemství vašeho úspěchu?
Zatím se těžko můžeme chlubit úspěchem, ale je pravda, že už se leccos povedlo, a kdybych to měl zhodnotit, tak jsem se svým dosavadním počínáním spokojený a to je, myslím, hodně důležité.
Já mám potřebu vytvořit něco vlastního a třeba to potom i předat dalším generacím. A na tom intenzivně pracuji, rád bych vytvořil úspěšné soukromé hospodářství, které budu moci předat svým dětem a oni potom snad těm jejich atd.
