Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na cestách s králem úzkých uliček. Jak se řídí popelářský vůz?

aktualizováno 
Strejda Jára, ten se má, jezdí s popelářema, zpívá kapela Kašpárek v rohlíku. Dětský sen každého druhého kluka nemusí být tak nereálný. Plat 30 tisíc, práce v kabině mercedesu a konec směny po obědě.

Redaktor MF Dnes Roman Švidrnoch si vyzkoušel, jak se řídí popelářské auto. | foto: Roman Švidrnoch, MF DNES

Práce šoféra umí být pěkně ubíjející. Jedete po dálnici pořád stejnou rychlostí, jídlo na benzinkách, nocleh v kabině na odpočívadlech... Není divu, že šoféři prostě nejsou a přepravním firmám jich chybějí tisíce. Točit volantem nemá kdo ani v popelářských vozech. A to přesto, že v nich nuda na dálnici a toulavý život nehrozí a ještě si lze docela slušně vydělat. 

„Mě osobně bavilo, že když ráno jezdím od čtyř, to vyjíždí část posádek, druhá až v šest, jedu o půl jedné domů. A nemusím nikam daleko, jen tady kolem komína,“ říká František Souček, když vybírá zatáčku kolem malešické spalovny. Před pěti lety začínal jako řidič popelářského auta, v současnosti už sedí za obrazovkami v dispečinku společnosti AVE (tentokrát si jen odskočil zpět za volant, aby nás svezl). 

Nepřehlédněte

Na původní profesi nedá dopustit. „Je to v podstatě luxusní práce v teple, oproti řidičům kamionů je tady spousta volného času. Plat se odvíjí podle najetých hodin, příplatky jsou za všechny přesčasy, svátky, víkendy. V Praze si člověk běžně vydělá kolem 30 tisíc hrubého. K tomu stravenky, pětistovka na penzijní připojištění. To nemá ani spousta lidí v kancelářích,“ míní Souček a dodává, že v regionech, kde má jeho firma také pobočky, je to o něco méně.

Posily z Ukrajiny

Kolik řidičů by tedy vlastně potřebovali? V Praze prý kolem pěti, v regionech asi 15, dohromady kolem dvacítky. „Největší problém je samozřejmě v Praze, za volant se nikomu nechce, aspoň mám ten pocit. Od ledna bychom dokonce měli mít posily z Ukrajiny. Zato na Vysočině nebo na severní Moravě je to o něco lepší, prázdná místa se daří plnit celkem rychle,“ vysvětluje. 

Věkový průměr řidičů AVE je už kolem padesáti let, mladí totiž mají často problém, že nemají potřebné „papíry“ na náklaďák. „Je to drahé, kolem 40 až 50 tisíc včetně „profesáku“. Takže už jsme začali nabízet, že tuhle částku budoucím šoférům zaplatíme, pokud se nám upíšou na dobu tří let. To je dobrá motivace,“ říká Souček. 

Stejně jako to, že jeho firma láká nováčky na nové mercedesy. „Možnost řídit meďáka, to už by s pravým chlapem mělo něco udělat. A navíc popelářského! Kdo nechtěl být jako kluk popelářem? Já teda jo, a vždycky jsem chtěl sedět za volantem,“ směje se František Souček a nabízí, že se vyměníme.

Řidičák na náklaďák mám, takže samozřejmě nemůžu odolat. Příjemné je, že do trambusové kabiny se nešplhá ani nenasedá. Prostě se tam vchází, nastupuje jako do nízkopodlažního autobusu. 

Fotogalerie

Zasunu se za placatý volant a okamžitě se pěkně zhoupnu na vzduchem odpružené sedačce. A to není jediná měchy odpružená věc v tomto autě. Kdyby přišlo na jízdu po rozbité polňačce nebo na skládce, můžu si zvednout podvozek až o 30 centimetrů. Zkoušíme to jen nanečisto. „Je to super, jen pak pozor při vystupování, když na to zapomenete, můžete si i natlouct,“ směje se dispečer.

Jak se řídí popelářský mercedes

A můžu vyrazit. Šestistupňová automatická převodovka Allison se ovládá jen tlačítky. Stačí tedy zmáčknout D, povolit miniaturní páčku vzduchové ruční brzy, udělá to typické tss tss, a šlápnout na plyn. Žádné raketové zrychlení se nekoná, přece jen, desetitunové auto nemůže mít odpich jako osobák. Jede však svižně. Umí se rozjet na maximální rychlost 90 kilometrů v hodině, pak zasáhne elektronický omezovač. 

I když vím, že si musím najíždět jako s každým náklaďákem, pocit v první zatáčce je stejně trochu zvláštní, kabina zatáčí okamžitě a já s ní, sedím totiž ještě kus před přední nápravou jako v trambusu. Ale zato mám perfektní výhled i odhad, kam se auto vejde. To je právě u popelářského vozu - krále úzkých uliček - veledůležité. 

