Český trh efektivně prošel přirozenou selekcí, kdy většina nuceně kotovaných, tj. kupónově privatizovaných podniků již trh opustila nebo se tak díky nízké či nulové likviditě v brzké době stane. Osud pražské burzy nyní závisí na tom, zda se jí podaří přilákat na svůj parket nové společnosti. Je to neuvěřitelné, ale na naší burze narozdíl od Polska či Maďarska ještě nedošlo k žádnému IPO nebo-li primární veřejné nabídce akcií. Je ironií osudu, že i tak relativně zaostalý trh jako je slovenský, nás může předběhnout, pokud se zlepší podmínky na světových telekomunikačních akciových trzích a slovenský mobilní operátor Globtel uskuteční své plánované IPO.
Předtím než nastíníme šance českého kapitálového trhu na zmrtvýchvstání, ohlédněme se krátce do minulosti za příčinami jeho postupného umírání. Po kupónové privatizaci se ve většině případů koncentroval výkon akcionářských práv do rukou fondů, jež byly z velké části ovládány spřízněnými bankami. Ty zase nad sebou neměly pevnou ruku zkušeného akcionáře, který by krotil nezkušený management ve smrtící úvěrové expanzi. V ekonomickém optimismu si banky svými „fondovými“ chapadly k sobě přitáhly velkou část českého průmyslu, který pochopitelně neodmítal levné úvěry. Levné v porovnání s akciovým kapitálem. Dalším hřebíkem do bankovních rakví byly štědré privatizační úvěry, kterými banky vlastně suplovaly roli fondů rizikového kapitálu. A to bez patřičné rizikové přirážky, která by v budoucnu vykompenzovala velkou část nevyhnutelných krachů.
Jednou z dalších příčin současného stavu českého kapitálového trhu byla i poměrně složitá, časově náročná a drahá procedura s uvedením nových akcií na trh. Pamatuji přípravu později zrušeného IPO společnosti Bonton. Zatímco v Londýně se akcie měly objevit bezprostředně po dokončení úpisu, na pražské burze k tomu mělo dojít až po několika měsících.
V Polsku a Maďarsku kupónová privatizace představovala pouze vedlejší cestu privatizace. Jen v loňském roce přibylo na burze v Polsku 28 a v Maďarsku 15 nových společností.
Stane se to někdy i u nás? Šance jsou. Banky konečně zpřísnily své uvěrově rozhodovací procesy a utáhly volné úvěrové kohouty. I proto aktivita fondů rizikového kapitálu každým rokem vzrůstá. Jedním ze způsobů jejich výstupní strategie je uvedení jejich podílu na burzu. Je pravděpodobné, že spolu např. s frankfurtským či londýnským trhem, by tyto akcie v mnoha případech mohly být uvedeny i na burze pražské. Bohužel nebudeme moci mnoho očekávat od dynamicky rostoucích internetových firem vzhledem k malé velikosti domácího trhu. Snad v budoucnu nějaká s dobře provedenou regionální strategií dokáže oslovit velký počet investorů. Česká ekonomika se pomalu vzpamatovává z propadu, a to i přes praktický zánik bývalých mamutích koncernů. To poukazuje na slušnou aktivitu menších a středních firem. Doufejme, že management některé z nich bude chtít udržet silnou kontrolu nad svým úspěšným podnikem a dá přednost získání kapitálu na burze před výprodejem strategickému partnerovi. Jinak můžeme jen doufat, že pražská burza spadne do klína silnějšímu partnerovi.
 |
