Kdy a kde se zrodil nápad založit si rodinnou farmu?
Naši farmu založili mí rodiče v roce 1995 otec původně pracoval v Dole Paskov jako vedoucí, matka podnikala v cestovním ruchu, konkrétně vlastnila kempy kolem Žermanické přehrady. Začínali jsme v Horních Tošanovicích, kde měl náš děda domek a asi dva hektary pozemků. Tehdy jsme koupili pět býčků.
A co bylo dál?
Po nějaké době jsme usoudili, že když už máme těch pět býčků, proč jich nemít třeba deset. A tak jsme je postupně dokupovali až do dnešního stavu, kdy je jich dvě stě.
Na dvou hektarech dědečka to ale asi nešlo. Jak tedy vypadal váš další rozvoj, pokud jde o pastviny a stáje?
V Domaslavicích, kde žijeme, jsme postupně koupili od JZD starý velkokapacitní kravín a postupně dokupovali pastviny a louky. Tehdy v devadesátých letech byli lidé rádi, že jim jejich ladem ležící pozemky pokosíme, a tak jsme se postupně rozšiřovali i v tomto směru. Dnes hospodaříme na 250 hektarech, z toho je pětatřicet našich.
Stejné to bylo i se starým kravínem. Byl obrovský a když tam bylo třeba jen dvacet býčků, v zimě zamrzala voda. Museli jsme jej proto naplnit větším počtem zvířat, která jsme dokupovali, aby tam bylo tepleji. Prostě všechno mělo svůj postupný vývoj.
Stejné to bylo i se starým kravínem. Byl obrovský a když tam bylo třeba jen dvacet býčků, v zimě zamrzala voda. Museli jsme jej proto naplnit větším počtem zvířat, která jsme dokupovali, aby tam bylo tepleji. Prostě všechno mělo svůj postupný vývoj.
Přemysl Motička (34)
|
Neumím si představit, že na tak velké rozloze a s takovým počtem zvířat to zvládáte jen v rámci rodiny, tedy ve čtyřech lidech.
My máme momentálně stroje, které mají nejmodernější technologie, takže to, co kdysi nezvládlo za den ani pět traktorů, dnes hravě zvládne jeden špičkový stroj za pár hodin.
Nemůžu se nezeptat, kde jste na to všechno vzali.
Když jsme začínali, dělali jsme všechno doslova na koleně. Koupili jsme třeba starý traktor a ten opravili. A tak to šlo pořád dokola. Těch opravených starých zemědělských strojů přibývalo a my je časem vyměňovali za ty nejmodernější. Všechno se dělo postupně, samozřejmě jsme si museli vzít občas půjčku nebo je koupit na leasing.
A jaké zemědělské stroje máte, kdo je obsluhuje?
Tak jsou to žací kombinace, kombajn, čtyřrotorový shrnovač píce, obraceč nebo kombilis, kdy se balíky senáže slisují a při jedné pracovní operaci i zabalí do fólie. Také jsme v loňském roce pořídili jako první v republice samosběrací vůz ANDERSON RBM. Tento vůz je unikátní tím že pracuje plně v automatickém režimu při sběru balíků. Stroje si obsluhujeme sami, všechno se dá naučit.
Jak je to u vás dotacemi? Žádáte o ně?
Občas ano, ale není to tak jednoduché. Musí se vyplnit žádost a pak se čeká, jestli vám ji přiklepnou nebo ne. Je to tak padesát na padesát. Pokud jde o nás, nějakou dotaci jsme už dostali, ale nebylo toho mnoho.
Proč nemáte nějaké zaměstnance, kteří by vám pomohli?Zvládáme to pomocí již zmíněných strojů sami a vlastně díky tomu, že nemáme zaměstnance, můžeme investovat do nových technologií. Já jsem kdysi nějakou dobu zemědělské stroje prodával, tak se v této problematice docela dobře vyznám. A další důvod, proč zaměstnance nemáme, je třeba i to, že svěřit do ruky někomu drahý kombajn, aniž by způsobil škodu, je docela risk.