A skvěle je vidět i dozadu: zrcátka jsou obrovská, doplněná ještě přídavnými, s nimiž si vidím na přední kola, a taky kamerou se samostatným displejem. Na něm vidím, kam přesně couvám. Však se taky vzadu vozívají na stupačkách lidi. 

Pokud byste si mysleli, že popelářské auto najede jen pár kilometrů, nemusí to být pravda. „Tohle konkrétní auto v průměru udělá denně dvě stě kilometrů po Praze, má nejzábavnější rajon: Stodůlky, Smíchov. Ovšem takový Žižkov se strmými úzkými uličkami, kde najezdíte sedm kilometrů a odvezete celých 12 tun, to je lahůdka,“ zmiňuje Souček finesy řemesla. 

Spolu s řidičem jezdí na menších autech dva, na větších tři členové posádky, jeden popelnice vytahuje, další vysypává (samozřejmě zmáčknutím tlačítka na autě), třetí je zase uklízí zpátky. Bezpečnostní přestávky se tady moc neřeší, za osm hodin pracovní doby někdy ani řidič nestráví čtyři hodiny jízdou. „Dodržovat se musí, ale při téhle práci to není problém. Než chlapi naloží, kolikrát to vydá i na čtvrthodinovou pauzu. Tachograf používat nemusíme, máme výjimku ze zákona,“ říká. 

Všechna auta jsou ovšem kontrolována GPS, dispečer přitom vidí nejen auto, ale i to, jestli nakládá. „To kvůli důkazu, že jsme popelnici skutečně vyvezli, občas to lidé reklamují, přitom jim ji sousedé naplní sami,“ dodává Souček. Řidiče prý ale nijak „nebuzerují“. „Největší výhoda je, že když děláte práci, jak máte, nikdo vás neotravuje. Žádný šéf vám nesedí za krkem a domů odcházíte s čistou hlavou,“ uzavírá. 




Nejčtenější

Překonat Baťu je na dlouho, říká muž, jehož výrobky jsou v každé kuchyni

Petr Chmela, zakladatel českého výrobce kuchyňských potřeb Tescoma

Ovar mnozí z nás uvaří v „jeho“ hrnci, nakrájíme ho „jeho“ nožem, chlebíčky dáme na „jeho“ mísy, pít budeme z „jeho“...

Stravenka není stravné. Za služební cesty si zpětně vybojoval 22 tisíc

Ilustrační snímek

Kdo jezdí na služební cesty, které trvají alespoň pět hodin, má nárok na stravné. Někteří zaměstnavatelé to však řeší...



Příspěvek od zaměstnavatele na „životko“, nebo „penzijko“? Co je lepší

Ilustrační snímek

Pokud vám zaměstnavatel nabídne příspěvek na penzijní spoření nebo na životní pojištění, můžete slavit. Se správně...

Daňové přiznání za rok 2017: využijte chytré interaktivní formuláře

Ilustrační snímek

Přiznat daně z příjmu musí každoročně statisíce Čechů. Daňové přiznání, které budete letos, tedy v roce 2018 vyplňovat,...

Chcete převést dům na děti? Poradíme vám, jak na to a na co si dát pozor

Darovací smlouva má své nesporné výhody, neplatí se daň z nabytí nemovitých...

Manželé Novákovi vlastní dům na malém městě na jižní Moravě. Vzhledem k tomu, že jim oběma letos bude osmdesát, řekli...

Další z rubriky

Test: jste připraveni na roboty v práci?

Ilustrační snímek

„Roboti už jdou. Roboti už tady jsou,“ zpívala již před mnoha lety skupina Olympic. Teprve teď se zdá, že je to pravda....

Vášeň k vínu je dobře živí. Bobule nechávají zrát v sudech i se slupkou

Dieter Sölva (vpravo), jeho otec Josef a syn Michael

Nad jezerem Kaltern v Jižním Tyrolsku na severu Itálie se táhnou dlouhé řady vinné révy. V jednom ze svahů sídlí...

Zaměstnanci jsou frustrovaní. Co dělat, aby neutíkali z práce?

Ilustrační snímek

Rekordně nízká nezaměstnanost komplikuje život firmám i zaměstnancům. Společnosti nemohou najít nové lidi, a tak často...

Novinky v dani z příjmů fyzických osob pro rok 2017 a 2018 – 1. část

Novinky v dani z příjmů fyzických osob pro rok 2017 a 2018 – 1. část

Kurzy.cz Na základě novel zákona o daních z příjmů přijatých v loňském a předloňském roce dochází pro zdaňovací období roku 2017...

Najdete na iDNES.cz