Loni dosáhl obrat firem, ve kterých Vladan Hájek působí, necelých 300 milionů korun, letos odhadujete o 50 milionů víc

Loni dosáhl obrat firem, ve kterých Vladan Hájek působí, necelých 300 milionů korun, letos odhadujete o 50 milionů víc | foto: Radek Cihla, MAFRA

Mobil s drahokamy vypadal nejdřív jako z Marsu, říká obchodník s luxusem

  • 10
Hledal produkt, který na českém trhu ještě nikdo nenabízel a který by zákazníky zajímal. A našel ho. Před sedmi lety začal Vladan Hájek se společníkem distribuovat luxusní mobilní telefony Vertu. Pak se pustil do maloobchodu a nyní dosahuje stamilionových obratů.

V krizovém roce 2008 začal otevírat na české třídě luxusu – pražské Pařížské ulici – jeden obchod za druhým: mobily, čtyři značky hodinek, šperky, spodní prádlo.

Prodávat v každém obchodě zboží jen od jednoho výrobce si do té doby troufly jen značky v přímém zastoupení jako Louis Vuitton či Cartier. Většina domácích hráčů v Pařížské se dodnes drží strategie od každého něco.

Od roku 2010 má Vladan Hájek a jeho firma John Grove & partners v zádech silného hráče – Luxury Brand Management Zdeňka Bakaly.

Vladan Hájek

  • Pochází z Opavy.
  • Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně.
  • Ve čtyřech postkomunistických zemích je výhradním distributorem luxusních mobilů Vertu, v Česku v Pařížské ulici a okolí provozuje obchody značek: Vertu, Hublot, Tag Heuer, Audemars Piguet, Girard-Perregaux (vše hodinky), Boucheron (šperky), La Perla (spodní prádlo). Čtvrtý luxusní butik otevírá v Budapešti.

Proč jste začínal zrovna s luxusními telefony?
Původně jsem sedm let pracoval v telekomunikacích u Contactelu. Po večerech jsem brouzdal po internetu a snažil se něco vymyslet. Jedním z nápadů bylo, že na trhu chybějí luxusní mobilní telefony. Koneckonců mobily v Česku začínaly v devadesátých letech jako luxusní záležitost. Pak se staly masovou záležitostí a pro bohatšího klienta neexistovala alternativa, co si koupit. O značce Vertu jsem v té době vůbec nevěděl. Dokonce jsem zvažoval, že bych kupoval nejlepší mobily na trhu a vylepšoval je, dával do hodnotnějšího obalu, doplnil aplikace.

Dnes máte licenci na distribuci Vertu pro střední Evropu. Jak jste se k ní dostali?
Když jsem zjistil, že existuje Vertu, napsal jsem jim. Společně z kamarádem Janem Zvadou jsme pak odletěli do Frankfurtu za jejich obchodním ředitelem. Původně jsme chtěli licenci jen na Česko a Slovensko, ale oni byli tak nadšení z našeho zápalu pro věc, že nás požádali, abychom si vzali i Polsko a Maďarsko. Rozjezd byl těžký – pár set tisíc korun jsme měli vlastních, něco jsme si museli půjčit od kamaráda a od táty společníka. Dva roky jsme mobily distribuovali z Jesenice u Prahy. Dodávali jsme to do osmnácti obchodů s hodinkami a šperky ve čtyřech zemích.

Jaké to bylo, přesvědčovat tehdy majitele středoevropských obchodů, aby prodávali mobily s drahokamy?
Nejprve se na nás dívali jako na Marťany. Smýšlení klenotníků je specifické. Směrem ke každé značce se tváří, že ji nezbytně nepotřebují. Permanentně vyvíjejí tlak a platí hodně pozdě. Nicméně pro nás tehdy často existovala buď možnost udělat obchod s daným obchodníkem, nebo s nikým. Bylo třeba prodávat, tak jsme riskovali. Některé pohledávky jsme museli nadobro odepsat.

Většinu vaší firmy (70 procent) jste prodali Zdeňku Bakalovi (Luxury Brand Management – LBM). Jak jste na něj přišli?
Vážil jsem si ho jako podnikatele a věděl jsem, že jeho sběratelskou vášní jsou hodinky. Firmu už jsme v té době měli víc než čtyři roky a dokončovali jsme pátý butik. Další rozvoj z našich vlastních prostředků a prostředků banky nebyl tak rychlý, jak bychom si byli přáli, navíc banka požadovala všechno několikrát zajistit. Nebudu zastírat, že pro nás bylo lákavé ukončit trochu stresové období prvních let podnikání a zbavit se veškerých soukromých směnek a půjček, zaplatit hypotéky a získat zajímavé prostředky.

Vážil jsem si ho jako podnikatele a věděl jsem, že jeho sběratelskou vášní jsou hodinky. Firmu už jsme v té době měli víc než čtyři roky a dokončovali jsme pátý butik. Další rozvoj z našich vlastních prostředků a prostředků banky nebyl tak rychlý, jak bychom si byli přáli, navíc banka požadovala všechno několikrát zajistit. Nebudu zastírat, že pro nás bylo lákavé ukončit trochu stresové období prvních let podnikání a zbavit se veškerých soukromých směnek a půjček, zaplatit hypotéky a získat zajímavé prostředky.

Jak moc vám Bakala mluví do řízení?
Jedna věc je rozdělení podílů, druhá je smlouva mezi společníky, která upravuje pravidla rozhodování. Podařilo se nám s ním nastolit spolupráci postavenou na jeho důvěře v nás (zakladatele Hájka a Zvadu, pozn. red.) a prorůstový byznysplán se nám daří naplňovat. LBM má svého výkonného šéfa Roberta Marijn De Jong, který s námi jedná.

