V rámci investičního životního pojištění nabízejí některé pojišťovny možnost aktivně ovlivňovat spořící složku tohoto produktu. Můžete si tak vybrat mezi různými typy fondů, kde chcete své prostředky umísťovat. Mezi nimi je však několik zahraničních fondů, které nemají od Komise pro cenné papíry povolení k veřejné nabídce. Hrozí tedy pojišťovnám od Nového roku sankce?
Investiční pojištění funguje na podobném principu jako kapitálové životní pojištění s tím rozdílem, že si sami můžete rozhodovat o způsobu investování vložených prostředků . (Podrobnosti o životním pojištění naleznete zde). Pro tyto účely pojišťovny zřizují tzv. fondy, mezi kterými se pak klienti při svém investování rozhodují.
Drtivá většina těchto fondů je pod správou jednotlivých pojišťoven, což znamená, že k jejich dalšímu působení žádné zvláštní povolení nepotřebují (vyjma povolení Ministerstva financí jak vyplývá ze zákona o pojišťovnictví). Co se však stane s fondy, které jsou spravovány zahraničními investičními společnostmi, a které nemají či nebudou mít příslušné povolení Komise pro cenné papíry k veřejné nabídce? Potřebují vůbec v tomto případě pojišťovny povolení Komise?
Pokud byste nahlédli do reklamních materiálů pojišťoven, zjistili byste, že jejich fondy jsou spravovány společnostmi jako Credit Swiss Asset Management (Winterthur pojišťovna), AIG – Brandes USA (Česká pojišťovna), či například Privilege Portfolio (Commercial Union). ING Nationale Nederlanden zase uvádí, že jejich fondy jsou spravovány společností ING Asset Management ČR. Mezi názvy jejích fondů však nalezneme i názvy shodné s podílovými fondy, jež na udělení povolení teprve čekají. Z logiky věci by se tedy dalo usoudit, že pokud pojišťovny nechtějí porušit zákon, zmizí tyto fondy z jejich nabídky úderem Nového roku. Navíc i Komise pro cenné papíry se ústy své mluvčí vyjádřila, že tuto nabídku lze považovat za veřejnou, a zúčastněné strany se tudíž vystavují riziku sankce.
Pojišťovny se však brání tím, že se v těchto případech nejedná o klasické otevřené podílové fondy (OPF), ale o investování do cenných papírů fondů prostřednictvím technických rezerv pojišťovny. U této technické rezervy pro investiční životní pojištění pak na sebe bere riziko samotný pojištěnec. Pojišťovny sice připouštějí, že název fond není v tomto případě šťastný, leč z marketingového hlediska (vysvětlujte klientům něco o technických rezervách investičního pojištění) je přijatelný. Vzhledem k odlišnosti od investování do OPF (klient pojišťovny nezískává podílové listy, ale podílové jednotky, existují rozdíly mezi nákupní a prodejní cenou, či výnosy automaticky podléhají srážkové dani 15%) lze však s úspěchem o této argumentaci pochybovat.
Je tedy zřejmě vysoce pravděpodobné, že pojišťovny toto vysvětlení docela dobře ustojí, a že se nemusí obávat žádných problémů. Co si však myslet o tom, že jednou se tyto finanční instituce zaštiťují známými jmény a zavádějícími termíny, a napodruhé (když se jim to nehodí) od nich dávaly ruce pryč? Nepůsobí to sice příliš seriózně, avšak kde není žalobce, není ani soudce, a pojišťovny zřejmě žádné zákony v tomto případě neporušují.
Je podle Vás správné, že pojišťovny používají označení fond pro něco, co ve skutečnosti fondem není?
