Ukončení pracovního poměru je dvoustranným aktem. To znamená, že návrh jedné strany musí akceptovat druhá strana, v tomto případě tedy váš zaměstnavatel Dříve skutečně existovalo v zákoníku práce ustanovení, že zaměstnavatel musí na návrh zaměstnance na skončení pracovního poměru odpovědět do patnácti dnů, jinak k dohodě dojde. Takové ustanovení však již v zákoníku práce není. Podle zákoníku práce nemusí být projevy vůle obou účastníků na jedné listině, a proto může druhá strana odpovědět jinou listinou, v níž vyjádří své stanovisko. To znamená, že když druhá strana neodpoví, nekončí automaticky pracovní poměr. Aby navrhovatel dohody nezůstal v nejistotě, zda druhá strana jeho návrh přijme, lze ve smyslu zákoníku práce stanovit lhůtu, během níž očekává odpověď. Ovšem i když ve stanovené lhůtě navrhovatel odpověď nedostane, pracovní poměr neskončí. Pokud pak navrhovatel skutečně trvá na skončení pracovního poměru, musí dát výpověď. Zaměstnanec může dát podle zákoníku práce výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez jeho udání. V žádném případě tedy nemůžete automaticky po patnácti dnech ukončit pracovní poměr, jestliže jste neobdržel od zaměstnavatele kladnou odpověď.
autor je právník
- úterý 26. června 2001
