Pokud hledáte flexibilnější práci, je dobré mít přehled o tom, jaké existují možnosti a jaké jsou přednosti i možná úskalí rozvržení pracovní doby. Lépe se tak rozhodnete, která forma zaměstnání je pro vás nejvhodnější.
Pracovní poměr na dobu určitou
Jsou firmy, které už ani jiné smlouvy nenabízejí. Je to výhodné - zaměstnance si lépe prověří, a pokud s ním nejsou spokojeny, bez dalších nákladů se ho za krátký čas zbaví. Pracovním poměrem na dobu určitou lze také vyřešit přechodné období zvýšené výroby, třeba při sezonních pracích. Podle zákoníku práce je možné sjednat zaměstnání na dobu určitou mezi stejnými účastníky nejvýše na dva roky, pak musí uplynout alespoň šest měsíců, než může zaměstnavatel se stejným pracovníkem uzavřít další smlouvu na dobu určitou.
Částečný úvazek
Podle zákoníku práce je možné sjednat se zaměstnancem částečný pracovní úvazek. Mzda pak odpovídá kratší pracovní době. Rozvržení práce závisí na rozhodnutí zaměstnavatele nebo na dohodě se zaměstnancem. Délka směny však nesmí překročit 12 hodin. Zaměstnanec také nesmí dostat nařízenou práci přesčas, protože za tu se považuje až činnost nad stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin. Tento typ práce je výhodný pro ženy, které se vracejí z mateřské nebo rodičovské dovolené, studenty a důchodce.
Dočasné zaměstnání prostřednictvím agentury práce
Uchazeči o zaměstnání registrovaní u agentur práce mohou být na určitou dobu přiděleni na práci k nějaké firmě, pokud s tím souhlasí. Tento způsob zaměstnání je regulován zákoníkem práce i zákonem o zaměstnanosti. Firma člověku přiděluje práci, organizuje ji a kontroluje, mzdu mu však vyplácí agentura práce. Výhodné je, že společnosti mohou přidělení ukončit i před uplynutím sjednané doby.
Práce z domova (homeworking), práce na dálku (teleworking)
Při práci na dálku se pracovní úkoly plní prostřednictvím informačních a telekomunikačních technologií, tedy e-mailu, telefonu... A to z odlišného místa, než je pracoviště zaměstnavatele, zpravidla z domova pracovníka. Výkon práce může být i kombinovaný - část z kanceláře, část z domova. Zákoník práce s touto formou zaměstnání počítá, detaily si však účastníci musí dohodnout sami.
Dohoda o práci konané mimo pracovní poměr
Dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce jsou zvláštností českého pracovního práva. Uzavírají se na práce malého rozsahu nebo ojedinělého charakteru, například brigády. U dohody o pracovní činnosti nesmí rozsah práce překročit v průměru polovinu týdenní pracovní doby, tedy obvykle 20 hodin. U dohody o provedení práce nesmí být větší než 150 hodin v kalendářním roce. Zaměstnavatel může pracovní dobu flexibilně organizovat.
Zkracování pracovní doby bez snížení mzdy
Týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout 40 hodin. Výjimkou jsou některé profese - lidé těžící v podzemí uhlí mají pracovní dobu zkrácenou na 37,5 hodiny týdně. Stejně jsou na tom pracovníci s třísměnným a nepřetržitým pracovním provozem. Zaměstnancům ve dvousměnném režimu se počítá 38,75 hodiny týdně. Zmenšit pracovní dobu pod zákonem stanovený rozsah bez snížení mzdy lze jen kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem.
Práce přesčas
Zaměstnavatel ji může nařídit, i když s tím pracovník nesouhlasí, zákoník práce mu to umožňuje. Ovšem nařízené přesčasy nesmějí překročit osm hodin týdně a 150 hodin za kalendářní rok. I v případě, že zaměstnanec s přesčasem počítá, nevadí mu a se zaměstnavatelem se domluví, nesmí práce překročit určitý limit - ten je v průměru osm hodin týdně v období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Za práci přesčas musí pracovník v každém případě dostat mzdu a příplatek ve výši nejméně 25 procent průměrného výdělku či náhradní volno.
Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby - konto pracovní doby
Tento způsob využívají zaměstnavatelé, kteří počítají se sezonními výkyvy. Díky kontu pracovní doby mohou zaměstnanci přidělit práci v takovém rozsahu, v jakém firma potřebuje. Mzdu lze pracovníkovi snížit maximálně o 20 procent, musí mu být tedy vyplaceno nejméně 80 procent průměrného výdělku. Průměrnou týdenní pracovní dobu (40 hodin) není možné přesáhnout za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích nebo 52 týdnů v případě kolektivní smlouvy.
Rotace práce a sdílení místa
V Česku nejsou tyto formy práce příliš rozšířeny. Při rotaci si pracovníci na čas vyměňují místa, nabírají tak zkušenosti z různých oddělení podniku. Při sdílení sedí na jednom místě ve firmě dva i více pracovníků, a to především z úsporných důvodů. Je to organizačně složitá věc - lidé, kteří se na místě střídají, musí mít podobné návyky a musí si takzvaně „sednout“. Ani jedna z těchto forem není zákoníkem práce výslovně upravena, záleží na zaměstnavateli, jak si vše zorganizuje.
Pružná pracovní doba
V tuzemsku už celkem známá věc, především v nadnárodních firmách. Zaměstnanec si sám volí začátek, případně i konec pracovní doby, avšak v určitém čase, daném zaměstnavatelem, je povinen být na pracovišti. V praxi to může vypadat tak, že zaměstnavatel stanoví pevnou pracovní dobu například od 11 do 15 hodin, to pracovník musí být v kanceláři, zbylé hodiny si odpracuje třeba později odpoledne, nebo naopak brzy ráno. Musí dodržet průměrně 40 hodin práce týdně, v období dlouhém nejvýše čtyři týdny.
