Ve vámi uvedeném případě jste mohli vyplatit mzdu zemřelého jeho synovi, pokud neměl váš pracovník manželku a šlo o jeho jediného potomka. Jinak by měl ten, kdo si mzdu hodlá vyzvednout, předložit písemné zmocnění ostatních přímých pozůstalých, že souhlasí s vydáním mzdy. Ze zákoníku práce totiž vyplývá, že jestliže zemře zaměstnanec, aniž měl zaměstnavatel možnost vyplatit mu mzdu, nezanikne jeho mzdový nárok.
Ten přechází po jeho smrti na rodinné příslušníky. Podle paragrafu 260 zákoníku práce zaniká pouze jeho nárok na případnou náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, došlo-li k úmrtí v důsledku pracovního úrazu.
Ostatní peněžité nároky zemřelého zaměstnance jeho smrtí nezanikají a přecházejí až do výše trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přímo na manžela nebo manželku, není-li, pak postupně na děti a konečně na jeho rodiče, jestliže s ním žili v době jeho smrti ve společné domácnosti.
Částky, které převyšují trojnásobek průměrného výdělku, se stávají předmětem pozůstalostního řízení stejně jako menší částky v případě, že neexistují oprávnění výše uvedení příbuzní. Naopak - jestliže by měl zaměstnavatel vůči zaměstnanci, který zemřel, mzdové nároky, například přeplatky mzdy, přečerpanou dovolenou nebo nevyúčtovanou zálohu na cestovní výdaje, zanikají tyto nároky smrtí zaměstnance.
Tou nezaniká pouze takový nárok, který zaměstnanec před svou smrtí písemně uznal. Například nárok na uhrazení způsobeného schodku či škody způsobené úmyslně, případně náhrada za ztrátu předmětu svěřeného proti písemnému potvrzení. Ovšem zaměstnavatel musí prokázat, že ke ztrátě svěřeného předmětu došlo ještě před smrtí zaměstnance.
- čtvrtek 7. října 1999
