Diskuze
Přemíra práce, trvalý stres, ubíjející rutina a v neposlední řadě práce s lidmi. To vše zaměstnance duševně i tělesně vyčerpává. V momentě, kdy pro něho práce ztratila smysl, je zklamaný, zatrpklý, nebo dokonce nepřátelsky naladěný, nastal nejvyšší čas vyhledat odbornou pomoc.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
a na druhou
12. 11. 2003 9:57
znám to
Již jsem to zažila, před necelými 5 roky, ale nevěděla jsem, že se tomu říká vyhoření.
Po škole jsem nastoupila do svého prvního zaměstnáni, asi půl roku se mi tam líbilo, byli spokojení s mojí prací, byla jsem brána jako velmi šikovná. Pak došlo ke změně vedoucího a já jsem začínala mít problémy, které se stupňovali. Byla mi vrácena moje práce a jako chyby bylo uváděno, že je lepší, abych tady před slovem nechala tři mezery, když jsem to začala dělat i v nových souborech, bylo mi řečeno, že tady ne, že tady přece jsou lepší dvě mezery, když jsem to opravila na dvě mezery, tak asi za 3 měsíce šéf vyletěl, že to snad není možné co jsem udělala, že tam mají být 3 mezery a tak jsem je tam dala zpátky, jak to původně bylo. (Živím se programování a tam je hlavně důležité, aby program fungoval a ne správní počet mezer na začátku řádku ve zdrojovém kódu. Zdrojový kód zákazníci nikdy neuvidí.) Na poradách dělal šéf ze mě s oblibou blbce, řekl, že to co jsem udělala je naprosto nefunkční, divila jsem, že to nefunguje, protože když jsem to odevzdávala bylo to v pořádku. Šéf to dělal tak, vybral něco jsem dělala minimálně před dvěmi měsíci a poškodil to, pak ukázal mým kolegům, že to nefunguje a až na poradě jsem se dozvěděla, že mi něco nefunguje a všichni se divili, že o tom nevím, protože oni to viděli jako nefunkční a tak i mě to muselo nefungovat. Celkem mi dalo dost práce, na serveru nalézt kdo danou změnu v mé práci udělal, byl to vedoucí, to zjištění mi bylo celkem k ničemu. Vedoucí toto zopakoval několikrát a později to vylepšil o to, že řekl, že ode mě to bylo celé špatné a on to musel po mě opravovat a že většinu práce na tom udělal on, v podstatě si mi ukradl moji práci. Když jsem si to dala do porvnávače tak, porovnávač nezjistil žádný rozdíl mezi verzí, kterou jsem odevzdala a verzí která vznikla po opravě panem šéfem, nelišilo se to ani v jediné mezeře. Mezi další oblíbené metody vedoucího patřilo ukaz
a na druhou
12. 11. 2003 10:00
Re: pokračování
Mezi další oblíbené metody vedoucího patřilo ukazovat moji neschopnost. Udělala jsem moc málo práce za dva týdny proti ostatním, když jsem se ohradila, že během těch dvou týdnů jsem dvakrát čekala na to než mi zadá úkol 3 dny. (Myslela jsem si že těch 6 dnů čekáni by se do toho nemělo započítávat.) Řekl mě, že je to můj problém, že ty 3 dny co jsem čekala, tak jsem jsi měla rozmyslet jak to budu řešit, až mě to zadá, škoda, že nemám křišťálovou kouli, abych se do ní mohla podívat a zjistit dopředu co mi vedoucí přidělí za úkol. Jednou jsem si na šéfa stěžovala jeho nadřízenému, říkala jsem mu, že zde v práci běžně sedím 3 dny bez práce, odpověděl mě, že by to můj šéf nikdy neudělal. (Tento vedoucí byl podniku 15 let a mého šéfa se zastával a pak asi po roce, co jsem tam již nepracovala, dal sám výpověď, asi jej můj šéf k tomu dohnal.) Celkem bylo běžné , že několik dní jsem čekala na zadání úkolu, pak jsem dostala úkol který musel být během dne hotový, taky se střídali období, že jsem neměla co dělat a pak bylo několik týdnů období, kdy mi byla zadávána práce, která hrozně spíchala a byla jsem kvůli tomu v práci 12 hodin denně. Jen jednou se stalo, že se mě jeden kolega zastal. Šéf mi zadal úkol, který jsem měla splnit ten stejný den, druhý den jsem na tom ještě dělala a ohledně tohoto svého úkolu jsem se ptala svého kolegy, zeptal se mě kdy to mám mít hotové, řekla jsem mu, že jsem to měla odevzdat již včera, zeptal se mě kdy mě to vedoucí zadal, řekla jsem mu že včera. Na to se můj kolega mlčky zvedl a šel za vedoucím, přestože za sebou zavřel dveře, jsem vše slyšela. Stručně to bylo asi toto, řekl mu že to není práce na den, ale minimálně na týden, vedoucí tvrdil, že pro mě je to na den. Musím uznat, že to byla velká odvaha se mě zastat.
a na druhou
12. 11. 2003 10:07
Re: pokračování
Dále mě dělal problémy s dovolenou, protože je moc práce, za celý rok se mi podařilo si vzít jeden den. V práci jsem musela být ostatně jako moji kolegové být mezi vánočními svátky, ale neměla jsem tam žádnou práci. Měla jsem ji na plánovanou a před dovolenou mi byla zrušena.
Přemíru práce kterou jsem dostávala, jsem začala řešit tím, že jsem úkol v daném termínu nesplnila a nestalo se nic, pro změnu mi přestala být zadávána práce. Poslední 4 měsíce v této firmě jsem neměla co dělat. Čas který jsem se tam nudila jsem si snažila alespoň zpříjemnit tím, že jsem si představovala, že se věnuji svým zálibám.
Můj přístup k těmto problémům byl, že napřed jsem měla hrozný strach, že přijdu o práci pak jsem si říkala, že by to nebylo špatné, kdyby mě vyhodili, protože bych to měla s odstupným. Trvalo mi dlouho, něž jsem si našla novou práci, ke konci svého hledání, jsem požadovala od nového místa, alespoň poloviční plat jako jsem měla zde. Taky jsem pochopila, co vedoucímu na mě tak hrozně vadilo, dovolila jsem si být lepší než on a to byl těžký a neodpustitelný přestupek.
Nejlepší řešení je co nerychleji si najít něco jiného a odejít. K problémům v práci se stavět, tak že mě nezajímají, když se nedají splnit během pracovní doby, tak se tyto úkoly nesplní. Svůj volný čas trávit příjemně se svou rodinou, pro ty co ji nemají se svými přáteli.
