Bylo těžké sebrat odvahu a začít konkurovat velkým firmám?
Mám rád výzvy a v některých věcech si věřím, ale riziko tu je vždy. Byl jsem navíc z oboru, sportovní vybavení vyrábím už 22 let. Léta zkušeností mě utvrzovala v tom, že sportovní vybavení je dobrý artikl. Dětské sportovní vybavení je pak pověstná díra na trhu.
Nápad vytvořit novou značku vzešel z rodinné potřeby. Mám dceru a syna a sehnat pro ně sportovní vybavení, které jsem si představoval, bylo nemožné. Mně výběr na trhu neuspokojoval. Nelíbila se mi kvalita, vysoká cena a sortiment jsem považoval za nedostatečný. Tak vnikla značka Beany, název vymyslela má dcera Ema.
Jak ji to napadlo?
Milá náhoda. Prostě jen obyčejný dětský impuls. Beany znamená radost z pohybu, ze života.
Říkáte, že sportovní vybavení vyrábíte už dlouho. Co jste dělal v předchozím zaměstnání?
Téměř celý svůj profesní život – asi 22 let - vyrábím sportovní vybavení. Prvním počinem byly snowboardy, založil jsem značku Westige. První výrobu jsem řešil v Číně, tamní továrnu jsem vlastně učil, jak snowboardy správně vyrábět. Dnes je to jedna z největších fabrik na světě, která dělá pro velké brandy, ale s námi spolupracují dále. Mám tam téměř přátelské vazby.
Jak se vaše lyže, prkna, kola liší od těch sériových od velkých značek? V čem spatřujete vaši výhodu oproti konkurenci?
Základem je vždy kvalitní produkt, který je speciálně vyrobený pro malé sportovce. Musí pro ně být snadno ovladatelný, aby se mohli naučit techniku a metodiku daného sportu. A nezískali zbytečné zlozvyky a mohli se radovat se ze sportu. Tedy konkrétně například kola jsou přiměřeně těžká, mají kvalitní komponenty a geometrie rámu je uzpůsobena malé postavě dítěte. Snažíme se nabídnout kvalitu za přijatelnou cenu, která rodiče motivuje ke koupi, a pěkný dětský design, ten se líbí dětem.
Snowboardy se liší unikátním jádrem a skládáním laminátu, tzv. responsive technology, což dělá snowboardy pružnými, lehkými a skvěle ovladatelnými pro děti. U lyží používáme ve špičce a patce rocker prohnutí, což je dělá hravé a dobře ovladatelné, zároveň používáme stejnou responsive technologii jako u snowboardů.
Kde se značka narodila a kde dnes vyrábíte?
Narodila se v Krkonoších, přímo ve Vrchlabí, kde je velká tradice výroby lyží, v Horní Branné a ve Štěpanicích se už lyže vyráběly. Bylo třeba začít psát i novodobé dějiny. Vyrábíme však na Filipínách (dětská kola), dále pak na Taiwanu, v Číně či v Itálii.
Jak probíhá samotná výroba, když se něco dělá tak daleko? Jak často je třeba tam jezdit?
Člověk stále bojuje s časem. Jsme malý tým a výrobu jsme si zvykli hlídat osobně. Jde mi o kvalitu. Do fabrik létám tak dvakrát do roka, jinak vše řeším e-maily, Skypem nebo telefonicky.
Dvakrát ročně – to stačí?
Ano, je to optimální vybalancování efektivnosti a nákladů. Vše ostatní lze řešit bez mé osobní přítomnosti přes maily a telefon. Jde o problémy a situace, které vznikají při výrobním procesu a nedají se předvídat předem. Díky nadstandardním vztahům s majiteli a nejvyššími manažery ve firmách, které jsem si vybudoval za 20 let spolupráce, nemusím hlídat kvalitu a procesy výroby, vše funguje na straně výrobce automaticky.
Jak probíhá výroba produktů?
