Pokud je to pravda, spadl by mi kámen ze srdce. Zaměstnance nemám a jestli je někdo podnikatel fyzická osoba je mi jedno, IČO po nikom nechci.

Norma dopadá na jakéhokoli podnikatele, který má alespoň jednoho zaměstnance, má mezi svými klienty fyzické podnikající osoby.

Mne by zajímalo, jak to ten OSVČ pozná. Pokud nakupuji v obchodě za hotové, ničím se to neliší, zda nakupuji pro sebe, nebo to dám jako náklad do firmy.

Chce se mi z toho blít - GDPR (absolutně nevím, co s tím), nespolehlivá osoba, EET atd... Více klacků pod nohy by nebylo?

Pokud stát tak horentně chce elektronickou správu, měl by začít u sebe!!!!!!!!!!!!!

Inu, stát řešení své neschopnosti přehodí na podnikatele.

"4. Možnost platit na úřadech kartami" - to tedy stát=my=já příjde o nějaká 2-6% daní, které si schramstne bank+karetní společnost?

Je to možnost, ne povinnost.

kromě toho strašáku gdpr jsem spokojen, zejména ten první bod se mi zamlouvá

a kdy s námi občany začne finanční správa komunikovat elektronicky, když mnozí máme datové schránky? Proč mně posílají poukázku na daně z nemovitosti složenkou? Sponzorují poštu? Stále se mnou dost úřadů komunikuje poštou, takže si musím chodit na poštu pro doporučené dopisy :-(, ale jim musím posílat věci datovkou

posílají složenky

GDPR - do bude jeste legrace A nejaka dotace z EU by na to nebyla?

To už jste si asi vzpomněl pozdě.

Nerozumím tomu, jak můžete "zavedení institutu nespolehlivé osoby" dát jako "neutrální". Podobně jako u nespolehlivého plátce DPH nejde o nic jiného, než snahu přenést povinnosti kontrolovat nějaký subjekt ze státu na podnikatele. Jak může být toto neutrální?

Řečeno jinak, pokud obchodujete s "nespolehlivou osobou/plátcem", máte z toho potíže vy. Nezávisle na tom zda jste to mohl nebo nemohl vědět. Že to většinou vědět nelze je zřejmé z toho, že i finančák od nespolehlivých osob nakupoval.

Tak ono to "vědět lze" ... že je to kravina, která obtěžuje a zatěžuje, a ten rejstřík je vhodný na cokoliv jiného než kontrolu při posílání jakékoli platby, takže to běžně nikdo nedělá, je věc druhá.

Navíc nejen, že je neskutečná zhovadilost, ručit za to, že někdo odvede daň, když já ji zaplatil (jako by nestačilo, že ji odvádím, i když není zaplaceno mně), ale ručí se za celou výši takto zaplacené daně, i když rozsah ručení překračuje dlužnou daňovou povinnost toho subjektu. Což je logicky pokaždé, protože pokud si tento nárokuje za nakoupenou "přidanou hodnotu" nějaký odpočet, nemůže být nikdy dluh v plné výši.