Šéf Jipocaru Petr Prokop

Šéf Jipocaru Petr Prokop | foto: Anna Vavríková, MF DNES

Před dvaceti lety jsme si vybrali nejtěžší cestu, říká šéf logistické firmy

  • 16
Jihlavský Jipocar funguje už dvacet let. Sídlo firmy, kterou živí doprava a logistika, se postupně přesunulo z obýváku bytu šéfa Petra Prokopa do zóny Tři Věžičky.

Při příležitosti dvacetin firmy dostali dárky jak zástupci firmy (třeba dort nebo maketu pancéřové pěsti), tak byl obdarován i povodněmi sužovaný sever Čech, jmenovitě Nová Ves u Chrastavy v Libereckém kraji. Sem zamířily dary v podobě finančního příspěvku.

"Je to místo, které není možná tak medializované, velkou vodou bylo ale zasaženo snad nejvíc ze všech obcí," řekl jednatel Jipocaru Petr Prokop.

"S pomocí se nedalo čekat na dobu, až se politici na státní úrovni dohodnou, zda půjde na nápravu škod po povodni sto korun ze mzdy každého zaměstnance nebo jiná částka. Peníze jsou v postižených regionech potřeba hlavně rychle. Firma se proto trochu symbolicky rozhodla předat rychlý dar právě ve výši sto korun za každého jednoho pracovníka obci Nová Ves u Chrastavy, tedy dohromady to je 59 200 korun," dodal jednatel Jipocaru.

Máte v podnikání nějakou klíčovou zásadu, kterou se řídíte?
Zodpovědné podnikání a slušnost. Jsme přesvědčeni, že slušnost se vyplácí. A také nedělat druhým to, co bychom si od nich dělat taky nepřáli. To je lepší cesta, než chytračit na úkor druhých.

Co se v logistice, oboru, ve kterém Jipocar podniká, nejvíc změnilo za těch dvacet let?
Změnil se styl byznysu, a to se netýká jen logistiky. Hodně se odlišuje prvních deset let od těch druhých.

V jakém smyslu?
Prvních deset let, tedy v 90. letech, mělo v byznysu velkou váhu slovo, podání ruky. Byla větší úcta mezi partnery. Dalších deset let je ovlivněno globalizací. Společnosti se stávají více neosobními, velcí hráči si víc diktují. Kdo s nimi chce spolupracovat, musí být schopen a připraven tento styl akceptovat. Nebo ho spíš ustát. Firmy pracují s daleko menšími jistotami, velcí se už nechtějí k ničemu zavazovat, podepisovat smlouvy a když už, tak podepisovat smlouvy výrazně jednostranné. Jistoty v obchodních vztazích se dramaticky snížily.

šéf jipocaru

PETR PROKOP (55)

Jednatel jihlavské firmy Jipocar se narodil 4. července 1955.

Vystudoval techniku v Praze, pracoval jako konstruktér.

Začal podnikat brzy po revoluci. Společnost Jipocar založil v roce 1990. Firma se zaměřila nejprve na služby v nákladní dopravě.

Jak vidíte hospodářskou situaci v České republice ve vašem oboru?
Z našeho pohledu vidíme oživení. Každý měsíc spatřujeme určitý posun, od loňského března trh krůček po krůčku roste.

S podnikáním jste začínal před dvaceti lety. Jaké ty začátky byly?
Logistika byla tehdy téměř neznámým pojmem. Já měl blízko k autům, tak jsme začali s autopůjčovnou. Firma se v dalších letech postupně věnovala mezinárodní nákladní dopravě a následně přibyly také celní služby a logistika. Vybrali jsme asi tu nejsložitější a nejtěžší cestu. Záběr činností firmy je široký, ale vyplatilo se to. Díky tomu jsme v Česku tak trochu výjimeční.

Podnikat jste asi začínali v areálu ve čtvrti Horní Kosov.
To ne, začínal jsem v obýváku někdy v únoru nebo březnu 1990. Teprve po roce jsem měl první kancelář a první zaměstnance, druhý rok první kopírku a třetí rok počítač.