Nejprve přemýšlím o technické stránce produktu, co by měla lyže nebo snowboard dělat, jak by se měly chovat, aby se na nich dětem dobře jezdilo. Pak následuje úvaha o složení a tvaru produktu, aby vše fungovalo, jak má. Jen pro zajímavost, v první fázi se zničilo 70 kusů snowboardů, než to bylo ono. O technickou stránku se starám sám.
Roman Blažek (1973)
 |
Co bylo špatně na těch sedmdesáti kusech snowboardů?
Nejprve byly tvrdé jako dětské snowboardy většiny značek, takový snowboard jsem na trh odmítal pustit. Tak jsem začal experimentovat s jádrem a lamináty, abych docílil potřebné flexe (měkkosti), ale aby zůstala stejná torzní tvrdost a pevnost. To se na začátku nedařilo a při laboratorním testování snowboardy praskaly, nebo nevykazovaly potřebnou torzní tvrdost. Ale po dvou měsících lepení, broušení a testování jsem se dostal tam, kam jsem chtěl. Snowboardy jsou extra lehké, pružné, ale zároveň pevné a v torzu tvrdé.
Velké téma je i samotný design, kdo se podílí na jeho návrzích? Jsou zapojeny i vaše děti?
Designy jsou mnohdy oříšek, a proto spolupracuji s tuzemskými i zahraničními studii z USA, Švýcarska nebo Francie. S dětmi si prohlížím první skici a vybíráme favority, kteří pak dále podléhají rozpracování a finalizaci. Zjistil jsem, že malý sportovec je náročný a jen tak se mu něco nelíbí. Je třeba vybalancovat pohled dítěte, ve kterém se probouzí pohled dospěláka, a to není jen tak.
Poznají děti rozdíl? Zkoušíte je občas postavit na prkno nebo lyže velkých výrobců?
Děti rozdíl poznají okamžitě, máme neskutečné reakce ze snowboardových a lyžařských škol a půjčoven, což je pro mne velmi důležité. Člověk se utvrdí, že Beany dává smysl.
Jaké byly počáteční investice?
Počáteční investice byla něco přes deset milionů, hradil jsem to především z vlastních zdrojů a část za pomoci banky.
Čtěte takéV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Kam chcete firmu dostat?
Mým hlavním cílem je prémiové sportovní vybavení pro děti, které vymýšlejí rodiče svým dětem. Byl bych rád, kdyby se naše produkty prodávaly v celé Evropě, rád bych vstoupil i na severoamerický trh a do Číny.
Jaký je o vaše výrobky zájem? Kdo k vám chodí nakupovat?
Naše produkty oslovují sportující rodiče, jako jsem já. U velkých značek mám dojem, že je dětské vybavení jen okrajovým sortimentem. Dodáváme hlavně do kamenných specializovaných obchodů. Stále více si uvědomuji, jak je při budování dobrého jména značky důležitý důkladný výběr prodejců.
Museli jsme si najít prodejce, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu. Než se s někým dohodneme, zajímá nás, jak obchod vypadá, zda má e-shop, zda dodržuje ceny a jestli je jeho personál schopný zákazníkům erudovaně poradit. Aktuálně je Beany k dostání ve dvacítce obchodů po celé republice, zastoupení má i na Slovensku.
Kolik kusů lyží, snowboardů a kol ročně prodáte?
Odhadem je to asi 500 párů lyží, 1 500 kusů snowboardů, 1 300 kusů kol. Nechceme s velkými značkami bojovat cenou, ale kvalitou a designem.
Pomáhají vám i další tatínci. Koho zajímavého máte ve vývojovém týmu?
Na počátku jsem o myšlence diskutoval se závodníky, přáteli, lidmi z branže a díky tomu, že jsou dnes ve věku, kdy mají vlastní děti, měli zájem se stát součástí projektu. Pomáhá mi například jezdec na horských kolech Michal Maroši, freestylová snowboardistka Jana Čechová, ale třeba i mladý fotograf, sportovec, autor knížky Zuličníci Matěj Dereck Hard.
