Jachtingu se začal věnovat už na střední škole a nikdy nepřestal. „Je to moje posedlost,“ říká Jiří Zindulka. A ta ovlivnila i jeho budoucí pracovní kariéru. „Po vysoké škole, což bylo na začátku 90. let, jsem zkoušel různá zaměstnání. Ale v žádném jsem nevydržel dlouho, protože jsem pokaždé musel odjet na dva tři měsíce pryč. Táhlo mě to k moři. Zjistil jsem tak, že jsem vlastně nezaměstnatelný,“ vzpomíná Jiří Zindulka.
Ale našel jste jiný způsob, jak si vydělat.
Domluvil jsem se tehdy s jednou cestovní kanceláří a začal pronajímat lodě v Turecku. Ukecal jsem několik jachtařů, že jim tam lodě přesuneme, oni budou plachtit a turisté jim za to ještě zaplatí. Bylo to velké dobrodružství, jehož součástí byl například i únos.
Únos?
Unesl jsem jednu naši průvodkyni. Tu tam místní drželi, protože jsme jim dlužili peníze a neměli na zaplacení. Projekt zkrachoval, protože jsem sice všechno věděl o lodích, ale o pronájmech vůbec nic. A chybou bylo postavit to celé na autobusové dopravě. Hodně jsme prodělali.
NepřehlédněteV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Myšlenku pronájmu lodí jste ale neopustil a založil si vlastní firmu.
Pronajímali jsme se známým vlastní plachetnice v Chorvatsku a Itálii. S kapitánem i bez něj. A provozovali tam jachtařskou školu. Zákazníků jsme měli dost, přesto jsme všechny vydělané peníze dávali na úroky. Lodě jsme totiž pořídili na úvěr s úrokem 18 procent. A když šla koruna v roce 1997 dolů, tak to vylezlo až na 36 procent.
Za dva roky jsem najezdil 160 tisíc kilometrů. Jakmile nastal problém, sedl jsem do auta a jel ho do Chorvatska řešit. Přijel jsem domu a pro změnu volali z Itálie...
Co bylo dál?
Uvědomil jsem si, že jsem se stal mistr na řešení problémů, které nikdy nemusely vzniknout. Navíc přece celé jsem to dělal proto, abych byl co nejvíce na moři, kde jsem nakonec trávil maximálně týden. V té době se ukázalo, že společník není tak zdatný ve financích, jak jsem si původně myslel, a bylo jasno: z firmy jsem odešel. A všechny ty báječné lodě mu nechal.
Následoval další pokus?
Dal jsem si dva měsíce oddech a začal shánět práci. Jednoho dne mi zavolal bývalý zákazník, že by chtěl pronajmout loď v Karibiku. Sedl jsem si k faxu, počítače ještě moc nebyly, a loď mu našel. Za zprostředkování jsem dostal provizi. A to byl ten správný impuls. Založil jsem firmu Zindulka a rozhodl se, že budu fungovat jako agent, zprostředkovatel. Tedy že budu pronajímat lodě jiných majitelů. Začínal jsem doma, v kuchyni, kde jsem měl fax a později počítač. Někteří zákazníci mi zůstali z minula, nové jsem celkem rychle nacházel na veletrzích, kde jsem se prezentoval.
Spolupracoval jste přímo s majiteli lodí?
Většinou se společnostmi, které lodě vlastní nebo si je pronajímají od soukromníků v dané oblasti. Je to nejlepší.
Firma se celkem rychle v oboru chytla.
Rozjelo se to pěkně. Přidal jsem postupně kurzy jachtingu v Chorvatsku, také sportovní plavby, tedy ty náročnější, kolem Skotska, u francouzského pobřeží, na Baltu. Uspořádal jsem třeba také cestu na Arktidu. Hledal jsem místa, kde jsem ještě nebyl, cestu naplánoval, dal ji do nabídky, lidé se přihlásili a vyrazili jsme. Já byl spokojený, oni také. Sen být několik měsíců na moři se mi splnil. Na zhruba patnáct let.
Pak přišla osobní krize?
Zhruba před pěti lety jsem začal cítit, že už firmu nejsem schopen posunout dál. Zamrzl jsem. Všude kolem moderní technologie, ve kterých jsem se začal trochu ztrácet. A zase hrozilo, že budu od rána do večera sedět u počítače a studovat on-line marketing a další věci a moře bude na hony vzdálené. A tak jsem stál před volbou: přijmu někoho, kdo do toho dá obchodního ducha a nový impuls, nebo se na to úplně vykašlu.
Pana, nebo orel?
Spojil jsem se s kamarádem, který začal před lety jezdit na lodi a vlastní reklamní společnost. A nabídl mu spolupráci. Souhlasil. Teď je firma z poloviny má, druhou polovinu vlastní Tomáš Vondráček. Mám podporu jeho firem a zatímco já se starám o vše, co souvisí s jachtingem, s péčí o zákazníky a s rozvojem služeb, on se stará o strategické řízení. Jsme vlastně takovým staronovým startupem.
Jak se firma změnila?
Změnila se ve všem. Má dvacet zaměstnanců a patří mezi největší v Evropě. Vytvořili jsme prostředí moderního rezervačního systému, kde si lidé najdou všechny lodě kdekoliv na světě a veškeré informace o nich. Spojujeme čtyři největší vyhledávače a postupně přidáváme i ty menší. A k tomu nabízíme vlastní zkušenosti. Dokážu zákazníkům poradit, jakou loď si vybrat a u jaké společnosti. To vám ostatní rezervační systémy nenabídnou.
Za data z vyhledávačů platíte?
Ano, platíme od dvou a půl tisíc eur (cca 63 tisíc korun) ročně za jeden. Naše provize je od 10 do 20 procent. Záleží na množství pronajatých lodí. My jsem ale většinou na maximech. A budeme dál růst. Před nedávnem jsme koupili doménu yachting.com, což nám přivede spousty nových zákazníků a vystřelí nás to do celého světa. Šlo o sedmou nejdražší doménu loňského roku.
Za kolik korun jste ji pořídili?
Za 190 tisíc dolarů (cca 3 900 000 korun).
Kolik jste měli loni pronájmů?
Necelé dva tisíce pronájmů, což představuje asi deset tisíc zákazníků. Tři čtvrtiny klientů zamířily do Chorvatska. Pak je Řecko, Itálie a exotika. Češi jsou super cestovatelé, tuláci, jezdí po celém světě.
Firma raketově roste, přibývá zaměstnanců, co na to říkáte?
Jsem rád, že jsem se před pár lety rozhodl, že to nezabalím. Tohle je byznys, který vyvolává emoce. Jachting nenechává nikoho v klidu, dá vám zážitek. Já se teď hodně věnuji firemním akcím. Pořádám regaty, o které je mezi firmami stále větší zájem. Na lodi se totiž lidé perfektně poznají. Jsem spokojený, protože můj sen trvá - část roku trávím na moři.
