Nejčastějším výpovědním důvodem bude rušení zaměstnavatele nebo jeho části, přemístění sídla zaměstnavatele či nadbytečnost pracovníka. V těchto případech platí to, že zaměstnavatel může dát výpověď pouze v případě, že nemá pro zaměstnance jinou vhodnou práci. Výpovědní doba je tříměsíční a zaměstnanci vzniká nárok na odstupné nejméně ve výši dvojnásobku průměrného výdělku.
Na takové odstupné vznikne nárok i zaměstnanci, který končí pracovní poměr z některého takového důvodu dohodou. Konkrétní důvod musí být uveden v písemně uzavřené dohodě. V žádném případě tedy nemůže zaměstnavatel, bez souhlasu zaměstnance, ukončit s ním pracovní poměr okamžitě nebo v kratší době, než je zde uvedeno. V některých případech může dojít k situaci, kdy pracovník nebude bezdůvodně respektovat příkazy zaměstnavatele, aby přešel na jinou práci.
V takovém případě s ním může zaměstnavatel ukončit pracovní poměr pro neuspokojivé pracovní výsledky, když například místo toho, aby se věnoval náhradní činnosti, sedí v restauraci. Msůže jít i o další důvod uvedený v Zákoníku práce, totiž že zaměstnanec porušil pracovní kázeň tím, že nerespektoval příkazy zaměstnavatele. V žádném z těchto uvedených případů pak nevznikne zaměstnanci nárok na odstupné.
V praxi může dojít i k takovému případu, kdy dá výpověď sám zaměstnanec, i tehdy však musí dodržet dvouměsíční výpovědní dobu nebo se musí se zaměstnavatelem dohodnout na datu ukončení pracovního poměru. Proto i v těchto případech platí, že zaměstnanec nesmí bez udání důvodů přestat docházet do práce nebo oznámit zaměstnavateli, že již nebude dále pro něho pracovat.
