vyhoření - lenost

Mě to přijde jako obyčejná lenost a neschopnost dotáhnout svojji práci. Přesně je to u takových těk zlodějíčků a novodobých drábů, co si říkají manažeři. Ve skutečnosti jsou to lidé, co neumějí nic, jen buzerovat ostatní.

Re: vyhoření - lenost

Njn, oni to mají těžké, když musí neustále dokola pohánět k práci jardy, kteří místo práce roztrubují moudrosti do diskusí, že ano

Zrovna to mám

Už ani miliony na kontech a luxus mě nebaví....Myšleno vážně

Re: Zrovna to mám

Jestli se potřebujete zbavit nějakých peněz, rád přijmu dar.

vyhoření

tak to mám za sebou. Dvacet let práce pro jednu firmu, žádná dovolená a když ano, tak mě z ní do večera odvolali. Rodina se začala sázet, jak dlouho na ní vydržím, než zavolají.Člověk měl pocit, že se už nikde neuplatní, jak zaplatí účty apod. Pak přišel problém, sr.. mě všechno, únava byla pořád. Ze dne na den jsem skončila, měla jsem 60dní dovolené a pak nastoupila jinam. Zde po necelém roce vypukla rakovina, další rok léčení a tvrdé přehodnocení priorit. Do práce jsem se vrátila, ale naučila jsem se odpočívat, stres mě dohoní jen někdy, ale dá to někdy fušku nesklouznout do stejných kolejí. Člověk si musí užívat každý den, jako by byl poslední, jde to, ale někdy to je fuška! Takže žijme, bavme se a užívejme si!

Re: vyhoření

na takovou praci bych se mohl vy....

Pracujem proto abychom prezili (i kdyz dnes to jde i bez te prace), nezijem proto abychom pracovali

to se stane i důchodci.

taky nestíhám,nic hotovýho ií práce mě přestala bavit,žádná radost z hotového díla.

ano

par takovych pribehu uz jsem slysela a sama jsem jedne cas pocitila potrebu zvyraznit rozdil mezi praci a relaxem. psychohygiena je dulezita a trocha rezimovych opatreni muze skvele pomoci najit rovnovahu. pokud mate ve sve blizkosti workaholiky, znamena t se s nimi obcas pohadat, akle trocha nepohodli se vyplati

.

Něco podobného jsem před lety zažila, práci jsem nakonec opustila, stejně to ale mělo důsledky zdravotní a díky tomu, že tak dobrou práci jsem už neměla, i ekonomické.  Tyhle věci je lepší řešit včas, ať tím, že si člověk sám naordinuje odpočinek nebo změnu alespoň v rámci firmy, nebo klidně probrat  téma odpočinku, pracovní zátěže atd. s někým druhým. Chyba nebyla jen v náročnosti pracovního místa, trvalých nárocích shora atd. chyba byla na to dlouhodobě přistoupit, ale když člověka práce hodně baví, snadno na sebe zapomene. Naštěstí věk a zkušenosti dělaji své. I když tehdy ten mladistvý pel taky nebyl k zahození :) 

Co s tím?

Teď zažívám přesně to samé. Po šesti letech na jedné pozici, stále stejná práce, bez perspektivy nějaké změny. Dříve mě vše bavilo, dělal jsem přesčas, s nadšením se vrhal do každého úkolu a teď je všechno pryč. Termíny jsou mi fuk, kvalita práce je mi ukradená, dělám je to, co je nezbytně vyžadováno, zpravidla po opakované urgenci.

Nejhorší je, že to samé je i doma . Žádná změna,nuda, šeď. Připadám si jako robot, co musí makat, aby ho následně ještě doma vysáli.

Marně přemýšlím, jak z toho ven. Ráno se mi před odchodem do práce zvedá žaludek při představě firmy, odpoledne je tomu naopak. Přemýšlím,  jak z toho ven....

Re: Co s tím?

Nejspíše hledat práci jinou ? Tam a i v soukromí sám už asi víte, co by vám pomohlo. Člověk sedí na pomyslné trojnožce - rodina, vztahy + zdraví +  práce. Nenechte si to padnout, špatně se z toho sbírá.

Ja mam syndrom vyhoreni uz 20 let.

Sindromem vyhoreni trpin

od doby, co jsem byl nucen zacit pracovat

Re: Sindromem vyhoreni trpin

syndrom se projevuje hlavne zhorsenou gramatikou

Syndrom

vyhoření Vás postihne jenom, když si to můžete dovolit.

Re: Syndrom

nikoli nezbytne, ja zas znam "vyhorele" lidi na spatne placenyhc mistech, kterym se vyplatilo byt treba rok doma na nemocenske