Navíc také ušetří čas ve dni plném dalších povinností. K pobytu nejen v prvotřídní restauraci, kam jsme svůj protějšek pozvali, také patří jisté společenské chování. Znemožnit se před obchodním partnerem nějakým trapasem během stolování není nic příjemného. Úvahy nad tím, kterým příborem nabrat salát a proč nám dali tak divnou lžíci k polévce, dokážou pěkně vyvést z kontextu. A to je to poslední, co si během důležité schůzky přejeme. Jak to má tedy vypadat? Například sklenice s pitím k jídlu stojí vždy proti špičce nože příboru. Malý talířek s nožem na levé straně se používá na pečivo a máslo, případně pomazánku. Pečivo neukusujeme. Oddělujeme kousky, které jsme schopni dát do úst celé.
Co bylo jednou v ústech, nesmí zpět na talíř! Pokud jíme polévku, měli bychom dát pozor, jaký příbor je prostřen. Jíme-li anglickým příborem, kde je lžíce na polévku po obvodě kulatá, přikládáme ji k ústům stranou. Ale pokud máme na polévku prostřen francouzský příbor, který má lžíci na polévku vpředu špičatou, přikládáme ji do úst přední (tedy špičatou) částí. Brambory bychom neměli krájet nožem, ale dělíme je vidličkou. Je to proto, aby se na nerovný řez zachytilo více šťávy nebo omáčky. Nožem oddělený brambor je hladký, rovný, a omáčka nebo šťáva po něm stékají. Jíme-li knedlíky, neměli bychom na ukrojené sousto hrnout omáčku nožem, ale knedlík v omáčce namáčet.
Studené omáčky (například tatarská omáčka) se nikdy nelijí na přílohu, ale nanášejí lžičkou. Musíme-li přerušit jídlo a budeme za chvíli ještě pokračovat, zkřížíme vidličku a nůž na střed talíře. Pokud jsme definitivně dojedli, položíme vidličku a nůž rovnoběžně na talíř do polohy půl páté. Látkový ubrousek po posledním použití položíme na levou stranu od talíře, aby číšník věděl, že jej může vyměnit.
