Nejlepší je vůbec nic neprezentovat. Tak zaručeně nikoho neotrávíte.

Součástí univerzitního vzdělání třeba u Britů je členství v tzv. debatních skupinách, které jsou dobrovolné, ale absolvuje je většina studentů, neboť na umění se vyjádřit na veřejnosti a předat svůj názor o čemkoliv srozumitelně - a cíleně bude záviset jejich profesionální budoucnost.

A to probíhá třeba tím způsobem, že pak může student debatovat tak, že dokáže bez přípravy udělat řeč třeba o tom, že je přesvědčen, že - hrubá mouka je škodlivá - a hned potom udělat srozumitelnou řeč o tom, že - hrubá mouka je zdraví prospěšná.

A hodně by se o tom mohli naši vlastní studenti poučit.

"Na body, ze kterých se prezentace sestává, je přitom třeba upozornit již na jejím začátku."

Nesouhlasim, je to zbytecne (nikdo si to nezapamatuje) a bere to cas.

Autorem článku o Janu Urbanovi je Jan Urban.

Hlavne si nepomahejte na tremu tim znamym trikem, ze si pred zacatkem predstavite cele obecenstvo bez obleceni... Vetsinou pak nedokazete zacit prezentovat kvuli zachvatu smichu.

Clanek fajn. Je potreba hlavne hledat jakoukoliv prilezitost prezentovat, protoze jenom cviceni dela mistra.

Já jsem nikdy neměla problém mluvit před lidmi, ale když to chce člověk dělat dobře, tak je naprosto zásadní příprava. Na VŠ jsme měli za úkol připravit prezentaci do ekonomie a lektor říkal - na minutu prezentace to chce hodinu přípravy. Nevěřila jsem, ale nakonec vážně ano. Nejde jen o to sebírat podklady a nějak je naskládat do powerpointu. Taky jsem si prezentaci asi 5x řekla nanečisto, abych měla jistotu, že se vejdu do časového limitu. Samozřejmě že když člověk přednáší častěji, tak je z toho více rutina, ale neškodí sám sebe nahrát a pak si dát pozor, jestli to někde nedrhne.