„Byla to náhoda,“ říká o svém přesídlení Roman Preisler. V roce 1990 mu skončila v Praze základní vojenská služba. Tehdy pro něj existoval pouze sport, vesloval na Dukle. Krátce potom se však musel z rodinných důvodů vrátit do rodného Jindřichova Hradce -zemřel mu otec.
„Když jsem přišel zpět, živil jsem se nějakou dobu jako šatnář a vyhazovač,“ vypráví Preisler. V roce 1992 se o Velikonocích potkal s jedním kamarádem, který dva měsíce před listopadem 1989 emigroval do Německa. Ten mu vyprávěl, že kousek od Pasova ve vsi s příznačným názvem Prag visí na dveřích místní firmy cedule, že hledají automechanika. O pár týdnů později Roman nastoupil do nové práce.
„Šlo to rychle. Kamarád přijel, naložil mě v Jindřichově Hradci do auta a odvezl do Bavorska. Myslel jsem, že to jedeme jen okouknout, ale on mě u vrat firmy vyložil, seznámil mě se šéfovou a odjel,“ líčí automechanik. Dostal sedm dnů na zkušenou a týdenní plat 500 marek. „Byla to velká šance, potřeboval jsem po smrti otce zajistit matku a sestru,“ dodává.
Dvacetinásobný výdělek
Při odhadu dlouhodobých očekávaných výnosů akcií se nelze spolehnout prakticky na nic jiného než na dlouhodobé statistiky. Co nám říkají?
Slyšeli jste už někdy o tzv. rovných příležitostech žen a mužů? Jde o princip, kdy ve firmě má každý šanci dosáhnout kariérního postupu bez ohledu na pohlaví.
Skalní pivaři jím opovrhují, přesto má své příznivce, kterých navíc rychle přibývá. Dnešní nealkoholické pivo je něco docela jiného než někdejší pito z 80. let.
Po týdnu byl přijat. „Rozhodně to nebylo ze známosti. Žádné kontakty vám v Německu nepomůžou, pokud neumíte dělat,“ tvrdí automechanik Preisler. Byrokracie při nástupu mladého pracovníka nezastihla. „Měl jsem štěstí, vše potřebné vyřídila šéfová, já jsem nic nezařizoval. A navíc bych to nedokázal. Neuměl jsem německy ani pozdravit.“
Začátky bez jazyka nebyly jednoduché. „Musel jsme se pořád učit. I když v případě Bavorska je to problém, protože téměř nikdo nemluví spisovnou němčinou. Běžná komunikace se odehrává v bavorském nářečí, je proto lepší učit se odposlechem, v praxi,“ vysvětluje. Úsilí však stálo za to. Po vyučení v roce 1987 měl Roman Preisler nástupní plat 2200 korun. O pět let později dostal v Německu dvacetinásobek. „Byl to úžasný skok, výrazně se mi ze dne na den změnila životní úroveň,“ tvrdí Roman Preisler.
Se zvládnutím jazyka mizí problémy
Velké peníze a možnost žít na Západě s sebou přinesly i problémy. „Začal jsem se doma setkávat se závistí. A platí to dodnes. Je to ta nejhorší vlastnost, která v Česku existuje. Přitom ti lidé netuší, co mi závidí -tvrdou práci, odříkání, odloučení od rodiny. Navíc každý měl a má možnost to zkusit,“ myslí si.
Cizí země ho také nepřijala hned s otevřenou náručí. „Jeden kolega mi dával najevo, že jsem cizinec z Východu. Zneužíval mě, shazoval před zákazníky. Po čase jsem si zjednal nápravu. Využil jsem svých výškových parametrů,“ směje se automechanik. „Také čím více jsem uměl jazyk, tím se lepšila i situace až do naprostého normálu,“ dodává.
Zorientoval se i na pracovním trhu. Ví, že má nárok každý rok na daňové zúčtování. Když nedávno jeho původní firma kvůli novým evropským nařízením po letech skončila, dokázal si vše vyřídit na pracovním úřadě. „Povinností je nahlásit se do tří dnů na úřad nejblíže českým hranicím. Dostal jsem naštěstí hned jinou nabídku, takže jsem byrokracií obou zemí procházet nemusel,“ objasňuje.
I mně vstup do EU pomohl
Nyní má Roman Preisler již neomezené pracovní povolení. „To byl pro mě hlavní přínos vstupu do Evropské unie. Nejsem limitován ani časem, ani oborem,“ říká. Podle jeho zkušeností byli Češi před vstupem do Unie diskriminováni, Němci jim nepřiznávali některé výhody, bylo rovněž nutné platit zdravotní pojištění v obou zemích.
Roman Preisler neuvažuje, že by se vrátil. „To bych musel dostat v Česku opravdu dobrou nabídku. V Německu je sice pracovní tempo tvrdé, přesně časově sledované, neexistuje vysedávání u kafe, ale podmínky jsou vynikající. Pracuji třeba jako lékař, v rukavicích,“ doplňuje. Kromě toho si vytvořil vlastní klientelu. „Považuji to za velký úspěch. Jako cizinec mám zákazníky, kteří raději týden počkají, pokud nejsem v práci, než aby auto svěřili jinému zaměstnanci,“ uzavírá.
Cizí země vás hned nepřivítá s otevřenou náručí
Hledáte práci v Německu?
1. Kontaktujte pracovní agenturu, nebo hledejte v nabídkách na http://europa.eu.int/eures a http://portal.mpsv.cz/eures.
2. Po dohodě se zaměstnavatelem on zažádá u tamního pracovního úřadu o pracovní povolení.
3. Když získáte pracovní povolení, můžete žádat o povolení k pobytu u cizineckého úřadu v místě, kde chcete bydlet.
4. Podobné podmínky platí pro Rakousko, Finsko, Lucembursko, Nizozemsko, Belgii, Dánsko, Francii, Portugalsko, Španělsko, Řecko, Itálii.
Koho v Německu hledají?
Obchodní zástupce
Zubní techniky
Učitele pro střední školy
Lékaře
Vedoucí řízení kvality
Vedoucí údržby budov
Zdroj: EURES, Pozn.: Nabídka míst k 9. 9. 2005