Co všechno chováte?
Chováme býčky na výkrm a pak krávy masného typu, což jsou ty, které se nedojí, protože všechno mléko vypijí telata a býčci. Když dosáhnou díky kojení váhy 350 kilogramů, od matek se odstaví a dají se do výkrmu. Jakmile mají kolem jedné tuny, odvezeme je na jatka.
Dnes se hodně hovoří o různých drastických jatečních metodách, kdy se zvířata násilím nahánějí k porážce. Jak se na to díváte?
Vadí mi to hodně, i proto se všemi našimi býčky jezdíme na jatka a tam se s nimi klidně loučíme. Rozhodně je nebijeme, ani nenaháníme do boxů, děláme všechno pro to, aby tam šli dobrovolně. Někdy to trvá dlouho, ale když nejde jeden, jde druhý. Určitě nechceme, aby v našem mase byly stresové hormony.
Když vám na jatkách zvířata usmrtí, co se děje pak?
Po zchlazení si maso odvezeme ve čtvrtích ve speciálním chladicím přívěsu do naší prodejny s bourárnou masa, kterou jsme vybudovali před šesti lety. V té době jsme byli první v okrese Frýdek-Místek, kteří vlastní bourárnu měli. Maso prodáváme v naší prodejně lidem, kteří si už zvykli pro ně jezdit.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Ráno se krmí asi tři hodiny, poté se chystá podle potřeby mechanizace na práci v poli, odpoledne se krmí znovu asi dvě hodiny. Podle ročního období buď sejeme, sečeme nebo sklízíme a lisujeme balíky. Na statku je toho pořád dost a dost.
Projevila se na vašem podnikání koronavirová pandemie?Ano, zasáhla nás velice. Dalo by se říct, že se úplně zhroutil trh hovězího masa. Výkupní cena spadla z třiapadesáti korun za kilogram na třiačtyřicet korun. Jatka přestala maso vykupovat, není divu, vždyť školy a restaurace byly dlouhou dobu zavřené. Snad se to zlepší, i když teď začal řádit virus znovu všude kolem nás.
Kolik masa jste letos prodali?
Letos jsem jich na jatka odvezl sedmdesát.
Kromě pastvin hospodaříte i na polích. Co všechno pěstujete?
Jsou to obiloviny pro naši potřebu, jako předplodinu do výkupu pěstujeme sóju a také hořčici, kterou zpracováváme. V letošním roce bude k zakoupení i hořčice z naších polí jako příloha k masu.
Během koronavirové krize jsem si všimla, že jste prodávali maso na dobré slovo. Když jsem ho tam kupovala já, dali jste mi jen účet s tím, že mám peníze převést na váš účet. To jste neměli strach, že se těch peněz od některých nedočkáte?
No, riskli jsme to. Nemáme ještě platební terminál, a protože jsme nechtěli, aby se manipulovalo s papírovými a kovovými penězi, vyřešili jsme to takto. A zaplatili všichni. Kdyby to neudělali, příště bych jim maso už neprodal.
Máte dva malé syny, jak to všechno zvládáte?
Je to v pohodě, kluci občas už i pomáhají. Manželka dokonce chodí do práce. Práci tady na farmě máme rozdělenou. Zatímco já a mí rodiče se staráme o pozemky a zvířata, manželka je v obchůdku, kde několikrát za týden prodává maso. Na druhé straně si to svou daň vybírá, třeba v tom, že o nějaké dovolené u moře se nám může jen zdát.
Můžete prozradit váš roční obrat?
Pohybuje se kolem deseti milionů, ale je to jen obrat a vzhledem k tomu, že stále investujeme, je zisk podstatně nižší.
Máte nějaké plány do budoucna, třeba že se budete rozšiřovat?
Loni jsme postavili novou stáj splňující nové standardy welfare zvířat. Momentálně tedy máme všechno, co potřebujeme. Pokud jde o pozemky, už se není kam posouvat, další půda už tady není. Do budoucna bychom chtěli zvýšit produkci masa.
