Moderním heslem dnešní doby je mimo jiné umožnit postiženým vstup na běžný trh práce. Otázkou je, zda jsme připraveni mít v práci postiženého kolegu. "Sáhněme si do svědomí, zda spíše pouze nemluvíme, a když přijde na věc a máme vysvětlit sobě i ostatním, proč zaměstnat postiženou osobu, vymyslíme důvod, proč to nejde," uvádí Hana Potměšilová, ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Podle ní kulhá i pomoc státu. Existuje sice systém státní podpory, ale ten někdy firmy jen zneužívají, takže pro zdravotně postižené ztrácí smysl.
Příspěvek na provozní náklady
V rámci zákona o zaměstnanosti stát přispívá na zaměstnávání osob se zdravotním postižením, a to na částečné provozní náklady takzvané chráněné dílny, kde pracuje více než šedesát procent osob se zdravotním postižením. Příspěvek lze využít například na nájemné, energie, vodné, stočné, náklady na provoz vozidel a podobně.
K tomu mohou ještě podobné dílny žádat o příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. U plně invalidní osoby až do výše devět tisíc, u částečně invalidní osoby šest a půl tisíce korun, ale musí prokázat, že peníze byly vynaloženy na mzdu minimálně v této výši.
Společnosti zaměstnávající zdravotně postižené mají rovněž daňové výhody. Firmy, které zaměstnávají minimálně padesát, ale ne víc než šedesát procent zdravotně postižených, sice nemají status chráněné dílny, a tedy ani nárok na provozní příspěvek, ale získají od státu příspěvky na mzdové náklady.
V praxi se podle Hany Potměšilové někdy zdravotně postižení potýkají s diskriminací, například místo plnohodnotné práce jsou zaměstnáváni jen "naoko" za část peněz, které by jim měly podle zákona náležet, a zbytek putuje do kapsy zaměstnavateli.
"Kdyby postižení toto jednání nepřipustili a hledali jiné pracovní uplatnění nebo kdyby si na podobné jednání stěžovali například u Státního úřadu inspekce práce, podobných případů by ubývalo. Ale, nutno přiznat, pro některé je příjemnější brát alespoň část mzdy," dodává Hana Potměšilová.
Příspěvek od státu hned třikrát
A uvádí další nešvar: "Jedna osoba se zdravotním postižením je zaměstnána u tří různých zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než padesát procent osob se zdravotním postižením. To není nic proti ničemu, ale má stát hradit příspěvek na zaměstnávání třikrát? Podpora při zaměstnávání zdravotně postižených by měla podpořit pracovní místo tak, aby se postižený mohl integrovat a začít.
Podle Hany Potměšilové by se neměli lidé se zdravotním postižením takové praxe účastnit. "Měli by si být vědomi, že se tak mnohdy podílejí na zneužívání příspěvků a že jsou účastni mašinerie, která jde proti nim, ne s nimi," říká.
Upozorňuje také na nevstřícný přístup některých úřadů práce. "Stalo se, že nám lidé říkali o neochotě zařadit zdravotně postiženého do rekvalifikačního kurzu. Prý stejně nemohou pracovat - a ať jsou rádi, že berou důchod. Jenže na práci a vzdělání má podle Listiny základních práv a svobod právo každý," upozorňuje. Nejde totiž zdaleka jen o peníze, nýbrž zejména o včlenění lidí se zdravotním postižením do společnosti.
Zdravotně postižení, kteří se s podobnou diskriminací setkají, se mohou obrátit o radu a případnou pomoc na Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, www.nfozp.cz, telefon 724 306 617.
Inzerci volných pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením uveřejňuje například portál www. práce.cz, www.praceprozp.cz či www.annonce.cz. Inzerce vychází i na některých zájmových webech, například www.aktivnizivot.cz nebo www.nfozp.cz
