Právní jednání podle nového občanského zákoníku a jeho vady

Každý pozorný čtenář si jistě všiml, že nový občanský zákoník již nepoužívá po­jem právní úkon (§ 34 současného občanského zákoníku, dále budeme používat zkratku "ObčZ"). Místo tohoto pojmu se používá pojem právního jednání (§ 545 nového občanského zákoníku, dále budeme používat zkratku "NOZ"). Nejde jenom o prostou změ­nu v terminologii, ale jde do určité míry o změnu koncepce a určitou diskontinuitu oproti dosavadní úpravě včetně judikatury.

Občanský zákoník (ilustrační foto). | foto:  Petr Topič, MAFRA

Jde jak o právní jednání v užším význa­mu, kdy projev vůle směřuje k vyjádřeným následkům, tak právní jednání v širším významu, kdy vznikají právní násled­ky ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:

§ 545

Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

§ 546

Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.

§ 547

Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

Právním jednáním budou i rozhodnutí orgánů právnických osob

Právním jedná­ním mohou být nově i rozhodnutí orgánů právnických osob, platí zde však řada omezení (např. § 45 zákona o obchodních korporacích).

§ 45 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích

(1) V jakých případech se hledí na rozhodnutí orgánu obchodní korporace, jako by nebylo přijato, se posoudí podle ustanovení občanského zákoníku upravujícího spolky; to neplatí pro rozhodnutí, které se příčí dobrým mravům.
(2) Na rozhodnutí orgánu obchodní korporace se hledí, jako by nebylo přijato, také tehdy, je-li jeho obsah neurčitý nebo nesrozumitelný anebo zavazuje-li k nemožnému plnění.
(3) Ustanovení občanského zákoníku o zdánlivém právním jednání, o neplatnosti právních jednání, omylu a následcích neplatnosti právního jednání se na rozhodnutí orgánu obchodní korporace s výjimkou povinnosti nahradit újmu způsobenou neplatným právním jednáním nepoužijí.
(4) Rozhodnutí orgánu obchodní korporace působí vůči obchodní korporaci okamžikem přijetí. Rozhodnutí jediného společníka v působnosti orgánu obchodní korporace je vůči ní účinné, jakmile jí dojde. Vůči třetím osobám působí rozhodnutí orgánu obchodní korporace od okamžiku, kdy se o něm dozvěděly nebo dozvědět mohly.

Náležitosti právního jednání

Nový občanský zákoník rozlišuje náleži­tosti, které jsou nezbytné pro vznik práv­ního jednání, a náležitosti, které jsou ne­zbytné pro platnost právního jednání.

Existence právního jednání vyžaduje, aby se jednalo o vůli jednající osoby, aby šlo o vůli vážnou a dostatečně srozumitelnou a určitou. Pro platnost právního jednání se vyžadují náležitosti subjektu (svépráv­nost), náležitosti projevu (forma), náleži­tosti vůle (absence omylu, svoboda) a nále­žitosti předmětu (dovolenost a možnost). Na první pohled se tak zdá, že se na práv­ní jednání kladou stejné požadavky jako doposud na právní úkony.

Zákoník klade důraz na lidskou svobodu a autonomii vůle

Důraz na lidskou svobodu a autonomii vůle jako jedna ze základních zásad sou­kromého práva (§ 3 odst. 1 a § 1 odst. 2 NOZ) se musí nutně projevit v přístu­pu k právnímu jednání. Soukromé právo musí vůli jedinců respektovat a nikoliv po­tírat. I z tohoto důvodu je na právní jednání třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné (§ 574 nového občanského zákoníku).

§ 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku

Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

Tento obecný přístup a náhled na právní jednání není ve své podstatě nový, byť mu znění stávajícího občanského zákoníku a mnohdy i praxe obecných soudů ne vždy plně odpovídá. Podobné požadav­ky vyplývají již dnes z nálezů Ústavního soudu. Ten ve svých nálezech opakovaně zdůrazňuje základní interpretační zásadu, podle níž je třeba při výkladu právního jednání dát přednost výkladu, který ne­zakládá neplatnost právního jednání, zde smlouvy (sp. zn. II. ÚS 571/2006). Odmí­tá formalismus při výkladu (např. sp. zn. I. ÚS 625/2003), upřednostňuje rozum­ný výklad (sp. zn. I. ÚS 331/98), odmítá přehnané nároky orgánů veřejné moci na formulaci smlouvy (sp. zn. I. ÚS 2061/08).

Dochází ke zmírnění požadavků na právní jednání

Nový občanský zákoník proto také zmír­ňuje některé požadavky na právní jednání:

a) řada vad již nebude důvodem neplat­nosti.

Zákon již s takovou vadou nepočítá nebo má pro případ takové vady právní úpravu. Například se výslovně stanoví, že rozpor se zákonem bude důvodem ne­platnosti, jenom jestliže to vyžaduje smysl a účel zákona (§ 580 odst. 1), oproti tomu dnes formulace § 39 ObčZ spojuje ne­platnost s každým rozporem se zákonem (praxe je jiná).

§ 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku

(1) Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
(2) Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

Omyl povede k neplatnos­ti, jenom jestliže jej druhá strana vyvolá (§ 583 NOZ), oproti stávající úpravě, kdy stačí i vědomost o omylu druhé strany (§ 49a ObčZ).

