Vybrala jsem si rodinu žijící v chmelovém kraji Hallertau nedaleko Ingolstadtu a začali jsme se domlouvat. Dostala jsem pozvání na zkušební týden. Bydleli v malé vesničce Niederlauterbach, v rodinném domku se zahradou. Matka Raluca, původem z Rumunska, je diplomovaná matematička pracující několik dní v týdnu v Berlíně a otec Hermann, personální manažer, pracuje v Konstanci. A můj budoucí svěřenec? Tříapůlletý, hyperaktivní a na svůj věk až příliš chytrý klučina Alexander.
Západní výchova je jiná
Ačkoliv jsem němčinu studovala devět let na škole v různých kurzech a měla z ní maturitu, jazyková bariéra vznikla. Hovorová němčina - k tomu ještě v Bavorsku - byla jiná. Ačkoli mě rodina ujišťovala, že jsou mými znalostmi jazyka mile překvapeni, cítila jsem se poněkud ztracená.
Druhým problémem bylo dítě samo. Celá domácnost se nesla v přátelském duchu, snažili se mi všechno zpříjemnit, ale Alexander měl silné známky oné „západní výchovy“. Já jako bývalá oddílová vedoucí a účastnice dětských táborů jsem tohle nějak nemohla překousnout a představa, že budu muset dělat „mrtvého brouka“ osm měsíců, mě děsila. Nakonec jsme se dohodli, že mohu Alexe usměrňovat podle svého uvážení a zvyklostí. Upravili jsme podmínky vzájemné smlouvy ohledně domácích prací, jelikož jsem z doslechu věděla, že řada aupair se stane spíš služkami než společnicemi dětí.
Můj plat byl podle norem Evropské unie 205 eur, k dispozici jsem měla auto na dopravu malého do školky, na nákupy i pro sebe, peníze na domácnost a denní přístup na internet. Využívala jsem i německý mobil a možnost zavolat si domů, kdykoliv chci, s orientační hranicí 15 eur na měsíc (asi 120 minut hovoru). Pokud jsem si chtěla koupit něco pro sebe, hygienické potřeby, jídlo či sazeničky na zahradu, vše bylo zahrnuto do peněz na domácnost. Rodina zaplatila také mé dva kurzy, přípravu na praktickou zkoušku z jazyka Zertifikat Deutsch a běžný kurz němčiny.
Celý den na nohou
Alexandra jsem se starala čtyři až pět dní v týdnu, někdy i úplně sama, ale zato jsem měla celý víkend volno a možnost vypůjčení auta.
Můj pracovní den začínal v sedm hodin ráno, kdy jsem vzbudila Alexe, oblékla ho, společně jsme se nasnídali a pak odjeli do školky. Tam zůstával do tří hodin odpoledne, kdy jsem ho vyzvedávala. Odpoledne jsme trávili spolu, pak jsem uvařila večeři a uložila ho do postele. S mými zaměstnavateli jsem se velmi brzy spřátelila a oni mě zařadili do své rodiny jako dceru.
Ve svém volném čase jsem začala nad rámec své smlouvy pečovat o celou domácnost, dům i zahradu. Reakcí rodiny byla velká radost, která se projevila i na mém platu. K Alexandrovi jsem si po krušných začátcích také našla cestu a stala se pro něj takovou starší sestrou.
Přátelé na celý život
Jelikož jezdím na koni, zajistila jsem si u statkáře ve vesnici tuto možnost, a tím se dostávám k mému setkání s „domorodými Bavory“. Byli pro mě překvapením. Zpočátku odtažití, silně věřící, ale pokud se prokážete pracovitostí, slušností a ochotou bavit se, jsou vstřícní, srdeční a po čase vás přijmou mezi sebe naprosto automaticky.
Statkáři jsem se starala o koně a jeho rodina mě zvala na obědy, výstavy koní a podobné akce.
Moje zkušenost jako au-pair byla naprosto pozitivní a z mého pobytu v Německu, kde jsem byla od září do dubna, se mi neodjíždělo snadno. Získala jsem přátele na celý život a cenné zkušenosti nejen jazykové, ale i do života. Poznala jsem jiný životní styl a přivezla si od svých „Bavoráků“ mimo jiné i trochu oné srdečnosti, která nám Čechům, podle mého názoru, v každodenním životě chybí.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
