Práce detektiva končí, když získá informace, které od něj klient chtěl.

Práce detektiva končí, když získá informace, které od něj klient chtěl. | foto: Profimedia.cz

Práci detektiva se naučíte hlavně v terénu

Říká se, že práce soukromého detektiva je zajímavá. Já si nemyslím, že je to úplně pravda, protože denně se setkávat s lidským neštěstím, to není nic přitažlivého, říká o svém zaměstnání Oto Šváb.

Profesi dělá již dvanáct let, deset let naplno. Předtím pracoval u policie, odkud však odešel, protože nebyl spokojen s jejím vedením. Nyní si zakládá na tom, že pracuje úplně sám, aby zajistil svým klientům naprostou diskrétnost. "Je to mé motto, kdybych ho porušil, klamal bych klienty, což je pro mě nepřijatelné."

Nejvíce je nevěr
Na nedostatek zakázek si Oto Šváb nestěžuje. Práce má tolik, že ji musí někdy odmítat. "Tehdy hodnotím, pro koho jsou informace důležitější, komu pomohou, nezáleží to na penězích." Jeho první kontakt s potenciálním klientem bývá nejčastěji po telefonu. Zákazník se svěří, co ho trápí, a detektiv s ním domluví informační schůzku. Na té se dopodrobna probírá případ a jeho okolnosti.

Ze sedmdesáti procent řeší detektiv manželské neshody, jako například nevěry. Zbytek tvoří velmi různorodá směs: podezření mezi podnikajícími společníky nebo obavy rodičů, zda jejich dítě nepropadá závislostem.

"Pokud jde o sledování nějaké osoby, potřebuji, aby mi klient dal její fotografii, řekl, kde bydlí a pracuje, jaké má zvyklosti," popisuje Oto Šváb, který chce mít vždy jistotu, že stojí na straně člověka, jemuž je ubližováno.

"Jednou se mi stalo, že jsem začal pracovat pro klienta, o němž jsem nakonec zjistil, že on je vlastně ten špatný. Proto jsem s jeho případem skončil a vrátil jsem mu i všechny peníze, které mi dal." Každý případ, který přijme, musí podle svých slov umět obhájit před svým svědomím.

Na první schůzce se detektiv soustředí i na psychiku zákazníka, aby později věděl, jak mu má sdělovat své poznatky, které často nejsou pozitivní. "Důležité pro mě je, že pomáhám. Ačkoli nejsem často poslem dobrých zpráv, mé informace mohou pomoci klientům změnit život k lepšímu. Několikrát už jsem byl pozván na svatbu svého bývalého klienta," vzpomíná.

Nenechat se nachytat
Sledování v terénu je časově velmi náročné. Detektiv musí nejprve přesně promyslet, co chce zjistit a jak toho může dosáhnout. Pak se musí vypravit na místo, odkud sledování začne. Oto Šváb přitom odmítá podobnost s idylou, kterou zažívají jeho filmoví kolegové. "Když sleduji někoho, kdo bydlí na sídlišti, musím se tam vypravit i dvě hodiny dopředu, abych vůbec našel vhodné místo na parkování."

Detektiv musí mít dokonalý přehled o uspořádání domu, v němž se sledovaná osoba právě nachází. Když zajde do nákupního centra, je nutné se v něm pohotově zorientovat, aby se mu sledovaný neztratil. "Stalo se mi naštěstí jen dvakrát, že si mě sledovaný všiml, ale vždy jsem se pohotově vymluvil, ani už nevím, co jsem těm lidem říkal," směje se Oto Šváb.

Práce detektiva končí, když získá informace, které od něj klient chtěl. Oto Šváb své zákazníky o průběhu pátrání zpravuje průběžně. Když něco zjistí, zeptá se, zda výsledek stačí, pokud ne, pokračuje dál. Všechny důkazy pak klientům předává a pomáhá je i správně vyhodnotit.

Kvůli množství práce musí detektiv zapomenout na víkendové volno, a pokud jede narychlo pracovat do vzdálenějšího místa, někdy mu nezbývá než se spokojit s přespáním v autě. "Už jsem si několikrát říkal, že s tím skončím, ale vždycky mi zrovna zazvonil telefon s případem, který mě zaujal," uzavírá Oto Šváb.

Jak pracuje detektiv 

  • Pracovní den
    Každý den je úplně jiný, někdy se scházím s klienty, předávám výsledky, často jsem mimo domov.
  • Relaxace
    Před dvěma roky jsem si udělal radost a koupil si motorku. Když mám v létě čas, jedu mimo město. A zvelebuji svůj dům.
  • Dovolená
    Na dovolenou si zpravidla vyšetřím jen jeden týden v roce.
  • Vzdělávání
    V mém povolání platí, že se člověk učí praxí, učím se pořád, zejména v terénu.
,