Problém je v tom, že dědicem je její nezletilý syn. Paní Suchá s otcem svého osmiletého syna nežila. V prosinci 2010 se dozvěděla, že v říjnu zemřel, bylo zahájeno dědické řízení a její syn je univerzálním dědicem. Matka zemřelého u pověřené notářky vypověděla, že zařízení bytu je bezcenné. A paní Suchá to nehodlala zpochybňovat, čekala, že řízení bude v krátké době uzavřeno.
Nikdo se s ní nebavil o soupisu majetku
"V prosinci, tedy víc než rok po smrti zůstavitele, mi notářka sdělila, že jsem nedodala soupis majetku a že proto dědické řízení nemůže být ukončeno," popisuje paní Suchá. "Já ale o jeho majetku nic nevím a nikdo se se mnou nechce bavit, protože já dědicem nejsem. Jak mám tedy postupovat?" ptá se.
"Paní Suchá je jako matka zákonným zástupcem nezletilého dědice a jako zákonný zástupce bude syna zastupovat v dědickém řízení. Rozhodně tedy není možné, aby se s ní nikdo nebavil," vysvětluje notářka Petra Vlčková.
Jak ale dodává, je pochopitelné, že paní Suchá nemůže zajistit ocenění nábytku a bytového zařízení, když neví, o co se jedná a ani nemá k tomuto majetku přístup. "Pokud tedy matka zemřelého vypověděla, že se jedná o bezcenné věci, je možné vycházet z této informace," doplňuje
Notář je oprávněn zjistit okruh majetku dotazováním
"Jestliže paní Suchá jako zákonný zástupce nezletilého dědice nemá informace o majetku zůstavitele, a má pochybnosti o tom, zda zůstavitel zanechal například bankovní účet, pak je notář oprávněn z podnětu účastníka řízení činit dotazy, například na bankovní ústavy, na zaměstnavatele, na katastr nemovitostí či na evidenci motorových vozidel a podobné instituce," upřesňuje notářka Vlčková. Notář tak může dále zjistit okruh majetku náležejícího do dědictví.
Pokud jde o ocenění majetku náležejícího do dědictví, v dědickém řízení se zjišťuje jeho "obvyklá cena" ke dni úmrtí zůstavitele. Obvyklou cenou majetku se rozumí cena, za kterou by bylo možné majetek v daném místě a čase prodat. Jedná se tedy o cenu tržní.
Za dluhy po zemřelém ručíte jen do výše dědictví
V dědickém řízení se projednávají veškerá práva, majetkové hodnoty a samozřejmě také dluhy, které zemřelý zanechal. V tomto směru se ale rozhodně paní Suchá nemusí bát. I kdyby se v průběhu řízení ukázalo, že zemřelý zanechal dluhy, pak dědic za ně ručí jen do výše ceny nabytého dědictví.
Každopádně nezletilý syn, pokud je jediným dědicem, bude dědicem veškerého majetku, tedy i nábytku a bytového zařízení. "Matku by určitě mělo zajímat, kde se jaké věci nacházejí, protože pokud by navíc věci byly v bytě, který je nájemní, bude povinností matky byt vyklidit a předat pronajímateli," upozorňuje notářka.
Pokud je nábytek a bytové zařízení stále v bytě, který měl zůstavitel jako jediný nájemce v nájmu, měla by soudem pověřená notářka vyzvat toho, kdo má klíče od bytu, ať je složí do úschovy notáře. A pak má paní Suchá možnost zjistit, co v bytě zůstalo, případně, kde se věci nacházejí.
Za projednání dědictví se platí notářský poplatek
U nejbližších příbuzných se dědická daň neplatí, nebude ji tedy ani platit syn paní Suché. Za projednání dědictví se ale platí notářský poplatek, který je stanoven vyhláškou Ministerstva spravedlnosti České republiky o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví č. 196/2001 Sb. (notářský tarif) a vypočítává se z obvyklé ceny majetku náležejícího do dědictví.
Pokud bude dědické řízení zastaveno z toho důvodu, že zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty (ten se pak vydává vypraviteli pohřbu), nebo z toho důvodu, že zůstavitel nezanechal žádný majetek, činí odměna notáře čtyřista korun. V takovém případě ale odměnu notáři hradí stát.
V případě, že zůstavitel zanechal majetek v ceně vyšší než nepatrné, je základem pro výpočet odměny obvyklá cena zůstavitelova majetku a odměna se vypočítává podle předepsaných sazeb. Notář, který je plátcem daně z přidané hodnoty, připočte 20 procentní DPH.
Pokud by byla stanovena obvyklá cena zůstavitelova majetku částkou pět set tisíc, činila by odměna notáře 6 810 korun + 1 362 korun DPH.
Jaká je odměna notáře:
zdroj: notářský tarif |
Vedle odměny má notář také nárok na náhradu hotových výdajů, kterými jsou hlavně náhrady nákladů na získání dat z centrálních informačních systémů, tedy například poštovné, telekomunikační poplatky a podobně.