§ 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku

Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

Pozor však na informační povinnosti (např. § 1728 odst. 2 NOZ). Obecně oproti stávající úpravě nový o­bčanský zákoník odstranil v řadě případů požadavek písemné formy (např. úprava cestovní smlouvy, respektive zájezdu, ujednání o smluvní pokutě). Jestliže má právní jednání písemnou formu a nejde o zákonný požadavek, bude jej možné změnit i v jiné formě bez sankce neplatnos­ti (§ 564 NOZ), oproti § 40 odst. 2 ObčZ (ji­nak § 272 ObchZ). Pro případ neplatnosti právní jednání z důvodu nezákonného ur­čení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud může změnit rozsah, aby dostál spravedlivému uspořá­dání práv a povinností stran (§ 577 NOZ), oproti dnešní neplatnosti podle § 39 ObčZ.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:

§ 1728

(1) Každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít.
(2) Při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany vzájemně sdělí všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít.

§ 564

Vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

§ 577

 Je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

b) strany budou moci zhojit vady ve vět­ším rozsahu než dnes

Nový občanský zákoník počítá na několika místech s mož­ností, že odpadne překážka, která bráni­la platnosti či existenci právního jednání. Doposud jsme byli zvyklí na tzv. konvalidaci relativně neplatných právních úkonů. Jis­tě šlo odstranit i jiné vady právních úkonů, ovšem s účinky do budoucna. Na tom se v novém občanském zákoníku ve své pod­statě nic nemění.

Nově se nyní v novém občanském záko­níku objevuje možnost zhojení nedostatku určitosti a srozumitelnost dodatečným vy­jasněním mezi stranami. Pak se k takové vadě nepřihlíží a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku (§ 553 odst. 2 NOZ). Podobně se v § 582 odst. 1 NOZ konstatuje, že právní jednání je pro nedo­statek formy neplatné, ledaže dojde k do­datečnému zhojení vady. Obě ustanovení mohou vyvolávat pochybnost ohledně svého významu. Zvláštností těchto usta­novení jsou zpětné účinky a fikce bez­vadnosti od samého počátku ("hledí se"), to však pouze mezi stranami smlouvy. Zpětné účinky nemohou nastat vůči třetím osobám. Jestliže zde právní jednání neby­lo (bylo neplatné), nemohou se dvě strany dohodnout (odstranit vady) se zpětnými účinky vůči třetím osobám. Dobrá víra tře­tích osob musí být v tomto chráněna.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:

§ 553

(1) O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.
(2) Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

§ 582

(1) Není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních.
(2) Není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona.

c) nový občanský zákoník se odklání od koncepce absolutní neplatnosti jako obecného následku vad právního jednání a s vadami právních jednání spojuje různé následky.

Jde-li o tzv. zdánlivé právní jednání, zákon jej zpravidla označuje tak, že se k němu ne­přihlíží. To platí i v případech, kdy zákon stanoví, že se nepřihlíží ke konkrétnímu ujednání (např. nepřiměřená ujednání ve smlouvách uzavíraných se spotřebi­telem podle § 1815 NOZ, odchylná ujed­nání od úpravy adhezních smluv podle § 1801). Důvodová zpráva pak zmiňuje, že se v těchto případech neuplatní pravi­dla o částečné neplatnosti, a tedy i dopa­dech na celé právní jednání (§ 576 NOZ).

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:

§ 1801

Odchýlí-li se strany od § 1799 nebo 1800 nebo vyloučí-li některé z těchto ustanovení, nepřihlíží se k tomu. To neplatí pro smlouvy uzavřené mezi podnikateli, ledaže strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy a navržená druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.

§ 1815

K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

§ 576

Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

Jde-li o neplatné právní jednání, půjde zásadně o neplatnost relativní. O neplat­nost absolutní půjde pouze v případech vyjmenovaných v § 588 NOZ. Soud při­hlédne i bez návrhu k neplatnosti právní­ho jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To pla­tí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. V ostat­ních případech půjde o neplatnost relativ­ní, kdy dotčený subjekt musí neplatnost namítnout (§ 586 NOZ), jinak se právní jednání považuje jako na platné. Ke zdán­livému jednání samozřejmě soud také ne­přihlíží z úřední povinnosti.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:

§ 586

(1) Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.
(2) Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

§ 587

(1) Kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.
(2) Kdo přivedl jiného k právnímu jednání hrozbou nebo lstí, nahradí vždy újmu z toho vzniklou.

§ 588

Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Řada důvodů absolutní neplatnosti ve stávající úpravě povede podle nového občanského zákoníku pouze k neplat­nosti relativní. Příkladem je třeba bez­právná výhružka (§ 587 NOZ), rozpor se zákonem, který není zjevným narušením veřejného pořádku, zároveň však smysl a účel zákona vyžadují neplatnost (§ 588 NOZ) (např. sjednaná forma právního jed­nání), ale i porušení ustanovení k ochraně jedné strany (nevýhodná doložka v ad­hezních smlouvách (§ 1800 odst. 2 NOZ), lichva (§ 1796 NOZ).

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:

§ 1796

Lichva 
Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

§ 1800

(1) Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.
(2) Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

Mohou se vyskytnout případy, kdy bude sporné, zda má vada právního jednání vést k absolutní neplatnosti či relativní. Můžeme zmínit nedodržení písemné for­my u smluv týkajících se věcných práv k nemovitostem (§ 560). Zde však není pochyb, že z důvodu absolutní povahy takových práv (a tedy účinkům vůči třetím osobám) a vazby na veřejné seznamy, ne­dodržení takového zákonného požadavku je zároveň narušením veřejného pořádku, což povede k absolutní neplatnosti.

Jiným příkladem, který se často v odbor­ných kruzích diskutuje, je absence své­právnosti jednající osoby (§ 581 NOZ). Zde se zatím prosazuje názor, že by se s ohledem na § 24 NOZ mělo jednat o ne­platnost absolutní, ovšem se zvláštními případy zhojení takové neplatnosti podle § 65 NOZ.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:

§ 581

Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

§ 24

Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná.

§ 65

(1) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran.
(2) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, že takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.