O tom, že přesčasy narušují vztah s dětmi, je přesvědčeno 70 procent manažerů. V České republice lidé tráví týdně v práci nejvíce času ze zemí EU. To není dobré pro jejich pracovní výkon ani pro rodinný život.
„Chceme ukázat zaměstnavatelům, že když umožní lidem sladit profesi i rodinu, vydělají na tom,“ říká Zdeňka Hajná z Českého svazu žen. S dalšími organizacemi se podílí na projektu, jenž by měl mimo jiné vést ke zvýšení počtu family friendly firem - firem přátelských k rodině.
Loni vyhrála soutěž o nejlepší firmu s rovnými příležitostmi pro ženy a muže počítačová společnost IBM. Umožňuje lidem třeba i pracovat z domova. Chcete, aby touto cestou šlo více firem?
-
Ano. Pokud to provoz firmy umožňuje, měla by umožnit lidem pružnou pracovní dobu, nabídnout zkrácené úvazky, práci z domu nebo zhuštěnou pracovní dobu - to znamená, že za čtyři dny v týdnu odpracujete plnou týdenní pracovní dobu. Možností je víc.
Jenže nemůžete zaměstnavatele nutit. Jak je přesvědčíte, aby umožnili lidem volněji nakládat s pracovním časem?
-
Třeba příklady těch, kteří to již udělali a vydělali na tom.
Takže například?
Říkáte, že se skotské firmě podařilo snížit náklady, které dříve vydala na nábor a zaučení nových lidí. Ale hodně firem v Česku opravdu raději střídá pracovníky, než by se přizpůsobovaly potřebám zaměstnanců, neřkuli zaměstnankyň s dětmi...
-
Stejně jsem přesvědčena o tom, že takové firmy nemají prokalkulované výhody a nevýhody jednoho či druhého. Nikdo nepřijde do nové práce a nezačne bezchybně pracovat. I kdyby člověku stačily dva dny na rozkoukání, pochopení, jak co funguje, ten, kdo firmu zná, pracuje hned. Známe případy firem z Německa, které zjistily, že zaměstnat ženy s dětmi či samoživitelky na pružnou a zkrácenou dobu je vyjde levněji než školit a přijímat donekonečna jejich nástupkyně.
Proč nepomoci podnikům k lepšímu přístupu k pracujícím rodičům třeba daňovým zvýhodněním? V Evropě s tím mají dobré zkušenosti.
-
Víte, možností je hodně. Ale konkrétně daňové zvýhodnění vyžaduje jistou politickou vůli a ekonomickou sílu státu. Česká republika na to ještě není připravena.
Z výzkumu Šance na trhu práce vyplynulo, že muži častěji než ženy zastávají pozice, které jim umožňují volněji nakládat s časem. Netýká se boj za pružnou pracovní dobu tedy spíše žen?
-
Ano. I proto, že péče o rodinu je z větší míry na nich. Práce i rodina mají být pro spokojený život v rovnováze, ale častěji ženy než muži podřizují kariéru potřebám rodiny. Zvažují, zda mohou jezdit daleko do práce, protože musí vyzvednout děti ze školy a školky. Pak udělají nákup a možná ještě vyperou a uvaří. Při tom všem mohou pracovat nejvýš osm hodin denně -děti nikdo nepohlídá. Je možné, aby žena za těchto podmínek našla práci, v níž bude spokojená, ne frustrovaná, a která přinese dostatek peněz do rodinné pokladny, protože z mužova platu rodina nevyjde? Je to spíše vynucená volba, že žena vezme méně kvalifikovanou a hůře placenou práci, než kterou by mohla dělat.
Takže jde o domluvu nejen se zaměstnavatelem, ale i na domácí půdě s rodinou...
-
Ale nespoléhejme na to, že si žena všechno zařídí doma sama a zaměstnavatel jí, ale ani muži vycházet vstříc nebude. Muži také chtějí mít čas na děti, chtějí se starat o domácnost. Řekla bych, že jedno ovlivňuje druhé - partneři se spíše dohodnou na rovnocenném rozdělení domácích i pracovních povinností, když jim to oběma umožní v zaměstnání.