Když nastane situace, která může ohrozit uhrazení dluhu, je potřeba bez otálení kontaktovat banku. Je tak možné předejít nejen sankcím ze strany banky, ale i možným soudním sporům.
Každá upomínka něco stojí
Jestliže pomineme hypoteční úvěry, může si klient půjčit od banky trojím způsobem: povoleným přechodem do minusu na běžném účtu,takzvaným debetem, spotřebitelským úvěrem a kreditní kartou. Pokud se člověk opozdí s pravidelnou splátkou, bude ho banka o jeho prohřešku co nejdříve informovat - zpravidla během jednoho až čtyř týdnů. „Klient je upozorněn zasláním první upomínky, a to do jednoho měsíce od nedodržení doby splatnosti,“ uvádí Věra Čarná z odboru externí komunikace České spořitelny.
V případě, že klient předem neinformuje banku o problémech s dodržením splátkového kalendáře, musí počítat s tím, že upomínky či výzvy jsou až na výjimky zpoplatněny. Za první upomínku si obvykle banka naúčtuje stokorunu, další výzvy k zaplacení však už mohou být dražší. Pavel Hejzlar, manažer komunikace ČSOB, k tomu říká: „První upomínka stojí 100 korun, další výzvy přijdou na 300 korun.“
 |
Stavební spořitelny také poskytují úvěry pro klienty bez úspor. Více ZDE. Jak si vybrat ten nejvýhodnější? Čtěte ZDE. |
Pozor na úroky z prodlení
Kromě poplatků za jednotlivé upomínky musí dlužník počítat i s takzvanými úroky z prodlení. Ty se vztahují na nesplacenou částku a jejich výše není zanedbatelná. Průměrné sankční úročení v případě nepovoleného minusu se pohybuje kolem 25 procent za rok. Nejvíce si za dlužnou sumu řekne eBanka - 29 procent, naopak nejméně ČSOB - 15 procent.
U spotřebitelských úvěrů a kreditních karet je výše úroků z prodlení obdobná: minimální hranice je 15 procent, maximální 29 procent.
Snažte se s bankou dohodnout
Zástupci bankovních domů se shodují v tom, že klient udělá nejlépe, pokud se co nejdříve dostaví na pobočku, kde je možné individuálně se dohodnout například na odkladu splátek. To se však obvykle netýká kontokorentu, protože jde většinou o menší částky.
Naopak u spotřebitelských úvěrů je možné se ve většině velkých bank domluvit na odkladu splátek či prodloužení doby splatnosti. Ivo Polišenský ze Živnobanky radí: „Změna smluvních podmínek - úprava splátkového plánu - je možná. Žádost je ale nutné podat minimálně měsíc před splátkou, která má být změnou dotčena.“ Smůlu však mají klienti Raiffeisenbank. Ta podle slov Čestmíra Ondrůška z PR teamu v současné době odklad splátek standardně nenabízí, odklad je možný pouze ve výjimečných případech.
Co hrozí neplatičům
V případě, že klient nereaguje na upomínky, končí celá záležitost u soudu. Ten pak obvykle rozhoduje o obstavení majetku účtu klienta. Markéta Dvořáčková vysvětluje: „V případě, že klient nesplácí spotřebitelský úvěr, hrozí mu soudní řízení, exekuce, srážky ze mzdy.“ Banky také předávají nesplacenou pohledávku specializovaným vymahačským firmám.
Kromě soudní dohry hrozí nesolidním zákazníkům ještě jeden problém. Banky totiž spolupracují na takzvaném registru dlužníků, kde jsou uvedeny všechny osoby, které si od finančních institucí půjčují peníze. „Škraloup“ kvůli nesplácení se pak pochopitelně projeví i v záznamu o daném klientovi. Ten pak může mít problémy se získáním dalších úvěrů nejen ve své „domovské“ bance, ale i dalších finančních ústavech, které jsou členy registru dlužníků.
Podle zástupců jednotlivých bank však zatím počet problémových klientů není příliš velký. „Jedná se o velmi malé procento,“ uzavírá Pavel Hejzlar.
