Postup vašeho zaměstnavatele není správný, protože v paragrafu 89 zákoníku práce se stanoví, že je povinen poskytnout nejdéle po pěti hodinách nepřetržité práce pracovní přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně třiceti minut. Vám druhou část přestávky poskytuje zaměstnavatel až po šesti hodinách práce a kromě toho ji umožňuje čerpat také až na konci pracovní směny, což odporuje ustanovení zákoníku práce. Z něj dále plyne, že zaměstnavatel může poskytnout přestávku kdykoli během směny, ale vždy nejdéle po pěti hodinách práce. Rovněž ji nelze určovat na začátek nebo na konec pracovní směny, protože tím by se obcházel její smysl, totiž umožnit pracovníkům stravování a odpočinek během pracovní doby. Naopak tam, kde je sjednán pracovní úvazek kratší než pět hodin, nemá zaměstnavatel povinnost tuto přestávku poskytovat. V podstatě může být přestávka na jídlo rozdělena na více kratších úseků, ale vždy musí součet těchto časových úseků po pěti hodinách práce činit nejméně třicet minut. Při stanovení doby a rozsahu přestávky na jídlo a oddech se musí vycházet vždy z konkrétních stravovacích možností pracovníků, a proto lze stanovit přestávky i ve větším rozsahu, ale do pracovní doby může započítávat pouze přestávky v rozsahu třicet minut za směnu, která nepřesahuje deset hodin. U prací, které jsou fyzicky namáhavé nebo které zaměstnanci konají za ztížených pracovních podmínek, jim musí zaměstnavatel poskytovat další fyziologické přestávky na oddech v rozsahu, který určují pracovní a hygienické normy. Tyto přestávky se dají spojovat s jinými pauzami poskytovanými na jídlo a oddech a započítávají se do pracovní doby. Zákoník práce v paragrafu 140 ukládá zaměstnavateli také povinnost umožnit ve všech směnách zaměstnancům stravování. Pod tímto pojmem se rozumí konzumace jídla v rámci závodního nebo restauračního stravování.
- čtvrtek 2. září 1999
