Obecně je poplatníkem daně darovací příjemce daru. Jinak je tomu ovšem při darování do ciziny, v takovém případě se přesouvá daňová povinnost na dárce.
U nemovitostí daňovou povinnost automaticky očekáváme, u movitých věcí spíše ne
Daň darovací je třeba zaplatit z bezúplatného nabytí jakéhokoli majetku. Patří sem nemovitosti, movitý majetek a jakýkoli jiný majetkový prospěch – tím mohou být například postoupené pohledávky či věcná břemena.
Z čeho se daň neplatí• Plnění nebo bezúplatné převody majetku na základě povinnosti stanovené právním předpisem. |
Smlouva není podmínkou k daňovým povinnostem
Lidé se často mylně domnívají, že pro povinnost platit daň je nutná existence smlouvy mezi dárcem a obdarovaným. Instinktivně předpokládají, že když nebudou žádnou smlouvu sepisovat, daňové povinnosti se jim jednoduše vyhnou. Pohled zákona je ale takový, že daňová povinnost vznikne v okamžiku, kdy došlo k bezúplatnému nabytí majetku.
Povinnost sestavit darovací smlouvu se vztahuje pouze k darování nemovitosti. V případě movitých věcí může být sestavena také, ale ve skutečnosti se v praxi příliš často nepoužívá.
Situace ovšem není pro obdarované až tak zlá. Osvobození od daně darovací je poměrně široké a liší se podle vztahu mezi dárcem a obdarovaným. Obecně lze říci, že čím bližší příbuzenský vztah tyto osoby mají, tím mají větší možnost osvobození darů.
I. skupina - příbuzní v řadě přímé a manželé II. skupina - příbuzní v řadě pobočné (sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety, zeťové a snachy, manželé dětí, rodiče manžela, manželé rodičů) III. skupina - všichni ostatní |
Na finanční úřad vás může udat samotný dárce
Je evidentní, že na movité věci, peníze a jiný majetkový prospěch nabízí zákon poměrně benevolentní rozmezí pouze u příbuzných v přímé linii. Ti se také v praxi nejčastěji obdarovávají, ale spousta darů se uskutečňuje i mezi druhou a třetí skupinou (pro příklad partneři bez manželského svazku). V těchto případech by si měl obdarovaný dát pozor a prověřit si svoje daňové povinnosti. Dar by se totiž mohl stát darem danajským, protože by se kvůli němu mohl poplatník dostat do rozporu se zákonem.
Ve své praxi jsem se již setkal s případem, kdy za poskytnutým darem následovalo okamžitě udání na finanční úřad. Sice jde o velmi nechutnou praktiku jednoznačně směřující ke zničení obdarovaného jednotlivce, ale realita někdy bývá bohužel takto smutná.