Přemíra dominance bývá vždy na škodu

Ten je ale dominantní! říká se o člověku, který umí říci svůj názor. A to tvrdě, nekompromisně, aniž by připustil diskusi. Málokdo má chuť se s takovým člověkem dále bavit o zadaném úkolu, o existujících rozporech.

Většině lidí takový typ vezme chuť do další práce ať už je to kolega nebo nadřízený. Dominance je přitom ve správné míře vlastnost, která dává možnost jasně sdělit svůj názor, přesvědčit ostatní, nebát se jít i do konfrontační roviny, pokud jde o důležitou záležitost. Jaké charakteristické rysy má dominantní člověk? Bývá zaměřen na svůj názor a je kritický k druhým lidem. Vyznačuje se rázností a soutěživostí. Zda jsou všechny tyto vlastnosti správné, záleží samozřejmě na jejich míře, převaze jedné nebo druhé. A v profesním životě i na okolnostech, které je umožní využít. Výrazně dominantní jedinec se uplatní v povoláních, kde jsou daná jasná kriteria, kde není možné diskutovat o technických parametrech a je nutné v zájmu kvality trvat na svém názoru.

V manažerských pozicích zaujímá místo hlavně v krizovém řízení, v krizových situacích. V ostatních profesích, kde je v dnešní době mnoho věcí velmi relativních a neustále se mění, má výrazně dominantní osobnost těžší postavení. Především proto, že nic není zcela černé nebo bílé, ale také proto, že pokud prosadí dominantní pracovník svůj názor, bere na sebe i velký kus zodpovědnosti za následky, které může jeho rozhodnutí přinést. Jak vyjít s dominantními lidmi? Je třeba jim být rovnocenným partnerem, mluvit tak hlasitě jako oni. Zůstat klidným a vyrovnaným, nehádat se, usměrňovat jej, nenechat se odvést od tématu. Člověk, který si svou dominanci uvědomuje a chce ji usměrňovat, by se měl naučit naslouchat tomu, co říkají druzí, respektovat jejich názor a nacházet na něm vždy něco pozitivního.