Je známo, že extrovertní typ rád mluví, často dříve, než si věci promyslí. Je společenský. Proto se dobře uplatní v obchodní oblasti, v médiích či v oblasti vzdělávání. Bývá ale nesoustředěný, méně spolehlivý. Často jej více láká nový podnět než dokončení započatého úkolu. Introvert je více uzavřený, nedává moc najevo své city, o to hlouběji je prožívá. Vše si pořádně promyslí. Nerad riskuje, vyhovuje mu stabilita. Nepotřebuje mít kolem sebe neustále řadu lidí. Tento typ pracuje nejčastěji ve finančnictví, v technických, výzkumných či vědeckých oborech. Nemá rád změny, spěch a nervozitu. Lidé však nejsou černobílí. Na první pohled se někdy svým chováním introvert liší od extroverta jen málo. Současná středoevropská společnost upřednostňuje extrovertní chování - kvůli úspěchu je k němu řada lidí nucena. Mnozí introverti se proto učí chování, které více odpovídá extrovertnímu, a někdy se to naučí skvěle.
Pro úspěšnost a vlastní spokojenost v práci je však dobré si upřímně odpovědět na otázky: Jsem více extrovert, nebo introvert? Nebude mne nucená změna temperamentu stát hodně psychických sil? Adaptace na nové požadavky a podmínky má své hranice. Musí se přitom vyvážit odpočinkem, tolerujícím přirozenou povahu člověka. Zaměstnavatelé by se při výběru pracovníků měli snažit rozlišit, zda jde o uzavřený, nebo otevřený typ. Vnějším chováním se dá jedna i druhá osobnostní charakteristika přesunout do očekávané roviny. Z dlouhodobého hlediska si tento posun vybírá daň v podobě pracovní energie. Cílem zaměstnavatele je využívat maximum energie pro pracovní výkony. Proto se mu vyplatí s osobnostní charakteristikou zaměstnanců počítat.
