Tak mě osobně zaujal ten All Hands Meeting...

Už se těším na reakce ostatních kolegů, až budou poránu poslouchat kecy o úspěchu firmy a budou sdílet úžasné nápady.

Ale asi budu držet ústa, mohl bych dostat deku.

Je to o přístupu. Nikdo s tím není ochoten začít, protože si myslí, že to nikam nevede.

Zkuste to a uvidíte, že Vám bude pracovat lépe. Bude to místy bolet, ale vydržet. Pozitivní přístup zlepší Vaši osobnost, toho si všimnou i ostatní. Např. šéf. A pak je možný pracovní postup výše. Nadáváním člověk nikdy nikam nedošel. Proto jste tam, kde jste. Ale o to nejde. Jde o to, že nejste spokojení 8,5 hodiny denně. To je třetina dne. Ničíte si život. Vnímejte, za co můžete být vděční. Nestresujte se tím, co nemůžete ovlivnit. Já jsem k tomu došel a žilo se mi lépe i s 17000 tisíci hrubého.

Teď už mám víc, díky Bohu, protože jsem byl aktivní v práci, i když to bolelo. Začínal jsem na 12000 tisících. Nadával jsem a nikam to nevedlo. Je třeba trpělivost a nedívat se na reklamy nebo bohatého souseda. Člověk dokáže vyžít i s málem a být spokojený. Spokojenost pak může přinést plody, v podobě lepších výsledků i peněz.

podřízení musejí makat, nějaký vztahy jsou k ničemu, výsledky v excelu jsou oč tu běží. Nelíbí se to někomu? Může jít

Kecy, kecy a nic vív než kecy. Prostě mantra posledních 10 let - pořád naslouchat, sdílet, komunikovat. Ale o tom, že se v firmě taky musí pracovat a za práci adekvátně zaplatit, ani slovo.

Moji podřízení mají platy vyšší než je obvyklé, pracujeme hodně a velmi efektivně. U jedné kolegyně dělám tu chybu, že jsem právě ten šéf na dálku. Vidíme se max 2x měsíčně a navíc jen na půl hodiny. Zrovna ona je typ, který potřebuje konstruktivní kritiku a pak za něco pochválit. To je úplně v sedmém nebi a může se přetrhnout.

Zajímavé, že v článku o tom jak být lepším šéfem, není vůbec nic o tom, že byste měl být profesionál s přehledem v oboru, schopností rozhodování, určování priorit...

Takže dobrý šéf je, dle vás, usmívající se a milý tatar, který se zajímá o lidi a čeká co bude...

Dobrý šéf je takový, u kterého podřízení jednoznačně vědí, jaké je směřování firmy, projektů... takový, který nastaví jednoznačná pravidla odměňování bez ohledu na osobní sympatie...

Naopak, pokud bude mít potřebu klábosit o mé rodině, tak ho pošlu kamsi... do toho je mu úplné "hnědé velké smradlavé"

Tohle je článek o vztazích ve firmě.

To jsou ale bláboly. Ve skutečnosti stačí jen dva kroky:

1) Důstojně podřízeným zaplatit, adekvátně k místu náročnosti práce a tak, aby neživořili

2) Nebuzerovat je s kravinama

Jak dlouho vám tahle taktika u podřízených funguje?