Bývalý montér televizních antén Josef Sokol projíždí na invalidním vozíku kolem domu, na jehož střeše se rozloučil se svou profesní kariérou i zdravím. Už zbývalo jen několik posledních úprav, když pod jeho vahou prasklo opotřebované jistící lano. „Ve firmě se na bezpečnost nikdy moc nedbalo,“ vzpomíná, „používali jsme také třeba dvacet let staré helmy.“ V době, kdy chodil v plné síle do práce, mu to nijak nevadilo. Od úrazu však není dne, kdy by nelitoval zaměstnavatelova, ale i svého přístupu k bezpečnosti práce.
Dvě stě mrtvých ročně
V České republice dojde každý rok k 80 tisícům pracovních úrazů, z toho kolem dvou set bývá smrtelných. Oproti zbytku Evropy mají Češi mnohem více zranění zejména ve stavebnictví, kde na 100 zaměstnanců připadá v průměru 3,3 zraněného. Za bezpečnost práce ve firmě je odpovědný především zaměstnavatel. Ten nejenže musí svým zaměstnancům dávat kvalitní ochranné prostředky a nástroje, ale neměl by podceňovat například ani jejich únavu a psychické vypětí.
Důležitá je i úroveň osvětlení či větrání na pracovišti. Příčinou úrazu může být i nekázeň zaměstnanců, kteří třeba nenosí helmy, rukavice a porušování předpisů považují za zábavu, která tmelí kolektiv. Dobrý šéf by si měl na takové chování podřízených dát pozor a předcházet mu. „Zaměstnance a stavební manažery nutíme k dodržování bezpečnosti pod hrozbou velmi přísných sankcí, a naopak je odměňujeme, když dokončí stavbu bez úrazů,“ popisuje Ondřej Šuch, vedoucí vnějších vztahů stavební společnosti Skanska.
Opilý nedostane nic
Zaměstnavatel by měl své podřízené pečlivě hlídat nejen proto, že jejich častá pracovní neschopnost je pro firmu nepříjemná, ale především z toho důvodu, že je za pracovní úraz právně odpovědný, i když ho nezavinil.
Povinnosti nahradit zraněnému škodu se zbaví jen v případě, že zaměstnanec porušil předpisy, které znal, a úraz si tak zavinil sám bez jiné příčiny. Stejně tak nedostane náhradu ani ten, kdo si zranění způsobí v opilosti. Jestliže pracovník sice žádné předpisy neporuší, ale počíná si lehkomyslně, nahradí mu podnik jenom část škody. „Za lehkomyslné chování ale nelze považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce,“ upozorňuje pražský advokát Jan Zachariáš.
Náhrada za bolest i pohřeb
V případě, že se zaměstnavatel nezbaví odpovědnosti za úraz svého zaměstnance, musí mu nahradit výdělek, o který v době léčení přichází, zaplatit mu bolestné a náklady na léčbu. Pokud nehoda způsobila i poškození zaměstnancových osobních věcí, například oblečení, dostane náhradu i za ně. Jestliže zaměstnanec při úrazu zemře, dětem a pozůstalému manželovi pak náleží jednorázové odškodnění a náhrada nákladů na výživu, pokud k nim měl zemřelý vyživovací povinnost.
Zaměstnavatel musí rodině zaplatit také náklady na pohřeb. Ty však musí být přiměřené. Pokud si někdo na poslední rozloučení se zemřelým otcem pozve zpěvačku Madonnu, bude její vystoupení hradit ze svého.
SENÁT NECHCE, ABY PRACOVNÍ ÚRAZY PLATIL STÁT - čtěte ZDE.
Co platí zaměstnavatel zraněnému
* náhradu za ztrátu výdělku
* bolestné a náhradu za snížení společenského uplatnění
* náklady na léčení
* škodu na věcech rodině zemřelého
* vynaložené náklady na léčení zesnulého
* přiměřené výdaje na pohřeb
* náklady na výživu
* odškodnění - dítěti 80 tisíc, manželovi 50 tisíc
Kdy jde o pracovní úraz?
* při plnění pracovních úkolů a činnosti v souvislosti s plněním pracovních úkolů
Kdy nejde o pracovní úraz?
* při cestě do práce a z práce, na obědě v jídelně, u lékaře (pokud nesídlí ve firmě)
