Práce přesčas: máte právo odmítnout?

  • 3
Jde o práci konanou zaměstnancem nad stanovenou týdenní pracovní dobu na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas až doba, která přesahuje stanovenou týdenní pracovní dobu.

Těmto pracovníkům však nemůže zaměstnavatel přesčasy nařídit. O přesčasovou práci by nešlo, kdyby zaměstnanec napracovával pracovní volno, které mu na jeho žádost poskytl zaměstnavatel. Zákoník práce hovoří o dvou limitech. Jde o limit 150 hodin v kalendářním roce, do něhož může zaměstnavatel nařizovat zaměstnanci, aby konal přesčasovou práci. Druhý limit vyplývá z ustanovení zákoníku práce, který stanoví, že zaměstnanec může odpracovat osm hodin přesčas v průměru týdně. Znamená to tedy, že se zaměstnavatel může dohodnout se zaměstnancem, ale ne mu nařídit, že odpracuje další hodiny přesčas v rozsahu zhruba 266 hodin tak, že celkový rozsah roční práce přesčas bude činit 416 hodin.

Za práci přesčas přísluší zaměstnanci mzda za celou odpracovanou dobu v takové výši, kterou pobírá za práci ve stanovené týdenní pracovní době. Kromě toho má nárok na příplatek nejméně ve výši 25 procent průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel nedohodl se zaměstnancem na poskytnutí náhradního volna.

V podstatě tedy přísluší zaměstnanci za každou hodinu práce přesčas hodina náhradního volna, a to bez ohledu na konkrétní výši příplatku, na který by mu vznikl nárok. Na vyplacení jiných příplatků, na které vznikl zaměstnanci nárok, vedle příplatku za práci přesčas poskytnutím náhradního volna nárok nezaniká.

V případě, že zaměstnavatel poskytl zaměstnanci náhradní volno, nezapočítává se přesčasová práce, za niž toto volno bylo poskytnuté, do celkového limitu práce přesčas, protože tím se vlastně kompenzovala pracovní doba.

Zákon umožňuje zaměstnavateli, aby v pracovní smlouvě sjednal mzdu včetně případné práce přesčas. Pokud byla mzda takto sjednána, má zaměstnavatel povinnost uvést v pracovní smlouvě počet přesčasových hodin, které byly zahrnuty přímo do mzdy zaměstnance. Tento počet nesmí být v kalendářním roce vyšší než 150 hodin.

Závěrem je třeba připomenout, že se příplatek počítá zásadně z průměrného výdělku, ne, jak se někdy zaměstnavatelé domnívají, z tarifní sazby, a vždy musí činit nejméně 25 procent.

Cizí země vás hned nepřivítá s otevřenou náručí. Práce v Německu? Vyplatí se? Čtěte ZDE.

,