„Šestitýdenní výpovědní lhůta vyplývá z pojistných podmínek a je u povinného ručení naprostým standardem. Pojišťovny navíc vždy upozorňují své klienty v dostatečném předstihu s předpisem nového pojistného. Pojištěný tedy může v případě, že mu nový předpis z jakéhokoliv důvodu nevyhovuje, svoji pojistnou smlouvu změnit a tedy vypovědět,“ vysvětluje finanční poradce společnosti Partners Lukáš Urbánek, jak to v současnosti chodí při změně povinného ručení či přímo pojišťovny u povinného ručení.
Povinnost řešit změnu pojištění minimálně šest týdnů dopředu vychází z Občanského zákoníku. Není bez zajímavosti, že zákonem stvrzenou povinnost motoristů informovat o změně u povinného ručení šest týdnů předem nedrží všechny pojišťovny na trhu.
Průkopnicí v tomto ohledu je peer-to-peer První klubová pojišťovna, u níž každé pojištění, včetně povinného ručení, končí dnem, které si určí sám pojištěný jako poslední den pojistné smlouvy. Což v praxi značí, že například povinné ručení může ukončit nebo změnit kdykoli se pro to rozhodne.
„Neexistuje žádný důvod, proč by klient kdykoli nemohl kdykoli přestat čerpat pojišťovací služby a od pojišťovny odejít, kromě neochoty pojišťoven mu to umožnit,“ říká předseda představenstva První klubové pojišťovny Marek Orawski, podle kterého například šestitýdenní lhůta na ohlášení změny pojišťovny u povinného ručení a nejenom u něj nemá oporu v žádné pojistné logice a ani nejde o procesní problém.
„Pojišťovny se bojí, aby jim neodcházeli nespokojení klienti, a tak jim v brání nejrůznějšími administrativními překážkami,“ dodává Marek Orawski.
Změna se dopředu hlásí u i dalších pojistek
Občanský zákoník, který vstoupil v platnost 2014 významně ovlivnil trh s povinným ručením. Například zrušil paušální limity pro výpočet výše škody na zdraví či usmrcení, rozšířil případy náhrady nemajetkové újmy u povinného ručení a zároveň i stanovil zákonnou povinnost nahlásit změnu pojišťovny v předstihu šesti týdnů.
Hledáte levné povinné ručení? Porovnejte si nabídky ještě dnes |
Jedná se o § 2807, ve kterém se píše: „Je-li pojištění ujednáno s běžným pojistným, zaniká pojištění na základě výpovědi pojistitele nebo pojistníka ke konci pojistného období; je-li však výpověď doručena druhé straně později, než je šest týdnů přede dnem, ve kterém uplyne pojistné období, zaniká pojištění ke konci následujícího pojistného období. Vypoví-li pojistitel životní pojištění, nepřihlíží se k výpovědi.“
V případě ročního povinného ručení to v praxi znamená přidat ke svým povinnostem ještě jednu další: řešit ze zákona povinné, ale svým charakterem krátkodobé pojištění, bezmála dva měsíce dříve, než vyprší.
Monika Bártlová, mluvčí České asociace pojišťoven, v tom ale problém nevidí. „Šestitýdenní výpovědní doba je v zákoně již historicky zakotvena a netýká se pouze povinného ručení, ale v podstatě jakékoli výpovědi pojistné smlouvy. Státy EU pracují s obdobnou dobou. Navazující ustanovení zákona mluví o tom, že jakoukoli změnu mající vliv na výši pojistného má pojistitel oznámit minimálně dva měsíce před koncem pojistného období. Klient má pak minimálně dva týdny na to smlouvu případně vypovědět,“ říká Monika Bártlová.
Podle ní navíc tato lhůta má mimo jiné sloužit k tomu, aby se stihly veškeré administrativní úkony spojené s ukončením pojistné smlouvy.
Analytici neživotního pojištění mají na povinnost šestitýdenní lhůty různé názory. Pojišťovny se podle jejich názoru chovají podle zákona, přičemž i ony jsou stejně jako například První klubová pojišťovna schopny ukončit pojistnou smlouvu kdykoli dohodou, ale nedělají to příliš často. A jsou i tací, kteří si nedokáži ani představit, že by si někdo sjednával povinné ručení jenom kvůli tomu, že ho může kdykoliv ukončit.