Loni jste měli obrat necelých 300 milionů, letos odhadujete o 50 milionů víc. Jsou všechny vaše obchody ziskové?
Ano. Byli bychom ale špatní vlastníci, kdybychom si občas nepoložili otázku, zda bychom s jinou značkou v dané lokalitě nedosáhli vyšší ziskovosti. Mluvím o hodinářské značce Girard-Perregaux. Je na velmi exponovaném místě na Staroměstském náměstí hned vedle Omegy. Ze sousedství s ní nijak neprofituje, ba naopak. Zatímco Omega je prémiová značka, GP je velmi vytříbená, velmi exkluzivní. Zákazník, který si ji koupí, je fajnšmekr a ví, co chce. Je to, jako když si chce někdo koupit porsche, taky mu nevadí, že showroom je na okraji Prahy, a přijede si pro něj.

V pražské ulici módy vládnou podniky Carollinum Tamary Kotvalové, exmanželky politika Petra Bendla, a Prospekta Moda Lenky Vejvalkové a kontroverzního podnikatele Ivo Rittiga. Jak s nimi vycházíte?
Nepotkáváme se, ale vzájemně se respektujeme. Naším cílem není jít proti sobě, ale snažit se o to, aby celkový koláč trhu byl větší a lidé měli chuť si kupovat hodinek a klenotů víc pro různé příležitosti. Carollinum buduje svou vlastní značku, je spojené s paní Kotvalovou. My naši firmu John Grove & partners nebudujeme jako vlastní značku. To, že obchody vlastníme, by mělo v ideálním případě klientovi zůstat skryto. Pro nás je důležité, aby klient šel za značkou výrobku.

Je takových zákazníků fajnšmekrů v Česku dost, aby vás uživili?
Velmi často se setkávám s tím, že si lidé koupí hodinky jen pro to jméno a proto, že je to rozpoznatelná značka. Měli jsme i návštěvníky, kteří říkali, že si koupili konkurenční Philippe Patek. Neuměli to ani vyslovit (správně Patek Philippe – pozn. red.) a vlastně o těch hodinkách nic nevěděli, neznali jejich historii, jejich skutečnou hodnotu. To není cílová skupina pro Audemars Piguet nebo Girard-Perregaux, které prodáváme.

Říká se, že získat do pronájmu obchod v Pařížské je dost obtížné, jsou rozebrané. Co je na tom pravdy? Vy jich máte sedm a další chystáte, jen na nájemném vaše firma loni zaplatila dvacet milionů korun.
Někdy máte to štěstí, že někomu končí nájemní smlouva a vstoupíte do jednání. Anebo se vám naskytne možnost získat už běžící podepsanou nájemní smlouvu a musíte vyplatit odstupné. To byl i náš případ v Pařížské 1, kde předtím sídlila kavárna Coffeeheaven. Chtěli po nás nepředstavitelnou částku, ale šli jsme do toho, našli jsme způsob, jak to financovat. Butik na Staroměstském náměstí v budově ministerstva pro místní rozvoj jsme vysoutěžili, ani jsme to s naší cenou nečekali.

Jak se v Česku daří značkovým klenotníkům? Vaše zastoupení Boucheron dosud stálo trochu stranou, mimo Pařížskou, ale příští rok ho tam přesunete a hned do sousedství nově otevřeného Tiffanyho.
U Boucheronu jsme sázeli na to, že ženy nejsou líné, a když vědí, že někde mohou dostat něco hodně zajímavého, tak jim nevadí si tam zajít. Kvůli umístění jsme však přicházeli o klientelu z řad kolemjdoucích a díky tomu jsme se naučili chodit za klienty sami. Když přijede náročný klient do některého z hotelů, uděláme mu privátní prezentaci. Máme také zákaznice v Karlových Varech, tak na jejich přání vezmeme ochranku a šperk třeba za 100 tisíc eur jim odvezeme. Anebo klientce zaplatíme let, hotel a odvezeme ji na privátní prezentaci přímo do manufaktury značky na Place Vendôme do Paříže.

Je něco, co vám na Pařížské vadí?
Často se v ní srocují bezdomovci. Nechápu, proč se městská policie věnuje jen dávání botiček na auta, proč nezatočí s tímhle problémem. Město si nechává kazit dojem z Prahy, ne jen z Pařížské. Magistrát by se mohl o ulici víc starat, co se týká čistoty, vzhledu, kvality chodníků. Plynou jim z maloobchodních tržeb zajímavé příjmy.

Už počtvrté pořádáte pro VIP zákazníky Luxury for Fair. Přibližte, o co jde.
Každý rok oslovíme několik značek luxusních výrobků a služeb – od šperků přes hodinky po letecké a automobilové společnosti. Značky vždy obměňujeme. Každá si pozve několik svých top klientů a ostatní se jim prezentují. Letos to bude v pětihvězdičkovém hotelu Mandarin Oriental v polovině října.

Rozjíždíte i další aktivitu, s Jiřím Gajdošíkem jste založili firmu Asten Hotels a vytváříte síť menších luxusních hotelů, které buď provozujete, nebo alespoň obstaráváte marketing. Co si od toho slibujete?
Podobná aktivita na trhu chyběla. Můžeme nabídnout centralizovaný booking, komunikaci s médii, zákazníkovi můžeme dát vybrat a garantovat konzistenci služeb. Máme v portfoliu pět hotelů a jednáme o dalších. Aktuálně o hotelu ve Špindlerově Mlýně, ale i v zahraničí. V Budapešti je situace zajímavá. Když přišla krize, hodně hotelů propadlo bankám, obzvláště CIB. My je teď oslovujeme s nabídkou možnosti lepší správy těchto rizikových aktiv.