Obchodní tajemství je upraveno v obchodním zákoníku v § 17, kde je definováno jako
„veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje“.
Pojem obchodní tajemství zahrnuje nejen obchodní tajemství jako takové, ale i výrobní a technické tajemství. Určitá skutečnost pak ztrácí charakter osobního tajemství v okamžiku, stane-li se v obchodních kruzích běžně dostupnou.
Ten, kdo provozuje podnik, na který se obchodní tajemství vztahuje, má výlučné právo tímto tajemstvím nakládat, zejména udělit svolení k jeho užití a stanovit podmínky takovéhoto užití. Právo k obchodnímu tajemství trvá, pokud trvají skutečnosti, uvedené v definici obchodního tajemství. Tzn. pokud skutečnosti tvořící obchodní tajemství a mající určitou, byť i třeba potenciální hodnotu v obchodních kruzích, nejsou běžně dostupné a podnikatel má zájem na jejich utajení a toto utajení i odpovídajícím způsobem zajišťuje.
Porušení obchodního tajemství je upraveno rovněž v části obchodního zákoníku, týkající se nekalé soutěže. Konkrétně pak v ustanovení § 51, který říká:
„Porušováním obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství (§ 17), které může být využito v soutěži a o němž se dověděl:
a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (např. z technických předloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán,
b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu“
Pokud se jedná o ochranu proti porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství, pak podnikateli přísluší právní ochrana jako při nekalé soutěži, tzn. právo proti tomu, kdo jeho právo poruší, aby tento:
- zdržel se protiprávního jednání
- odstranil závadný stav
- poskytl přiměřené zadostiučinění
- nahradil škodu
- vydal bezdůvodné obohacení
Pokud se jedná o posouzení skutečnosti, zda k porušení obchodního tajemství došlo či nikoliv, resp. jaké jednání je možné za porušení obchodního tajemství již považovat, lze odkázat např. na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 3Cmo 260/97, podle kterého „Pokud zaměstnanec svým jednáním ještě před tím, než zahájí svou vlastní samostatnou podnikatelskou činnost, si připravuje výhodnější podmínky, které by jinak při zahájení podnikání neměl, na úkor svého zaměstnavatele, pak jde o jednání soutěžní, a jeho jednání, pokud splňuje i další zákonné podmínky, může být hodnoceno jako jednání nekalé soutěže“
Je možné ale odkázat i na jiné rozhodnutí, a sice rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze, sp.zn. Jc 132/98, 2 Cm 24/94, k dispozici v ASPI 11670, který rozhodl, že „Jestliže v době, kdy mělo dojít k tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání, nebyl žalovaný soutěžitelem, pak nejde o nekalou soutěž; okolnost, že se stal soutěžitelem později, je bez právního významu“.
Uvést lze i rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. Jc 88/2003, 29 Odo 396/2002, v ASPI 23550, podle kterého „Při rozhodování o tom, zda společník porušil povinnost zachovávat obchodní tajemství, musí soud zkoumat, zda údaje, jejichž poskytnutím jiné osobě měl tak učinit, měly charakter obchodního tajemství ve smyslu § 17 obch. zák. , tj. zda ohledně nich byly naplněny všechny znaky uvedené ve druhé větě tohoto ustanovení.“
Jako příklad ne zcela nezajímavého rozhodnutí lze odkázat i na rozhodnutí Rt 5833 Zm I 233/37, publikované ve sbírce rozhodnutí Vážný 1937 (XIX 172-176), k dispozici v ASPI 27535 které říká, že „Zařízení příznačná pro jablonecký průmysl jsou hospodářským tajemstvím podle § 1 tohoto zákona (myšlen zákon č. 71/1935 Sb. z. a n.), mohou býti proto předmětem hospodářského vyzvědačství podle § 2 cit. zák. i speciální nástroje pro výrobu jabloneckého zboží“.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud se jedná o porušení obchodního tajemství jak ve smyslu obecných ustanovení obchodního zákoníku, tak ve smyslu ustanovení o nekalé soutěži, nelze dát jednoznačnou a vševyčerpávající odpověď. Vždy je třeba posuzovat každý případ jednotlivě ve všech jeho souvislostech.
 |
Ulovte si správného právníka. Čtěte ZDE. |
