Tím se v mnoha podnicích prohlubuje propast mezi dominantním šéfem a submisivním podřízeným. Jak poznáme submisivního - podřídivého člověka? Submisivní člověk nemá potřebu se prosazovat, počká, až rozhodnou ostatní. Dobře zapadne do pracovního týmu, nepouští se do konfliktů, spíše je uhlazuje. Nemá potřebu prosazovat svůj názor, často jej ani nemá, a proto se přiklání k názoru většiny. Charakterizuje jej přizpůsobivost, schopnost spolupracovat s ostatními. Submisivní pracovníci se uplatní na pozicích, kde se neočekává prosazování, protože pravidla jsou daná, kde se více očekává ochota podřídit se. Často velmi dobře plní úkoly. Ale mají velkou slabinu! Neumějí říci ne ani kolegům, ani nadřízenému. Pak se často stane, že si naloží práce více, než je možné zvládnout.
Jsou dlouhodobě přetěžováni a nikdo si toho nevšimne, a protože oni sami to neřeknou, situace se vyhrocuje. A jaký bývá konec? Náhlá výpověď, výbuch kritiky, zhroucení... Submisivní lidé by se měli naučit posilovat svou pozici v komunikaci s druhými lidmi, znovu řešit pro ně problematické situace, dívat se, jak jednají ti více dominantní. U submisivních pracovníků je důležité podporovat jejich sebedůvěru, hodně chválit. Týká se to kolegů i nadřízených. Ti by měli být ve svém přístupu k submisivním pracovníkům trpěliví; pokud je to nutné, kárat je s citlivostí, vnímat jejich vytížení. A také včas odhadnout jejich případné využívání druhými. Stávají se totiž často terčem kritiky, svaluje se na ně i to, za co úplně nemohou, stávají se také oběťmi mobbingu.
