Jedná se o chráněné dílny, výrobní družstva, továrny i velké poradenské společnosti. I když zaměstnávání invalidů provází řada výhod, do spokojenosti má situace ještě dost daleko. Komplikace se rýsují s novým zákoníkem práce, podle kterého má zaměstnavatel hradit prvních 14 dnů nemocenské zaměstnanci. To logicky postihne firmy, které zaměstnávají často nemocné pracovníky a těmi bývají lidé se změněnou pracovní schopností.
„Průměrná nemocnost u nás se pohybuje okolo 13 až 15 procent. V našem sdružení jsou však i firmy s 30procentní nemocností,“ řekl serveru profit.cz Karel Rychtář z Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených. Novela zákona o nemocenské také zkomplikuje život poradenské firmě Finesko, ve které také pracují lidé s těžším postižením. „Naši zaměstnanci mají mnohonásobně vyšší nemocnost než ostatní zaměstnanci. Čekají nás problémy,“ zdůraznil zástupce společnosti Vít Volhejn.
S vysokou nemocností firma podle něj počítá už při náboru pracovníků. „Nemůžeme si dovolit výpadky způsobené tím, že zaměstnanec nepřijde do práce. Raději si rovnou vytváříme personální rezervy. Jsme tak spolehliví z pohledu našich odběratelů,“ vysvětluje Volhejn. Stát prý ale podle posledních informací bude firmám zaměstnávajícím postižené polovinu vyplacené nemocenské vracet, takže jistá finanční kompenzace nastane.
JAK TELEFONOVAT:Podpora
Bez podpory státu by chráněných dílen a podobně vstřícných podnikatelů asi příliš nebylo mnoho. Stát se však o tyto své ovečky stará podle profit.cz relativně dobře. „Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti jsou velmi pestré. Jedná se především o tři typy podpory: obligatorní, nárokové a o slevy na dani z příjmu. Obligatorní podpora je využitelná pro každé pracovní místo osoby se změněnou pracovní schopností, tedy u nás i v běžném podniku, a je třeba zdůraznit, že na tento typ podpory není právní nárok. O udělení dotace rozhoduje místní úřad práce,“ vysvětluje Rychtář. Dalším druhem dotace jsou podpory nárokové. Mezi ně nejčastěji patří příspěvky na zřízení nebo provoz chráněných pracovních dílen.
„Speciální formou podpory je možnost získat příspěvek na obnovu nebo pořízení hmotného investičního majetku podle cíleného programu ministerstva práce a sociálních věcí,“ dodává zástupce asociace. Poslední výraznou podporou jsou slevy na dani z příjmů. Jedná se o odpočet z daňového základu 18 až 60 tisíc za každého postiženého pracovníka. O výši odpočtu rozhoduje stupeň postižení.
Chaos
Podnikatelé oslovení časopisem Profit také upozorňovali na chaos v zákonech a nevyzpytatelný systém rozdělování dotací, kvůli kterému si nemohou plánovat objem výroby na určité období nebo třeba nábor nových zaměstnanců. Vadila jim i nespravedlnost při posuzování podobných žádostí o podporu. „Máme popsány případy, kdy se podpora dvou zcela identických chráněných dílen ve dvou sousedních okresech se stejnou nezaměstnaností lišila o desítky procent. Nejvíce nás však demotivuje nestabilita výše podpory z roku na rok. Příspěvek na pracovní místo je součástí finančního plánu každého zaměstnavatele, a když neví výši dotace, skutečně nelze plánovat rozvoj a rozhodovat se,“ shrnuje Karel Rychtář problémy členů Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených.
ŠPATNĚ VYBAVENÁ KANCELÁŘProblémy, které zdraví neznají
Dotací a možností podpory je celá řada. Někteří zaměstnavatelé postižených však tvrdí, že výše dotací jim kompenzuje nižší pracovní výkony pracovníků a ve výsledku finanční výhodu nepřináší. „Málokdo ví, co zaměstnávání několika invalidů skutečně obnáší. Potíže se zdravými lidmi se s těmi lapáliemi, které musím každodenně řešit já, nedají vůbec srovnávat. Umí si šéf zdravých lidí představit, jak mentálně postiženému vysvětluje, že na toaletu se nemůže chodit každých pět minut? Navíc jsou častěji nemocní a přecitlivělí. Jednou se mi stalo, že se pohádali kvůli rozdělení nových pracovních povinností. Poté papírově onemocněla čtvrtina zaměstnanců naráz a výroba se výrazně zpomalila.
