Definice pracovního úrazu a podmínky odškodnění ze strany zaměstnavatele jsou upraveny v zákoníku práce v § 190 a násl. s tím, že odpovědnost zaměstnavatele spadá do části zákoníku práce, upravující odpovědnost zaměstnavatele za škodu.
Pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví zaměstnance, ke kterému dojde při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto pracovních úkolů. Negativně je pak vymezeno, že pracovním úrazem není úraz, ke kterému dojde na cestě do zaměstnání a zpět.
Dojde-li k pracovnímu úrazu, zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za vzniklou škodu, a to i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnavatel se této odpovědnosti může zprostit zcela nebo zčásti pouze tehdy, podaří-li se mu prokázat, že:
- škoda byla způsobena tím, že zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány
- škodu si přivodil zaměstnanec svou opilostí nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody
- zaměstnanci vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ač neporušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit újmu na zdraví
ZDRAVOTNÍ STAV:Pokud se jedná o výši náhrady škody, zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti za škodu zčásti, část výše škody, kterou nese zaměstnanec, se stanoví podle míry jeho zavinění.
Podle § 192 zákoníku práce se pak zaměstnavatel nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li zaměstnanec pracovní úraz při odvracení škody hrozící tomuto zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav sám úmyslně nevyvolal.
Formy náhrady škody při pracovním úrazu mohou mít podobu náhrady:
- ztráty na výdělku (rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy a plnou výší nemocenského)
- bolesti a ztížení společenského uplatnění,
- účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,
- věcné škody
