Během akce některá kola zmizela v rukou zlodějů za pár minut, jiná si počkala na "nového" majitele i několik hodin.
Fakta
Zdroj: www.bezkola.cz |
Policie následně dostala od pojišťovny nerozostřené záběry s popisem místa i hodiny, výsledek pátrání ovšem moc valný nebyl. Našla se kola v Karlových Varech a v Kladně, kde si stačil zloděj kolo dokonce vylepšit blatníky a tachometrem. Za nejkratší dobu ukradli kolo v Hradci Králové, nejdéle to trvalo zlodějům v Plzni a v Olomouci. V Českých Budějovicích, Pardubicích a Jihlavě kolo nevzal nikdo. Z jedenácti kol se našla jen dvě, zloději byli identifikováni v šesti případech a potrestáni zatím dva. Jak odolávala jednotlivá kola se můžete podívat zde.
O podrobnostech akce Bez kola a záludnostech, které se ukázaly až na místě, jsme si nad nesestříhanými obrázky povídali s detektivem (jméno a název společnosti si nepřál uvádět kvůli diskrétnosti, redakce jej zná) a mluvčím České pojišťovny Janem Markem.
Jak vlastně celý nápad vznikl?
JM: Udělali jsme si průzkum a zjistili, že pětina lidí si jízdní kola vůbec nijak nezabezpečuje. Což není zrovna málo a jsou to právě ty případy, kdy jdete jen na chvíli do obchodu, nebo do knihovny. Tak nás napadlo vyzkoušet, jak dlouho si takového odloženého kola nikdo nevšimne. Cílem nebylo ani tak nutit lidi, aby si kola pojišťovali, ale spíš aby je zamykali. A protože jsme na poměrně rozsáhlou akci neměli kapacity, vypomáhala nám externí detektivní agentura. V první chvíli nás ani nenapadlo, jak to bude složité, s jakými překážkami se budeme muset potýkat. Ale nakonec jsme na celou akci měli ze strany veřejnosti velmi pozitivní ohlasy.
Jak jste místa, kde necháte kolo, vybírali?
JM: Zvolili jsme krajská města a největší středočeské město. Chtěli jsme, aby to bylo na frekventovaném místě, kde se pohybuje hodně lidí a časový horizont jsme si dali pět hodin během odpoledne a brzkého večera.
Detektiv: Z naší zkušeností víme, že kriminální živly jsou aktivní právě v době po obědě.
JM: Také jsme střídali různé pracovní dny v týdnu, abychom zajistili co možná největší vypovídací hodnotu. Detektivové a lidé žijící v daných městech nám vytipovali smysluplné lokality.
Detektiv: Přímo na místě jsme museli zvažovat celou řadu okolností. Například aby tam bylo dobré místo na zaparkování, protože v autě jsme měli hlavní stan. A pro okolí jsme se museli stát neviditelnými. Nechtěli jsme ani místa, kde jsou nainstalováné městské kamery
Proč?
Detektiv: Protože zloději o tom zabezpečení většinou vědí a nechodí tam. Takže z původní představy centrálního náměstí leckde sešlo. V Českých Budějovicích jsme až na místě zjistili, že ve vytipované lokalitě chodila pravidelně policejní hlídka. Což je sice dobré pro bezpečnost občanů, ale my potřebovali být nenápadní (vidět, ale nebýt viděn), tak jsme museli jinam. Nebo jsme měli předem vybrané parkoviště a až na místě jsme zjistili, že je hlídané. A v Liberci jsme se museli stěhovat v průběhu akce, protože nás odhalila organizovaná parta, která už zřejmě měla zkušenosti a rozhlížela se kolem. A těch situací, které se ukázaly až na místě, bylo víc. To byste nevěřili, jak pozorné jsou třeba "pavlačové báby" nebo pejskaři.
Předpokládám, že tohle byla pro vás tak trochu ojedinělá akce.
Detektiv: Ano, takové pátrání jsme dělali poprvé, také tomu pak odpovídala příprava. Byli jsme obvykle čtyři, dva hlídali v autě a dva na ulici vytipovávali případné zloděje, někdy se na akci podíleli také lidé z pojišťovny. Když se objevil někdo podezřelý, dali jsme si přes vysílačky hlášku a v autě rozjeli kameru. Přiznávám, že původně jsem si myslel, že to bude jednodušší. My jsme vůbec netušili, jak dlouho tam to kolo vydrží, jestli ho někdo vezme za pět minut, nebo za hodinu, nebo také vůbec ne. I to se stalo. Bylo to 14 dnů několik hodin na "place" a pak další hodiny strávené prohlížením a stříháním videa. Celkem nám tenhle projekt zabral skoro tři týdny.
Bylo chování zlodějů podobné?
JM: Co město, to originální příběh - pokaždé to bylo jinak. Bylo moc zajímavé pozorovat psychologii zlodějů. Jak si kolo obhlížejí, pomalu se k němu nenápadně přibližují a teprve pak kolo berou. Ale každý případ byl tak trochu jiný.
