Nejhůře ze všech jmenovaných dopadne s největší pravděpodobností státní kasa. Povinná nabídka znamená pro nové vlastníky neplánovaný výdaj navíc (byť kompenzovaný zvýšením jejich podílů), což se nepochybně promítne do nabízené ceny. Je přitom velmi pravděpodobné, že částka o kterou stát přijde se bude vyčíslovat v desítkách miliard korun, se kterými ale již počítá státní rozpočet. Negativní fiskální dopad proto znamená nejhorší důsledek povinnosti odkoupit zbylé akcie.
Ale ani pražská burza si vyskakovat radostí moc nemůže, ba právě naopak. Veřejné odkupy spojené s potenciální možností zrušení obchodovatelnosti by způsobily, že Radiokomunikace, Telecom, ale i Komerční banka by mohly nenávratně zmizet ze všech investorských map a situace na českém kapitálovém trhu by tak trochu začala ještě více než nyní připomínat krajinu po vymření (a to ještě nevíme, jakým způsobem budou privatizovány ČEZ a Unipetrol)
A tak se zdá, že nejvíce důvodů ke spokojenosti by mohli mít drobní akcionáři, kteří by se mohli elegantně zbavit akcií těchto blue chips za vyšší cenu, než je v současnosti k vidění na trhu. Podmiňovací způsob v předešlé větě je však na místě. O kolik sníží zájemci cenu nabízenou za státní podíly (neboť od ní se bude především odvíjet následný odkup) je dosud ve hvězdách. Zatím tak lze jen spekulovat o tom, do jaké míry bude snížení nabízené ceny z titulu nutnosti následných odkupů kompenzováno druhým rozhodujícím faktorem, a to prémií za majoritu. V tomto případě by však drobní akcionáři s největší pravděpodobností zaplakat neměli.