Kdy jste se přesouvali do stávající lokality, tedy ke Třem Věžičkám úplně na jiný konec Jihlavy?
Zhruba před devíti lety. Výběr lokality byl velmi šťastný, s oblibou za příklad dobré volby lokality uvádím hotelové centrum Tři Věžičky, které patří jinému podnikateli a funguje naproti našemu areálu. Tam je parkoviště pořád plné a skoro každý "cesťák" v České republice ví, kde to je.

Kdo by to před pár lety řekl. Před deseti lety v této lokalitě mnoho staveb nebylo. Zpočátku jen firma na výrobu nábytku. Postupně zde vznikla nová jihlavská průmyslová zóna a rostla rychlejším tempem než jiná plocha pro průmysl a podnikání v Hruškových Dvorech.

Zato křižovatka hlavní silnice od Havlíčkova Brodu s cestami do průmyslové zóny se nijak nezměnila. Nereaguje na rozvoj zóny. Musí se to změnit. Takto to opravdu nemůže být dál. Stále však není dostatek vůle něco s křížením dělat. Ale jsem v tom pořád ještě optimistou.

Pomohly by semafory?
Vidím to pořád ze všeho nejvíc na kruhový objezd. Kdyby šly semafory celý den, brzdily by provoz na hlavní silnici. A kdyby šly jen ve špičce, mohlo by to být nebezpečné. Řidiči, kteří tudy jezdí mimo špičku, by si mysleli, že semafory nejdou, nemuseli by jim věnovat takovou pozornost. Jinak stavba okružní křižovatky zde není podle mého názoru o žádných velkých penězích. To by mohla být záležitost jednoho až třech milionu korun.

Vyhovovala by taková okružní křižovatka i kamionům?
Určitě, měřil jsem si to. Často si krokuji i kruhové objezdy v cizině, dokonce si je už i fotím, naposledy před týdnem ve Finsku. Jsem z toho vždycky tak trochu smutný. Vím, že jde okružní křižovatku postavit i v takovém území, jako jsou Tři Věžičky. Jen se musí chtít. Říká se, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody (situace u Tří Věžiček je složitější kvůli různým vlastníkům silnic – hlavní silnice je ve správě Ředitelství silnic a dálnic, cesta do Stříteže je krajská a cesta směrem do Červeného Kříže zase městská. Dohoda tří stran zatím nenastala – pozn. redakce). Existují i návrhy cest, které by mohly křižovatce odlehčit. A kolem Stříteže by na to mohl v budoucnosti navazovat obchvat obce.

Jak to vypadá s dalším rozvojem areálu, kde působí Jipocar?
V jižní části je výstavba ukončena, růst je možný v severní části. Nemovitosti jsou majetkem společnosti Logistické centrum Jihlava a Jipocar je jedním z největších nájemníků (stojí zde šest hal, využívají je například i společnosti Bosch, Automotive Lighting, SCA, GLS a další. Nyní se bude otvírat sedmý objekt u Stříteže, který bude využívat plzeňský pivovar jako svoje oblastní centrum – pozn. redakce).

K dopravě, ve které podnikáte, patří i letiště? Děje se něco s projektem modernizace Henčova?
Nemám o tom zprávy. Jen vím, že ten projekt byl na stole už více než před deseti lety a že byl asi trošičku nešťastný svou velkorysostí. Projekt na reálnou potřebu regionu by mohl být i pětkrát levnější.

Má letecká doprava do budoucna v logistice své místo třeba i zde v Jihlavě?
Určitě má budoucnost. Spojení hlavní město regionu a regionální letiště, vždyť to přece patří k sobě v každém úspěšném krajském městě, a to i v Česku. Chce-li se Jihlava počítat mezi ně, musí být přece schopna poskytnout svým občanům i firmám v regionu zpevněnou přistávací dráhu s alespoň jednoduchým zázemím.

Jaký je váš názor na odstavná parkoviště pro kamiony, takzvaná truckcentra na dálnici?
Jsou nesmírně potřeba a včera bylo pozdě. Myslím si, že tady to je tak trochu paralela jako s tím letištěm v Jihlavě. Není potřeba se strašit tím, že tady budeme mít druhou Ruzyni. Nebo, že truckcentrum výrazně ovlivní životní prostředí okolních vesnic u dálnice. V moderním pojetí je truckcentrum především parkovací plochou s nějakým rozumným, nevelkým zázemím. Stačí si vyjet pro příklady pár kilometrů za hranice.