Zákoník práce totiž umožňuje, aby zaměstnanci po předchozí dohodě se zaměstnavatelem pracovali i kratší dobu. Umožňuje tedy práci na takzvaný zkrácený úvazek. Zákon v podstatě rozlišuje dva okruhy důvodů, proč zaměstnanec pracuje na kratší pracovní dobu.
První okruh spočívá v provozních důvodech na straně zaměstnavatele - je dost obvyklé, že firmy zaměstnávají na kratší pracovní dobu uklízečky, vrátné, ale leckdy i účetní nebo recepční. Na plný pracovní úvazek, tedy na 40 hodin, totiž pro takového zaměstnance nemají pracovní využití. Kratší pracovní doba by v takovém případě měla být dohodnuta v pracovní smlouvě, neboť tato úprava zpravidla platí již při vzniku pracovního poměru.
Druhým okruhem důvodů je situace zaměstnance. K tomu, aby požádal zaměstnavatele o kratší pracovní dobu, ho mohou vést rozličné důvody: od zdravotních přes rodinné, až po ty nejlákavější - oddychnout si a mít více času. Firma takové žádosti zaměstnance vyhovět může, ale nemusí. Zaměstnavatel by se měl snažit zaměstnanci vyhovět v případě, že k tomu má pracovník vážné důvody. V první řadě by se tedy měl snažit vyhovět těm, kteří o zkrácení pracovní doby požádají v souvislosti se svým zdravotním stavem. Dále pak zaměstnancům, kteří o to žádají v souvislosti s péčí o nezletilé dítě (nebo i zletilou osobu, například rodiče, pokud vyžadují intenzivní péči). V případě, že o úpravu pracovní doby požádá těhotná žena nebo žena pečující o dítě mladší patnácti let, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět s výjimkou, že by mu v tom bránily vážné provozní důvody.
Zdůrazňuji, že kratší pracovní doba pro zaměstnance znamená i nižší odměnu za jeho práci.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