Musel jsem je navštívit doma a osobní spory rychle urovnat. Řešit takovou situaci bych nepřál nikomu,“ vypráví ředitel výrobny ze Středočeského kraje, který nechtěl být jmenován. V současné době uvažuje o propouštění některých zaměstnanců a orientaci na jiný obor podnikání. „Myslím, že i kolegové z dalších podniků a dílen by uvítali změnu zákona, která by usnadnila propouštění těchto osob. Zatím ale nevím o tom, že by nějaký zákonodárce chtěl tuto myšlenku uskutečnit,“ říká podnikatel. V jeho výrobně manuálně pracuje hned několik postižených, převážně žen. „Na druhou stranu musím ale uznat, že zaměstnávání postižených má také jednu podstatnou výhodu, a tou je, že tito lidé si práce velmi váží a v rámci svých možností pro ni udělají maximum,“ dodává.
Největší hrozba
Postižení patří na trhu práce podle profit.cz k té nejzranitelnější a nejlevnější pracovní síle, což je zároveň jejich jedinou výhodou. Invalidé a mentálně postižení nejčastěji pracují manuálně a pobírají nízké mzdy. Mohou např. vykonávat nenáročnou montáž nebo vyrábět dárkové předměty. Plat odpovídá výkonu, s odbytem manuálně vyrobeného zboží občas bývají problémy, a tak je otázka minimálních mezd pro chráněné dílny zcela zásadní. Karel Rychtář z Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených tvrdí, že právě zvyšování minimální mzdy je pro členy sdružení tou největší hrozbou.
Náhradní plnění
Zákon o zaměstnanosti mimo jiné zavádí takzvané náhradní plnění. Firmy i úřady s více než pětadvaceti pracovníky tak musí zaměstnávat také osoby se zdravotním postižením. Zákon však umožňuje toto alternativní řešení situace: Pokud někdo tuto povinnost nemůže nebo nechce plnit, smí se „vykoupit“ odběrem výrobků nebo služeb od těch, kteří zaměstnávají více než 50 procent osob se zdravotním postižením. Třetí variantou je odvod „invalidní daně“ do státního rozpočtu. Zákonodárce chtěl náhradním plněním obchodně podpořit zaměstnavatele postižených. Ti v minulosti vyráběli zboží (například kancelářské potřeby) pro většinu velkých zaměstnavatelů.
Dnes však těmto výrobcům konkurují asijské továrny. Mnohé firmy povinnost zaměstnávat postižené vnímají jako zlo a pokoušejí se ustanovení všemožnými způsoby obejít. Obvyklé jsou podvody s přefakturováváním nebo fingované zaměstnávání postižených. „Vznikají specializované dceřiné firmy, které druhotně čerpají mandatorní podporu. Sankce nelze ukládat, pokud není prokazatelně porušen zákon. Kontroly se zatím neuskutečnily, i když mnohé případy jsou již za hranicí etiky a únosnosti,“ tvrdí Rychtář. Problém dnešního obcházení zákona je podle něj metodicky dost složitý. Zatím se zdá, že na snahy o postih podobného nežádoucího jednání doplácejí ti nejpoctivější, a to přehnaným papírováním.
Chybí osvěta problematiky
Zdravotně postiženým uchazečem o práci se ze dne na den může stát kdokoliv. Ročně přibývá téměř 300 osob, které do této kategorie patří. Zatímco Česká republika firmám i úřadům nařídila tyto osoby zaměstnávat nebo svou neochotu kompenzovat invalidní daní, vyspělé státy na to jdou jinak: Usilují o uplatňování postižených přímo na volném trhu práce. „Žádná legislativa však nemůže přinutit zaměstnavatele, aby vědomě »ohrožoval« svou firmu nízkým výkonem, vysokou nemocností či neúměrnými požadavky podřízených. Podle našeho názoru u nás chybí systém léčebné, sociální a pracovní rehabilitace a především účinná osvěta dané problematiky,“ uzavírá Karel Rychtář.
Martin Ježek