Detektiv: Dostali jsme se do situací, které odhalily různé překvapivé praktiky. Narazili jsme na organizované skupiny, na děti, na bezdomovce, na partu, která měla speciální simku, se kterou volali do zastavárny a zjišťovali, kolik by za kolo dostali. Asi nejzajímavější byl ten psychologický moment samotného odcizení. Obhlížení, pomalé přibližování se, vyčkávání a pak moment rozhodnutí, kdy si pachatel na kolo položí ruku - to už je psychologicky jeho. Pak většinou ještě chvíli čeká, jestli se neobjeví někdo, kdo by se ke kolu hlásil a nakonec nasedne a jede.
Co vás překvapilo?
Detektiv: Bylo toho víc. Ve dvou případech jsme zažili odcizení na objednávku. Čili, že si kolo někdo jiný vyhlídl a další ho pak pro něj ukradl. A nebo děti. Čtyři kluci všichni kolem 12 let. Zaregistrovali kolo z tramvajového ostrůvku, jakoby nic prošli dál, ale už měli v hlavě nápad. Po čtvrt hodině se vrátili, rozdělili se na dvojice a nejmenšího pověřili krádeží. Ten se chvíli zdráhal, ale pak podlehl, nasedl na kolo a odjel. Celé se to odehrávalo asi dva metry od našeho auta, docela jsme měli strach, že si naší kamery všimnou.
JM: Narazili jsme také na jeden moment, který nám zprvu nepřišel problematický. Některým lidem přišlo podezřelé, že je kolo úplně nové. To se stalo třeba v Olomouci. Kolo bylo opřené o lavičku v parku, obhlíželo si jej několik lidí, i takových, kteří nemuseli mít čistý trestní rejstřík, ale nakonec kolo skončilo u bezdomovce. A doslova mě šokoval příběh v Praze. Očekávali jsme někoho úplně jiného, ale nakonec kolo vzal člověk, který na zloděje vůbec nevypadal. Navíc kolo příliš neovládal, nezvládl si totiž za celou cestu do domu přeřadit (na kole byl nastavený nejlehčí převod, aby mohli zloděje co nejdéle sledovat). A přestože jsme policii dali i adresu domu, kde zmizel, dodnes nemáme zpětnou vazbu, zda byl dopaden.
Proč se musejí na videu, které jste dávali na web, rozmazávat obličeje?
JM: To je kvůli zákonu na ochranu osobnosti. I když je třeba jasné, že to udělala.
Detektiv: A také na první pohled není jasné, jestli ho chce ukrást. Co když by ho chtěl třeba vrátit, nebo předat na policii? Navíc kolo nebylo nijak zabezpečené.
Jak jinak vypadá vaše detektivní práce?
Detektiv: Děláme klasickou detektivní práci od nevěr, přes sledování, nebo třeba když někdo vynáší informace z firmy. Také hledáme ztracené děti, nebo děláme osobní ochranu někomu, kdo veze větší částku peněz. Pracujeme pro soukromníky i pro organizace. Ale jen na komerční bázi, politikům a politice se striktně vyhýbáme.
Čtete detektivky?
Detektiv: Já ani moc ne, ale klienti ano a také koukají na akční filmy a my s tím pak máme tak trochu problémy.
Proč?
Detektiv: Chtějí po nás víc, než podle zákonů můžeme. Třeba u nevěr se někdy snažíme klientům sledování rozmluvit. Už při základním pohovoru lidi upozorním na všechna rizika. Na rovinu jim řeknu, co mohou čekat a co ne. Nejsme léčitelé, abychom dávali nějakou naději, kterou nemůžeme splnit. A nechávám si právo od práce odstoupit, v průběhu se může leccos přihodit. Musíme se držet zákona. Občas je to i úsměvné, když k vám přijde důstojný 65letý pán, který má o 30 let mladší manželku a podezřívá ji z nevěry. Tak mu řeknu, pane, to se nedivte. On je z toho špatný, ale pak ho za dva týdny potkám a on mi říká, že byl s manželkou na dovolené, a že je to výborné. Přitom tu má haldu fotek, kde má parohy, že by neprošel branou - zkrátka je nepoučitelný, ale to jsou takové ty hezčí případy.
Na kolik tak vyjdou vaše služby?
Detektiv: Máme jak hodinové taxy, tak paušál, všechno záleží na domluvě s klientem.
Co děláte, když vám klient nezaplatí?
Detektiv: Zjistíme proč, promluvíme s ním. Hledáme řešení. Některé ty příběhy jsou opravdu smutné, třeba se na nás obracejí lidi, kterým se ztratily děti, dostaly se na drogy a přijde nešťastná maminka, tak se jí snažíme pomoct a v takovém případě třeba nakonec od honoráře upustíme. Je to případ od případu. Zadarmo to dělat nemůžeme, ale je samozřejmě rozdíl, když se na nás obrátí velká firma a nebo nešťastný rodič.
